Křížová cesta k Roku kněží

KŘÍŽOVÁ CESTA

podle Listu papeže Benedikta XVI.
k vyhlášení Roku kněží
u příležitosti 150. výročí
úmrtí svatého faráře arského

(Radim Novák)



Dnešní pobožnost křížové cesty povedou manželské páry, přesto ale nebudeme naše myšlenky směřovat na partnerské vztahy, výchovu dětí ani na život v našich rodinách. Dnes nám půjde o velkou rodinu, kterou tvoříme všichni společně – totiž naši farní rodinu. Ta by vůbec nemohla existovat a žít, kdybychom mezi sebou neměli kněze. Svůj pohled chceme upřít právě na službu a poslání kněží. Vždyť společně s celou církví prožíváme Rok kněží (a v naší farnosti se chystáme přivítat ostatky svatého faráře arského Jana Marie Vianneye). Při dnešní křížové cestě tedy budeme naslouchat slovům papeže Benedikta XVI., která ve svém Listu k vyhlášení Roku kněží adresoval právě jim. Chceme znovu biskupům, kněžím a především našemu duchovnímu pastýři, otci …, vyprošovat všechny milosti, které papež považuje v dnešní době za důležité pro jejich službu:

Bože, prosíme tě za všechny kněze, prohlub jejich odhodlání k vnitřní obnově,
která z nich učiní důraznější a pronikavější svědky evangelia v dnešním světě.
Na přímluvu Nejsvětější Panny vzbuď v srdci každého kněze
nové a štědré odhodlání zcela se zasvětit Kristu a církvi.
Ať kněží po příkladu svatého Jana Marie Vianneye žijí z vroucí modlitby
- a skrze lásku k ukřižovanému Kristu ať denně rostou ve svém obětování se Bohu a církvi.
Kéž příklad svatého faráře arského vede všechny kněze,
aby svědčili o jednotě se svým biskupem, se svými spolubratry i s věřícími laiky.
Ať jsou kněží pro tento svět a dobu - hlasateli naděje, smíření a pokoje! Amen.



1. zastavení - Ježíš odsouzen na smrt

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

V úvodu svého Listu k vyhlášení Roku kněží Benedikt XVI. připomíná: svatý farář arský často říkával: „Kněžství je láskou Ježíšova srdce.“ Jeho jímavý výrok nás přivádí k tomu, abychom především s hlubokou vděčností uvažovali o nezměrném daru, který kněží představují nejen pro církev, ale též pro samotné lidstvo. Myslím nyní na všechny kněze, kteří každodenně v tichosti předávají Kristova slova a činy věřícím i celému světu a usilují o to, aby se svou myslí i vůlí, svými city i životním stylem sjednocovali s Pánem. Jak bych se mohl nesklonit před jejich namáhavou apoštolskou prací, před jejich neúnavnou a skrytou službou, před jejich nesobeckou a všezahrnující láskou? A jak bych mohl nechválit odvážnou věrnost tolika kněží, kteří navzdory obtížím a nepochopení věrně setrvali ve svém povolání být „přáteli Krista“, které on zavolal jménem, vybral si je a poslal?

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye dej kněžím sílu, aby ve všech obtížích, námahách a nepochopeních vytrvali ve sjednocení s Tebou, který jsi bez odmítání přijal i nespravedlivé odsouzení ke smrti na kříži.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



2. zastavení - Na Ježíše vložen kříž

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Díky Ježíšovu slovu a svátostem shromáždil Jan Maria Vianney své stádo navzdory tomu, že jej vždy sužovalo přesvědčení o vlastní nedostatečnosti - a kvůli pocitu nehodnosti nejedenkrát zatoužil od svých farářských závazků utéci. S příkladnou poslušností své místo nikdy neopustil, přestože jej apoštolská horlivost pro spásu duší zcela stravovala. O vytrvání v naprosté věrnosti svému povolání a poslání usiloval praxí přísného asketismu: „Velkým neštěstím nás farářů,“ stěžoval si, „je to, že naše duše se stávají vlažnými.“ Měl tím na mysli, že farář si může snadno zvyknout na stav hříchu nebo lhostejnosti, ve kterém žije tak mnoho jemu svěřených lidí. Své vlastní tělo držel bděním a posty zkrátka, aby se nebouřilo proti jeho kněžské duši. Nevyhýbal se ani umrtvování pro dobro jemu svěřených duší a jako nápravu za mnohé hříchy, které vyslechl ve zpovědi. Svému spolubratru vysvětloval: „Takový je můj návod: hříšníkům dávám malé pokání a zbytek činím místo nich.“ Kromě skutečných kajících skutků, které svatý farář arský praktikoval, zůstává jádro jeho učení platné pro každého kněze: duše byly vykoupeny za cenu Ježíšovy vlastní krve a kněz se nemůže zasvětit jejich spáse, pokud odmítá osobní účast na „drahocenném“ vykoupení.

