Aby se Kristus dozvěděl, co je to lidská přirozenost, vede ho Duch svatý na samou hranici jeho lidské křehkosti. Už čtyřicet dnů žije ve vyprahlé poušti a hledá stín v puklinách judských hor. Ticho a samota, které dřív tak rád vyhledával, jsou teď k nevydržení. A hlavně: kolem stále krouží věčný Nepřítel. Ježíš ho vždy zahlédne někde v dálce a pak mu zas na nějaký čas zmizí z očí.
Satan se ještě neodvážil postavit se mu čelem, ale už dlouho čeká, až přijde jeho čas...
Na počátku, když Všemohoucí stvořil Adama a Evu, se satan rozzuřil. On, čistý duch, strašně žárlil a nechápal, jak mohl Bůh stvořit muže a ženu ke svému obrazu. Rychle se však vzpamatoval a Nejvyššímu se pomstil. K pádu prvních lidí stačil had a nějaké to ovoce.
Po téhle epizodě už ďábel dobře věděl, že Bůh lidi milovat nepřestane a že se dokonce – když všechny pokusy o usmíření ztroskotají – sám stane člověkem.
A tahle hrozba dostala konkrétní podobu před třiceti lety, když Maria řekla ano andělu Gabrielovi a porodila Ježíše. Křest v Jordánu spustil poplach nejvyššího stupně. Cíl je jasný. Bůh se ponížil natolik, že se stal člověkem, a toto pomyšlení je pro knížete všech pyšných prostě nesnesitelné. Musí proto stůj co stůj Ježíše přimět, aby se pokoře zpronevěřil.
Ježíš se dlouho postil a teď má příšerný hlad. Satan se mlsně olizuje. Zůstane Bůh člověkem i tehdy, když umírá hlady? Pojďme se přesvědčit. Ďábel mu šeptá: "Jestli jsi Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něj stane chleba."
Syn Boží se ale nachytat nenechá: "Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst."
Rozhněvaný Satan pak bere Ježíše do Jeruzaléma a postaví ho na vrchol chrámu: "Jestli jsi Syn Boží, vrhni se odtud dolů. Bůh přece slíbil, že pošle anděly, abys nenarazil nohou o kámen."
Ježíš znova útok odráží: "Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!"
Ďábel ho znovu odvádí, tentokrát na vysokou horu a ukazuje mu všechna království světa. Prohlašuje: "To všecko ti dám, jestliže mi padneš k nohám."
Ježíš ho však přeruší: "Odejdi, satane! Je psáno: ʼPánu, svému Bohu, se budeš klanět, a jedině jemu!ʼ"
Satan už na Ježíše nemá žádnou páku, a proto mu alespoň pohrozí: "Teď sice vzdoruješ, ale já tě přece dostanu... Uvidíme se dřív, než si myslíš!"
A jeho postava bez tváře se rozplývá v noční tmě.
SLOVNÍK
Satanas, satan
Řecké slovo satanas pochází z hebrejského satan, žalobce. Při právních procesech byl satan něco jako generální prokurátor, který vznášel žalobu proti předvolaným. Ďábel je "diabolos," ten, kdo rozděluje, a jeho protikladem je symbol, který naopak spojuje.
