Spravedlnost v manželství – je vůbec možná?

Spravedlnost - vůči komu vlastně?

Spravedlnost spočívá v tom, že člověk dává Bohu i lidem to, co jim náleží, především pak to, že dodržuje Boží i své slovo! Být spravedlivý si žádá, abychom dávali každému, co mu náleží. Je dobré reflektovat, jakým způsobem se věnujeme partnerovi a svým dětem. Dáváme jim to, co jim náleží? Svůj život, svůj čas, svou pozornost…?

Mnohdy se v rodinách můžeme setkat s tím, že není až takový problém, zvláště v současné generaci rodičů, že by se rodiče nevěnovali svým dětem. Zde myslím, že děti mnohdy mohou spravedlnost, co se týká našeho dávání se jim, zakoušet. Ale častokrát to jde na úkor partnerského vztahu. Máme čas na děti, ale nemáme čas na svého partnera. A přitom když dva lidé vstupovali do manželství, mluvili sice o přijetí dětí, které se jim narodí, ale především mluvili jeden o druhém.

Co jsme svému partnerovi ve skutečnosti slibovali?

Žena neslibovala muži, že se (jen) postará o děti, ale mluvila o tom, že se odevzdává jemu… Má na něho čas, nebo ho vnímá jako malého, který žárlí na své děti, když si žádá pozornost (přeci se musím věnovat dětem)? Podobně muži neslibovali, že rodinu (jen) finančně dostatečně zajistí (zajistí každý rok dovolenou u moře, nový barák…), ale slibovali, že se odevzdávají své ženě. Je muž ochoten pochopit, že nasazení jeho života vyžaduje především jeho žena, protože jí dal svůj život?

Zachovat druhému lásku není jen nečinit mu zle

Někdy partneři litují situací, kdy tomu druhému ublížili. Chápu to, ale přitom toto mu neslibovali – nikdy ti neublížím. Naopak se však ve slibu vyjadřovalo, že druhému zachovám lásku, úctu a věrnost. Co to znamená slíbit někomu, že mu zachovám lásku? Znamená to, že nikdy neudělám nic, co by bylo proti lásce? Není takové pojetí trochu málo? Láska totiž není nekonáním něčeho špatného, její obsah není takto negativní (takto mě „milují“ lidé, se kterými jsem se nikdy nesetkal). Láska je pozitivní skutečnost. Slibovat zachování lásky je tedy slibem, že budu druhému každodenně aktivně projevovat lásku. A tak se těch partnerů ptám, zda třeba cítí také výčitky z toho, že uplynul den, ve kterém nevynaložili úsilí, aby projevili konkrétním a zjevným způsobem druhému svou lásku. Protože v tom je přeci ona spravedlnost – dát mu, co mu ze slibu náleží! Dodržet své slovo, které dám partnerovi, dětem… A to i v těch nejmenších a nejobyčejnějších věcech.

Dodržet slíbené slovo i za cenu vlastního nepohodlí?

Měli bychom si svého slova vážit, a ne jen tak něco slibovat, plácat. Měli bychom si za svým slovem stát, i když to pro mě v danou chvíli znamená třeba i nějakou újmu. Mělo by i pro nás platit ono božské – Bůh řekl a stalo se, či v jiné míře – a slovo se stalo tělem.

Buďme tedy spravedlivými, lidmi, kteří usilují o dobro druhého (dát mu to, co mu náleží), kteří jsou v této spravedlnosti věrni Božímu zákonu a také věrni svému slovu.