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye vzbuzuj v kněžích nové a štědré odhodlání zcela se podle jeho vzoru zasvětit Tobě a církvi. Posiluj všechny, kdo se ke kněžství připravují – ať se nezaleknou kříže, spojeného s celoživotní účastí na Tvé oběti.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



3. zastavení - Ježíš poprvé padá po křížem

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Svatý Jan Maria Vianney .... hledal všechny způsoby, jak ve svých kázáních a silou své přesvědčivosti pomoci farníkům, aby znovuobjevili význam a krásu svátosti smíření, a představoval ji jako nezbytný požadavek vyplývající z eucharistické přítomnosti. Vytvořil tak „kruh ctnosti“. Tím, že trávil dlouhé hodiny v kostele před svatostánkem, inspiroval věřící, aby jej napodobovali v navštěvování Ježíše s vědomím, že jejich farář tam bude, připravený naslouchat a nabídnout odpuštění. Později jej vzrůstající počet kajícníků z celé Francie držel ve zpovědnici i šestnáct hodin denně. Říkalo se, že Ars se stal „velkou nemocnicí pro duše.“ Vianneyův první životopisec vypráví, že „milost, kterou [k obrácení hříšníků] dostával, byla tak mocná, že je pronásledovala a nenechala je ani na okamžik v pokoji.“ Svatý farář staví na podobné myšlence, když říká: „Není to hříšník, kdo se vrací k Bohu, aby prosil o odpuštění, ale Bůh sám běží za hříšníkem a vede jej, aby se k němu obrátil.“ „Tento dobrý Spasitel je tak plný lásky, že nás hledá všude.“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, podle vzoru a na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye pomáhej kněžím zprostředkovávat všem lidem tvé odpuštění – ať se nikdy nesmíří s prázdnými zpovědnicemi a nezájmem věřících o svátost smíření.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi




4. zastavení - Ježíš se potkává se svou matkou

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ve svém Listu k Roku kněží cituje současný papež slova jiného papeže – Jana XXIII., který v encyklice „Sacerdotii nostri primordia“ zveřejněné roku 1959 u příležitosti stoletého výročí úmrtí svatého Jana Marie Vianneye poznamenal: „krátce předtím, než farář arský dovršil svou dlouhou a obdivuhodnou životní pouť, zjevila se v jiné oblasti Francie čisté a pokorné dívce Neposkvrněná Panna a odevzdala jí poselství o modlitbě a pokání, které .... (stále) přináší nesčetné duchovní plody. Život svatého kněze .... totiž skutečně byl jakoby předobrazem velkých nadpřirozených pravd, které byly zjeveny vizionářce v Massabielle. On sám měl k Neposkvrněnému početí Panny Marie velikou úctu, (vždyť již) roku 1836 zasvětil Marii bez hříchu počaté svůj farní kostel a zajisté s velkou vírou a radostí přijal dogmatickou definici z roku 1854.“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, Synu Nejsvětější Panny, dej kněžím ve chvílích těžkosti a osamělosti zakusit mocnou přímluvu a útěchu blízkosti své Matky.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



