Navigace: Tematické texty H HříchDelší texty Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny (B. Schellenberger)
Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny (B. Schellenberger)
Kněz nemá v lidech vzbuzovat pocit viny, ale jasné vědomí hříchu. Pocit viny pramení z toho, že si uvědomím, že někdo, na kom mi záleží, mě považuje za špatného. Je to tedy něco, co přichází zvenku.
„Citlivost pro hřích není jen pocit viny vůči nějaké autoritě, třeba rodičů, církve nebo i Boha. Skutečný hřích nespočívá v tom, že poruším zákon, který přichází odněkud mimo mne, nikoli: skutečný hřích spočívá v tom, že poruším nejvnitřnější životní zákony své vlastní podstaty. Tyto životní zákony, říká naše křesťanská teologie, jsou zároveň skutečné, vlastní a nejhlubší zákony Boží, neboť Bůh mě stvořil podle svého obrazu a podoby. Citlivost pro hřích je citlivost pro to, že neodpovídám své vlastní nejhlubší skutečnosti, záměru Božímu se mnou, neboť Bůh mě vymyslel jako „velmi dobrého“ (sr. Gen 1,31), a že proto žiji ve stavu nepoctivosti, zdání, iluze a lži, ba dokonce že vůbec skutečně nežiji.“ (36-37)
„Mít citlivost pro hřích znamená, že mi došlo, jak jsem nejen morálně (to by bylo příliš povrchní, a většinou se omezujeme na tuto povrchnost), nýbrž duchovně nemocný nebo dokonce mrtvý.“ (37)
Duchovní smrt znamená, že jsem vnitřní falší oddělen od poctivosti života, sobectvím od lásky, iluzí od skutečnosti, životní lží od pravdy, a to nejen pro sebe, ale i pro druhé. Citlivost pro hřích ukazuje můj stav, tedy to, co jsem, nikoli jen to, co jsem nyní udělal špatně. A také, že nežiji plně, správně, že se zraňuji a ničím.
K poznání hříchu dochází především v životních krizích: Je to zkušenost selhání, slabosti v lásce a věrnosti, zmarnění nejlepších možností. A právě v takové situaci, kdy se člověku otevřou oči a on si připadá nahý a bídný jako Adam a Eva po pádu a je tím otřesen, zaznívá radostná zvěst, že Bůh i tak člověka miluje a přijímá a že nic není ztraceno. Mnoho lidí k této zkušenosti nikdy nedojde a jen vyznávají jednotlivosti, aby došli rozhřešení!
Bernardin Schellenberger: Wider den geistlichen Notstand Erfahrungen mit der Seelsorge, Freiburg Herder, 1991, s. 34-4O)
Související texty k tématu:
Kněží - životní osudy
- Bože, že já blbec nejsem normální člověk!
- Facka za rozhodnutí ke kněžství
- Josef Toufar
- Proti totalitám lze bojovat i jinak než mečem
- Mé kněžské začátky na Šumavě za komunistů
- Kněz ve vřavě bitvy muže proti muži
- Na kněžství mě lákala světovost církve
- Kaplan NY hasičů, který zahynul při teroristickém útoku
- Čtyři kaplani - ve víru války
- Další texty o životě různých kněží
O kněžství obecně
- Jak chápat význam (Ježíšova) kněžství
- Kněz nesmí být funkcionářem či provozovatelem
- Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
- Tři druhy únavy kněze
- Co s novoknězem ve farnosti?
- Co věřící očekávají od kněží
- Kněz je nejprve bratrem ve víře
- Kněžství, kněz (soubor textů)
- Křížová cesta k Roku kněží
- Muž s probodeným srdcem
- Na kněze lpící na majetku je smutný pohled
- Další texty o kněžství