Zcela obyčejný, jednotvárný život

Po období životních zvratů a zásadních rozhodnutí se Josef s rodinou usadil v Nazaretě, kde prožívali roky všedního, ničím výjimečného života. Život Josefa a Marie se podobal životu všech jejich současníků. Maria se starala o domácnost jako jiné ženy; Josef měl vlastní dílnu, kde učil řemeslu svého syna. 

Díky skrytému životu v Nazaretě se tak Josef pro nás může stát patronem a inspirací naší každodennosti. I zcela obyčejný, jednotvárný život je cestou k Bohu.

Logicky vzato: nebylo by lépe, aby Ježíše vychovával někdo z duchovní elity?

Z lidského pohledu by ale bylo daleko pochopitelnější, kdyby se Ježíšovým otcem stal někdo z duchovní elity izraelského národa, například farizeus či znalec zákona: snáze by mohl připravit svého syna na jeho misi mezi lidmi a jeho současníkům by pak Ježíšovo působení mohlo připadat méně pochybné. Podle vyjádření evangelií se zdá, že Josefova práce diskreditovala jak jeho, tak i samotného Ježíše: „Copak to není syn tesařův?“ (Mt 13,55); „Copak to není ten tesař?“ (Mk 6,3).

Chlapec Ježíš nebyl ani dán na výchovu do chrámu, jako Samuel (1 Sam 1,22,24; 2,11). Pro jeho dětství a dospívání mu Otec vybral laické prostředí rodiny. Tím je nám řečeno něco podstatného: v novozákonní době se smazává rozdíl mezi světským a duchovním, přirozeným a nadpřirozeným prostředím. Tam, kde je přítomen Ježíš, se může stát všechno duchovní bohoslužbou (srov. Řím 12,1).

Světlo do našich obyčejných dní

V židovské rodině měla otcova autorita zvláštní význam. Josefova úloha zahrnovala dvojí úkol: měl uvést svého adoptivního syna do života práce a do života modlitby. Pod jeho dohledem malý Ježíš objevoval svět a učil se řemeslu. Chodil s ním i do synagogy a na poutě do Jeruzaléma.

Josef učil dítě Ježíše modlitbě a uváděl ho do náboženství smlouvy. Jak Ježíš rostl v moudrosti a poznání, zcela jistě kladl Josefovi otázky, které jej nutily nově promýšlet svou víru. Tak docházelo k vzájemnému obohacování a růstu v poznání Boha. Nazaretská Rodina se tak stává první domácí církví, v níž se společně setkáváme, obohacujeme a rosteme v přátelství s Bohem. 

„Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné“ (1Kor 1,27). Třicet let Ježíšova skrytého života, prožitých po boku svatého Josefa, se pro nás může stát světlem, které osvěcuje naše obyčejné dny a dává jim nadpřirozený význam.