Nenahrazovat odbornou pomoc zbožnými radami
Pastorační pomoc nevylučuje pomoc odbornou (manželská poradna, psycholog, psychiatr, sexuolog, medicína vůbec), někdy by k ní měla přímo přivést či na ni odkázat. Odborná pomoc nemá být nahrazována zbožnými radami. Na druhé straně je ale třeba dbát na to, aby u věřících neeliminovala v obtížích víru a život z víry. Pastorační péče by také měla pomoci k orientaci, aby se totiž pomoc hledala tam, kde ji lze skutečně nalézt, a ne u pochybných lidí či podivných institucí.
„Nenadržovat“ jednomu z partnerů
Ten, kdo chce manželům v obtížích pomoci, musí poctivě vážit, kde jsou hranice jeho kompetencí. Také si musí dávat pozor na to, aby nebyl do problému manželů vtažen natolik, že se sám stane jeho aktérem, a také na to, aby se nestal posilou jedné strany proti druhé. Pomáhající by neměl být dlouhodobě v kontaktu jen s jedním z manželů, pokud jim chce účinně pomoci. Komunikuje-li jen s jedním, nutně vidí problém jen z jedné strany, a tedy neúplně.
Zavádějící také může být mechanické uplatňování zkušenosti z podobných případů, případně z vlastního života. Je třeba si stále uvědomovat, že osobnosti druhých lidí, jejich životní příběhy i jejich interakce se sice mohou leckomu a lecčemu podobat, ale přesto jsou vždy originální. Právě tak musí i zkušený člověk hledat jedinečný kontakt s Bohem ve víře a modlitbě, chce-li potřebným skutečně pomoci z pozice víry.
Unést svou bezradnost nebo neschopnost účinně pomoci
V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že pomáhající musí mnohdy unést svou bezradnost nebo neschopnost v dané chvíli účinně pomoci. Všemohoucí je jen Bůh, nikoli člověk. Může se ale stát, že ten, kdo trpí obtížemi v manželství, si sám postaví pomáhající nebo jinou osobu do pozice vševědoucího a všemocného, který musí pomoc přinést. I když to mnohdy nejde takovému člověku rozmluvit, je třeba dbát na to, aby si pomáhající nenechal tuto roli vnutit, aby se jí nesnažil přizpůsobit.
Typická nebezpečí u křesťanů
Ačkoli běžné duchovní rady mohou být užitečné i pro osoby, které řeší své obtíže v manželství, je třeba také upozornit na některá typická nebezpečí, která mohou u křesťanů nastat.
Není možné tvrdě požadovat od druhé osoby dokonalost
Nekritické až násilnické trvání na stoprocentním realizování křesťanského ideálu manželství může v konkrétní situaci vést k tomu, že jeden z manželů nebo oba nejsou ochotni vidět skutečný problém, který ideální obraz narušuje nebo že je požadována na druhém jen a pouze dokonalost. Ačkoli jsme jako křesťané povoláni k dokonalosti, není možné tvrdě požadovat od druhé osoby dokonalost, kterou má Bůh sám. Je prostě třeba uznat nedokonalost osobní i nedokonalost partnerovu, a ne jen tvrdě požadovat ideální stav. Což neznamená, že se mají chyby lacino omlouvat a vážné nedostatky bagatelizovat.
Aplikace užitečných duchovních rad
Nebezpečná je mnohdy aplikace jinak užitečných duchovních rad („je třeba se za věci modlit“, „je třeba unést kříž“ apod.) tam, kde má být rozpoznán, posouzen a věcně řešen nějaký problém. Takřka nečestným úskokem může být vyzývání životního partnera k přinášení oběti ve jménu křesťanství v situaci, kdy se má původce těžkostí změnit, ale on sám změnu odmítá.
„Raději se modlit“, než komunikovat o problému
Nevhodné je také obcházení komunikace v manželském páru jinými cestami, které jsou představovány jako projevy zbožnosti. Např. odmítání vzájemné komunikace s poukazem na to, že se raději on či ona bude za obtížnou věc modlit, či snaha o řešení životního problému pouze se zpovědníkem, nikoli s životním partnerem. A konečně je velmi nebezpečné přesvědčení některých hodných a poctivých lidí, že Bůh není ochoten pomáhat člověku (a tedy i manželům), pokud nežijí bezhříšně.
Křesťanské manželství musí stavět na svém základu – na Bohu, který miluje
Vnímání a chápání typických i netypických problémů života je sice potřebné a užitečné, ale není automaticky působícím lékem, který všechna nebezpečí a bolesti odstraní. Křesťanské manželství se musí vždy odvolávat na svůj základ, který není v samotném vztahu manželů, ale v Bohu a v jeho vztahu k nim. To není jen nějaký „zbožný doplněk“, ale důležité východisko. Pro manželství je tato skutečnost využitelnou pomocí tehdy, jestliže je Bůh chápán jako ten, kdo vždy miluje první, má zájem na dobru člověka a nečíhá na něj, aby mu nějakým způsobem ublížil tím, že potrestá jeho chybné nebo mylné jednání. Víra, která se projevuje láskou (srov. Gal 5,6), láska, která všechno vydrží (srov. 1 Kor 13,7), nepředstavují v křesťanském chápání pouhé romantické představy, z nichž člověk vyroste, ale požadavky všedního dne, jejichž naplňování je mnohdy značně namáhavé, ale pro život v manželství a rodině plodné.
