Slibným impulzem k nové evangelizaci a zkrácením cesty k jednotě může být pouze odvážné přiznání vin a omylů, za které jsou křesťané nějakým způsobem zodpovědní, a také velkorysá nabídka, že je s pomocí Boží napraví.

Aby byl ekumenismus plodný a autentický,
vyžaduje od věrných katolíků
některé základní dispozice:

  • Především je to láska, pochopení a přání živě spolupracovat, je-li to možné, s bratry z jiných církví nebo církevních obcí.
  • Za druhé je to věrnost katolické církvi, avšak bez toho, že by byly přehlíženy nebo popírány nedostatky v chování některých jejích členů.
  • Za třetí se jedná o ducha rozlišování, aby bylo oceněno to, co je dobré a co si zaslouží chválu.
  • Konečně se požaduje upřímná touha po očistění a obnově, ať už osobní, prostřednictvím vlastního snažení orientovaného na zdokonalení osobnosti křesťana, nebo tím, že se každý bude „podle svých možností snažit, aby se církev tím, že nese na svém těle ponížení a umrtvování Ježíšovo (srov. 2 Kor 4,10; Flp 2,5-8) den ode dne očišťovala a obnovovala, dokud si ji Kristus nepřipraví slavnou, bez poskvrny a vrásky (srov. Ef 5,27)“ (UR 4).

Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy,
Zvon, Praha 1997, str. 111-112

Další texty k tématu ekumena naleznete zde