Svědectví pro Krista až k prolití krve je společným dědictvím všech křesťanů. Mučedníci všech církví představují velkou křesťanskou fresku lidstva, fresku blahoslavenství, žitých až k prolití krve.
Mučednictví pro Krista postihlo
Ježíšovy vyznavače všech církví
Celé dějiny křesťanství jsou dějinami pronásledování a mučednictví pro Krista, které postihlo obrovské množství Ježíšových vyznavačů všech vyznání a církevních denominací, často společně a bez rozdílu.
Připomeňme si jen z minulého století vraždění křesťanů v souvislosti s genocidou Arménů v Osmanské říši za první světové války, statisíce obětí pravoslavných křesťanů a tisíce z řad řeckokatolíků a dalších konfesí za komunistické totality v Sovětském svazu, masové represe zejména ve dvacátých letech vůči katolíkům v Mexiku a tisíce obětí nenávisti proti církvi za občanské války ve Španělsku. Nezměrné utrpení a oběti znamenal pro křesťany, ale i muslimy komunistický režim v Albánii, vyhlášené roku 1967 za první ateistický stát na světě. V této souvislosti nelze pominout hrůzu šoa, obludného vyhlazovacího projektu, kdy na základě zvrácené rasové teorie dokázal nacistický režim v několika letech systematicky zavraždit na šest miliónů evropských Židů.
Svědectví pro Krista až k prolití krve
představuje společné dědictví všech křesťanů (Jan Pavel II.)
Již papež Jan Pavel II. v apoštolském listu Tertio millennio adveniente z 10. listopadu 1994 zdůraznil, že svědectví pro Krista až k prolití krve představuje společné dědictví všech křesťanů – katolíků, pravoslavných, anglikánů i protestantů, na které se nesmí zapomenout.
Při ekumenicky otevřené jubilejní slavnosti na památku nových mučedníků 7. května 2000 u římského Kolosea pak prohlásil, že „tito naši bratři a sestry ve víře představují velkou křesťanskou fresku lidstva 20. století, fresku blahoslavenství, žitých až k prolití krve. A je přitom samozřejmostí zopakovat, že svědectví Kristu až k prolití krve mluví hlasem silnějším než rozdělení z minulosti“.
Svědectví o Kristu až k prolití krve
je mnohem hlubší a silnější než rozdíly
Také současný papež František stále znovu připomíná ekumenický rozměr „svědectví o Kristu až k prolití krve, které je mnohem hlubší a silnější než rozdíly, které dosud dělí katolíky, pravoslavné, anglikány, evangelíky a pentekostální křesťany. Společenství mučedníků se tak stává nejzřetelnějším znamením naší společné cesty“. A v závěru tohoto svého poselství pro ekumenické setkání Global Christian Forum z listopadu 2015 vyslovil přání: „Kéž nám dnešní mučedníci pomáhají pochopit, že všichni pokřtění náleží k jedinému Kristovu tělu, Boží církvi“ (1 Kor 12,12-30).
Těžká zkouška pronásledování spojuje
Rovněž křesťané žijící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a to napříč všemi konfesemi a národnostmi, prošli za nacismu a komunismu těžkou zkouškou pronásledování. Oba násilné totalitní režimy považovaly náboženství a církve za nebezpečného protivníka a vymezovaly se vůči nim s nebývalou agresivitou. Přitom mnozí vězni nacismu se po několika letech znovu ocitli ve stejných místech utrpení i za komunismu. Na německé křesťany spolu s celou jejich národní komunitou pak s plnou silou dopadly protiněmecké averze a násilnosti zejména v prvních poválečných měsících roku 1945.
