Modleme se s Marií
Často se modlíme k Marii, ale zpravidla nás ani nenapadne, že bychom se mohli modlit s Marií. A přitom – bylo by velmi příjemné vstoupit během modlitby do její přítomnosti. Cítit ji u sebe, cítit, že se modlí s námi, že s námi chválí Boha a děkuje mu. Její přítomnost bezesporu umocňuje naši modlitbu, činí ji efektivnější. Co konkrétně to však znamená?
Naše modlitba by se neměla zakládat na monologu, ale na naslouchání tomu, co nám Bůh říká. Vzpomeňte si, co se odehrálo při setkání Ježíše s jistou ženou: „… zvolala na něho jedna žena ze zástupu: ‘Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!’ On však řekl: ‘Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho’“ (Lk 11,27–28). S Marií naše modlitba mnohem více vychází z Písma.
Svatý Lukáš několikrát poznamenává, že Maria všechno uchovávala ve svém srdci. My naopak většinou všechno uchováváme ve své mysli. Ale jestliže naše modlitba neproudí z mysli do srdce, nikdy ji nebudeme prožívat niterně. „Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí“ (Lk 2,51–52). S Marií se naše modlitba stává kontemplativnější.
Maria nás učí, abychom se při modlitbě vyjadřovali jednoduše
Dalším charakteristickým znakem těch, kdo se učí modlit se s Marií, je radost. Maria samu sebe nazývá v Magnificat tou, kterou budou lidé blahoslavit. „… Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení…“ (Lk 1,48). Vstoupit do důvěrného vztahu s Marií tedy vždy znamená radostnou událost.
Když se s námi Maria modlí, učí nás, abychom se při modlitbě vyjadřovali jednoduše. Bůh od nás nežádá žádná složitá sdělení. Chovejme se jako dítě v přítomnosti mámy a táty. Pořád si kladu otázku, co vlastně viděli pastýři, když se ocitli před betlémským dítětem. Co je naplnilo takovou radostí, že to museli všem vyprávět? Viděli přece jen obyčejný manželský pár a jejich dítě… Neuváděla je v úžas právě ona jednoduchost a prostota?
Maria Bohu svěřila všechno
Odevzdat do Božích rukou své plány, své činnosti, své utrpení a úspěchy někdy nebývá snadné. Maria ale Bohu svěřila všechno. Dokonce i to nejvzácnější, co měla – svého syna. Obětovala ho nejen Bohu, ale i lidstvu. Svoji největší oběť uskutečnila pod křížem. Sami svoji oběť jen těžko zvládnete, ale s Matkou Boží se vám to podaří.
S Marií po svém boku máte jistotu, že se bude přimlouvat za vaše potřeby, které si v dané chvíli ani neuvědomujete. Vzpomeňte si na Marii v Káně. Přimlouvala se za vyřešení problému, který si samotní novomanželé zatím neuvědomovali. Ale Maria už na něm pracovala. Pozvěte proto Marii, aby se modlila s vámi. „Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14).
Hle, tvá matka!
Když nám Ježíš dal z kříže téměř všechno – sílu, Ducha, vlastní krev a energii –, ještě stále mu zůstávalo jedno: jeho matka. Všimněte si však, že Janovi neřekl: „Postarej se o mou matku“, ale odevzdal mu ji se slovy: „… Hle, tvá matka!“ (Jan 19,27). Ježíš nám daroval svou matku Marii jako vzácný dar.
Mnozí se bojí Marii milovat, protože si myslí, že by tím mohli Ježíši ubírat na jeho slávě. Ale když vám někdo dá dar a vy ho necháte nerozbalený, urážíte dárce. Bojíte se, že ji budete až příliš milovat? Svatý Maxmilián Kolbe na tuto námitku odpovídá: „Znepokojovat se musíte až ve chvíli, kdy si myslíte, že Marii milujete více, než ji miluje Ježíš!“
Nicméně Maria není pouze darem od Boha, ale i každodenní společnicí. Stává se jí tehdy, když ji přizveme, aby se spolu s námi modlila, chválila Boha a děkovala mu. Nemáme k ní tedy pouze chovat zbožnou úctu, ale zároveň se s ní setkávat jako s naší sestrou ve víře a matkou. A je-li pro vás Maria prostřednicí evangelizace, neboli tou, jejíž pomocí přivádíte lidi k Ježíši, lze ji nazvat i „charismatem“ (darem Boží milosti).
