Svatí mi dodávají odvahy v mém vězení. Říkají mi: Dokud jsi v řetězech, nemůžeš plnit své poslání, ale později, po smrti, nastane čas pro tvou práci a úsilí. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Poslání, která nás čekají po smrti
Ve svědectvích svatých můžeme najít četné výroky, představující pozemský život jako pouhý počátek skutečných poslání, která na nás čekají po smrti. Ani slovo o nějaké stagnaci, nirváně, povalování se po obláčcích a vyzpěvování duchovních písní. Svatá Terezie od Dítěte Ježíše prohlašovala, že po své smrti bude sestupovat na zemi a že teprve tehdy započne její skutečné poslání apoštola kráčejícího křížem krážem všemi světadíly.
Smrt neničí nic, co je dobré
Podobné vyznání známe i z úst svaté Faustyny: „Vidím a jasně si uvědomuji, co se se mnou děje. Navzdory starostlivosti představených a péči lékařů se moje zdraví vytrácí a uniká, ale nesmírně se raduji z tvého povolání, můj Bože a má lásko, protože vím, že s okamžikem smrti začne mé poslání.“ Na jiném místě napíše: „Když jsme odcházeli od lékaře a zastavily se na chvilku v kapli sanatoria, v duši jsem zaslechla slova: ‘Dítě moje, ještě pár kapek do kalicha, už zanedlouho.’ Duši mi zaplavila radost. Bylo to první zavolání mého Ženicha a Mistra. Mé srdce se rozněžnilo a v jediném okamžiku se má duše ponořila do moře Božího milosrdenství; pocítila jsem, že teď naplno začíná mé poslání. Smrt neničí nic, co je dobré.“
