Večer 24. prosince jsme slavili mši a přitom na nás dopadaly bomby. Prosili jsme Ježíše o dar radosti a pokoje, tedy o pravý opak pocitů, jež vládnou v srdcích mnoha lidí v Aleppu – smutek, nepokoj či strach.
Žijeme v nepřetržitém válečném stavu
Zde v Aleppu stále prožíváme velmi únavné chvíle. Žijeme v nepřetržitém válečném stavu a do našich dní vstupuje mnoho nepěkných překvapení: vlny neslýchaného násilí, padající bomby, střelba v ulicích, to vše v obytných zónách. Lidé denně zažívají ponížení. Na ulicích jsou neustále slyšet nářky bolesti. Křik nevinných neustává. Pokračuje bombardování a výsledkem je rostoucí počet mrtvých a raněných lidí i zničených domů.
Rána, která nás v současné době tíží ze všeho nejvíc a brání nám prožívat dny v pokoji, je nesnesitelný nedostatek vody, který proměňuje krizi ve skutečnou katastrofu. V Aleppu jsou obytné zóny, kde voda netekla už několik let. I ve čtvrtích, kde voda občas teče, zůstávají obyvatelé v neustálých obavách: voda někdy chybí celé dny i týdny.
Už pětačtyřicátým dnem nemáme elektřinu. Elektřina se dostane do domácností pouze od místních dieselových elektrických generátorů, vlastněných soukromými společnostmi, které ji prodávají za velmi vysokou cenu. Jedna osoba potřebuje v průměru dva ampéry, aby si mohla rozsvítit dvě až tři žárovky a zapnout televizi nebo rádio.
Tím spíš však zakoušíme Pánovu přítomnost
Právě v této dramatické, složité a bolestivé situaci tím spíš zakoušíme Pánovu přítomnost, která se věrně zračí v Ježíšově lidské tváři: „Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,6–8). Tímto způsobem se Pán pro nás vtělil: vzal na sebe pokorně naše utrpení a hřích.
Pokoj je dar, který přichází z nebe
V scénáři naprostého chaosu, v němž se nachází Sýrie i každý z nás, můžeme zakoušet, že pokoj je dar, který přichází z nebe, v každém okamžiku a každý den. Nabýváme stále více přesvědčení, že tento dar máme ve své únavě přijímat. Jen tak přinese plody v nadějeplném očekávání nového času milosti.
Ve chvílích únavy Panny Marie před porodem jí stál po boku svatý Josef. Později ji spolu s Josefem těšil a podporoval Ježíš. V obtížích, které právě prožíváme, jste všichni s námi a vnímáme vás nablízku jako údy jediného Pánova mystického těla. Jste naší útěchou i oporou. (Farnost sv. Františka Aleppo 24. PROSINCE 2015)
Na Štědrý večer na nás dopadaly bomby
Večer 24. prosince jsme slavili mši a přitom na nás dopadaly bomby. Sedm raket bylo vystřeleno na naši oblast deset minut předtím, než jsme začali sloužit vánoční bohoslužbu. Přesto se celý kostel naplnil lidmi. Velmi jsme se báli o jejich životy, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Společně jsme si připomněli všechny naše zemřelé. Na závěr mše se konalo procesí více než osmdesáti dětí, které se svící v ruce doprovázely Ježíška k jesličkám v jeskyni.
Poté jsme se sešli ve farním sále, abychom si navzájem popřáli. Děti dostávaly sáček plný bonbonů a lahodných sušenek. Pochutnali jsme si na zákuscích a naslouchali skautskému sboru, který zazpíval koledy. Všichni byli velmi spokojeni.
Prosili jsme Ježíše o dar radosti a pokoje, tedy o pravý opak pocitů, jež vládnou v srdcích mnoha lidí v Aleppu – smutek, nepokoj či strach. (Farnost sv. Františka Aleppo - 27. PROSINCE 2015)