5. zastavení - Šimon Cyrenský pomáhá Ježíši nést kříž

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Svatý Otec dále píše: Příklad svatého Jana Marie Vianneye mě přirozeně přivádí k tomu, abych poukázal na oblasti spolupráce, které je třeba ještě více otevřít věřícím laikům. Kněží a laici tvoří dohromady jediný kněžský lid a na základě své služby žijí kněží mezi laiky, „aby všechny vedli k jednotě lásky, ...aby se v bratrské lásce navzájem srdečně měli rádi a v uctivosti předcházeli jeden druhého.“ Zde bychom měli vzpomenout vřelé doporučení II. vatikánského koncilu kněžím, kteří mají „upřímně uznávat a podporovat důstojnost laiků a jejich vlastní úkol, který mají v poslání církve. … Ať ochotně naslouchají laikům, bratrsky zvažují jejich přání a uznávají jejich zkušenosti i odbornou příslušnost v různých oblastech lidské činnosti, aby společně s nimi dovedli rozpoznávat znamení doby.“ ...
Rád bych ... pozval všechny kněze, aby během tohoto jim zasvěceného roku uvítali nové jaro, které Duch církvi přináší, v neposlední řadě i skrze církevní hnutí a nová společenství. „Ve svých darech je Duch mnohostranný … Vane, kam chce. Činí tak neočekávaně, na nečekaných místech a dříve neslýchanými způsoby … ale zároveň nám ukazuje, že působí pro jednotu těla a v jednotě těla.“ V tomto směru se jako aktuální ukazují tvrzení dekretu Presbyterorum ordinis: „Při zkoumání duchů, zdali jsou z Boha, ať citem víry odkrývají rozličné dary laiků, jak malé, tak i významnější, a s radostí ať je uznávají i pečlivě podporují.“ Z těchto darů, které v mnoha lidech probouzejí touhu po hlubším duchovním životě, mohou těžit nejen věřící, ale i kněží. Společenství mezi služebníky ordinovanými a charismatickými se může projevit jako „mocný podnět k obnově úsilí církve při hlásání a dosvědčování evangelia naděje a lásky ve všech částech světa.“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, pošli všem kněžím ochotné pomocníky a dobré spolupracovníky. Dej nám poznat, jakým způsobem můžeme přiložit ruku k dílu i my sami.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



6. zastavení - Veronika podává Ježíši roušku

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Benedikt XVI. v Listu k Roku kněží připomíná, že: svatý Jan Maria Vianney své farníky učil především svědectvím vlastního života. Právě z jeho příkladu se učili modlit, zastavovat se často před svatostánkem a navštěvovat zde Ježíše v Nejsvětější svátosti. „K dobré modlitbě není třeba říkat mnoho,“ vysvětloval jim farář. „Víme, že Ježíš je zde ve svatostánku: otevřeme mu svá srdce, radujme se z jeho svátostné přítomnosti. To je ta nejlepší modlitba.“ A vybízel je: „Přicházejte k přijímání, drazí bratři a sestry, přicházejte k Ježíši. Přicházejte z něj žít, abyste mohli žít s ním ... ...vy jej potřebujete!“ Tento způsob výchovy lidu k přítomnosti blízko Eucharistie a jejímu přijímání se ukázal jako nejefektivnější tehdy, když jej viděli slavit nejsvětější oběť mše svaté. Zúčastnění říkali, že „nebylo možno najít lepší příklad bohopocty … Hleděl na hostii s nevýslovnou láskou.“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye vtiskni všem kněžím hluboce do nitra obraz své tváře – ať nás po vzoru svatého faráře arského povzbuzují svou horlivostí a jsou pro nás příkladem pravé zbožnosti.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



7. zastavení - Ježíš podruhé padá po křížem

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Svatý farář arský jednal s různými kajícníky odlišným způsobem. Ti, kdo do zpovědnice přicházeli vedeni hlubokou a pokornou touhou po Božím odpuštění, u něj nalezli povzbuzení, aby se ponořili do „záplavy Božího milosrdenství“, které všechno strhává svou silou. Byl-li někdo zneklidněn myšlenkami na svou křehkost a nestálost a sužován strachem z toho, že opět zhřeší, svatý farář arský mu ukázal tajemství Boží lásky těmito krásnými a jímavými slovy: „Dobrý Pán ví všechno. Ještě dříve, než se vyzpovídáte, on už ví, že opět zhřešíte, ale přesto vám odpouští. Jak veliká je láska našeho Boha: on se dokonce nutí zapomenout na budoucnost, aby nám mohl udělit své odpuštění!“ Těm ale, kdo se z hříchů vyznávali vlažně a netečně, vlastními slzami bolesti jasně ukázal, jak „hanebný“ je jejich postoj: „Pláču, protože vy nepláčete,“ říkával. „Kdyby jen Pán nebyl tak dobrý! Ale on je dobrý! Člověk by musel být hotovou bestií, aby se mohl takto chovat k dobrému Otci!“ Pokání v horlivých srdcích probouzel tak, že je nutil pohlédnout na bolest, jakou Bohu působí jejich hříchy a která se zračila ve tváři zpovědníka. Na druhou stranu těm, kdo k němu přicházeli s touhou a připraveni na hlubší duchovní život, doširoka otevíral hlubiny Boží lásky a vysvětloval jim nevýslovné krásy života ve sjednocení s ním a přebývání v jeho blízkosti: „Vše pod Božím dohledem, vše s Bohem, vše k Boží potěše … Jak krásné to je!“ A učil je modlit se: „Můj Bože, uděl mi milost, abych tě miloval, jak jen nejvíce dovedu.“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye naplň kněze neochvějnou důvěrou ve svátost smíření, ať mohou po vzoru svatého faráře arského pomáhat všem hříšníkům k otevření se tvému milosrdenství.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



8. zastavení - Ježíš mluví k plačícím ženám

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Když biskup Jana Marie Vianneye posílal do Arsu, vesnice s 230 dušemi, varoval jej, že tam nalezne náboženský život ve velmi zuboženém stavu: „V té farnosti je málo lásky k Bohu; vy ji tam přinesete.“ Svatý Jan Maria Vianney si proto byl dobře vědom toho, že tam musí jít, aby ztělesňoval Kristovu přítomnost a vydával svědectví o jeho spasitelném milosrdenství: „[Pane,] dej, ať se má farnost obrátí; jsem ochoten vytrpět všechno, co si budeš přát, po celý svůj život!“ S touto modlitbou přijal své poslání. Svatý farář se zcela zasvětil obrácení své farnosti; za nejdůležitější přitom považoval křesťanskou výchovu sobě svěřeného lidu.

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye dej kněžím ducha moudrosti a rady, aby po vzoru svatého faráře arského vedli svěřené duše k pravému pokání a k obrácení. Učiň z nich hlasatele radostné zvěsti, kteří dokáží svěřeným duším prospět v jejich bolesti a bezradnosti.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



9. zastavení - Ježíš potřetí padá po křížem

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Benedikt XVI. se v Listu k Roku kněží dotýká i bolestivých míst, když píše: S bolestí musíme též konstatovat, že se vyskytují případy, jichž nelze nikdy dostatečně litovat: když církev trpí nevěrností některého ze svých služebníků. V takovém chování pak svět nachází důvody ke skandálům a odmítnutí. V těchto případech církvi může nejlépe pomoci nejen upřímné a úplné uznání slabosti jejích služebníků, ale též radostné připomenutí si velikého Božího daru, jakým je skvělý příklad velkorysých pastýřů, zbožných a zapálených láskou k Bohu i k duším, jasnozřivých a trpělivých duchovních vůdců. Učení a příklad svatého Jana Marie Vianneye nám všem zde mohou sloužit jako významný vztažný bod.

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye přiveď k účinnému pokání všechny kněze, kteří ve své službě selhali. Uzdrav rány na těle Církve, které svým rozhodnutím a jednáním způsobili.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



10. zastavení - Ježíš zbaven šatu

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Benedikt XVI. vyzdvihuje asketismus svatého faráře arského, který se snažil uskutečňovat tři evangelijní rady: Jeho chudoba nebyla chudobou řeholníka či mnicha, ale taková, jaká je vlastní knězi: při správě mnoha peněžních prostředků (neboť bohatí poutníci jevili přirozený zájem o jeho charitativní činnost) si uvědomoval, že všechny dary byly určeny jeho kostelu, chudým, sirotkům .... a chudobným rodinám. V důsledku toho „bohatě dával druhým a velmi chudobně sobě.“ Vysvětloval to takto: „Mé tajemství je jednoduché: rozdejte všechno a nic si neponechávejte.“ Postrádal-li někdy peníze, říkával laskavě žebrákům, kteří u něj klepali: „Dnes jsem tak chudý jako vy, jsem jedním z vás.“ Na konci svého života tak mohl říci s naprostým pokojem: „Už nemám nic. Dobrý Pán si mě může povolat, kdykoliv se mu zlíbí.“ Také jeho čistota vycházela z požadavků kladených na kněze pro jejich službu. Lze říci, že šlo o čistotu osoby, která se musí denně dotýkat Eucharistie, která o Eucharistii blaženě rozjímá a se stejnou blažeností ji nabízí svému stádci. Říkalo se o něm, že „čistotu vyzařuje,“ a věřící to mohli pozorovat, když se obrátil ke svatostánku a hleděl na něj láskyplným pohledem. Konečně poslušnost svatého Jana Marie Vianneye nalezla své plné vyjádření v jeho věrnosti a svědomitém plnění každodenních kněžských povinností. Víme, jak jej sužovala myšlenka na vlastní nehodnost ke službě faráře a jak dychtil uprchnout, „aby mohl v samotě naříkat nad svým ubohým životem.“ Jen poslušnost a palčivá touha po duších jej přesvědčily, aby setrval na svém místě.

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye dej kněžím sílu odolat lákavému pohodlí a hledání pomíjivých výhod, ať se nechají po vzoru svatého faráře arského okouzlit k plnému sebevydání.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



11. zastavení - Ježíš přibíjejí na kříž

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Benedikt XVI. uvažuje nad výrokem svatého faráře arského: „Kněžství je láskou Ježíšova srdce“ – v Listu k Roku kněží píše: Výrok svatého Jana Marie nás ... přivádí k tomu, abychom mysleli na Kristovo probodené srdce a na trnovou korunu, která je obklopuje. Právě proto myslím i na množství utrpení, které musí četní kněží vydržet ať už proto, že mají podíl na mnohotvárné lidské zkušenosti, kterou je bolest, nebo proto, že zakoušejí nepochopení právě od těch osob, kterým slouží. Jak bychom mohli nevzpomenout také na všechny ty kněze, jejichž důstojnost je zraňována, kterým je bráněno v působení a kteří jsou pronásledováni, často do té míry, že musí vydat nejvyšší svědectví prolitím krve?

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye posiluj kněze, které velkorysá oddanost každodennímu naplňování jejich kněžské služby přivádí až k podílu na tvém utrpení.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



12. zastavení - Ježíš umírá na kříži

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Svatý Otec připomíná v Listu k Roku kněží i další myšlenky svatého faráře arského: „Všechny dobré skutky dohromady se nemohou rovnat oběti mše svaté, neboť jsou skutky lidskými, zatímco mše svatá je dílem Božím.“ Byl přesvědčen o tom, že horlivost kněžského života zcela závisí na mši svaté: „Důvodem kněžské ochablosti je to, že kněz nevěnuje dostatečnou pozornost slavení mše. Můj Bože, jak musíme litovat kněze, který slaví tak, jako by konal nějakou všední činnost!“ Zvyknul si přinášet při slavení jako oběť svůj vlastní život: „Jak je dobré, když kněz nabízí každého rána sám sebe v oběť Bohu!“

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, po vzoru a na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye očišťuj a posvěcuj kněze ke každodennímu zpřítomňování Tvé vykupitelské oběti na kříži. Ať je skrze jejich ruce přinášena oběť čistá, svatá a neposkvrněná.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



13. zastavení - Ježíšovo tělo sňato z kříže

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Benedikt XVI. dále píše: V návaznosti na apoštolskou exhortaci Pastores dabo vobis papeže Jana Pavla II. bych také rád dodal, že služba vyplývající ze svěcení má radikálně „komunitní podobu“ a kněží ji mohou vykonávat jen ve spojení se svým biskupem. Toto společenství mezi kněžími a biskupem, zakořeněné ve svátosti kněžství a zjevené v eucharistické koncelebraci, je třeba tlumočit nejrůznějšími konkrétními projevy efektivního i afektivního bratrství mezi kněžími. Jen tak budou moci žít plně dar celibátu a budovat vzkvétající křesťanská společenství, která zopakují zázrak provázející první hlásání evangelia.

(modlitba po chvilce ticha)
Pane Ježíši, na přímluvu svatého Jana Marie Vianneye nenechej kněze podlehnout pocitům osamělosti a zbytečnosti, když se po bohoslužbám všichni rozejdeme do svých domovů a oni zase zůstanou sami. Přiviň je v takových chvílích pevně do své náruče a posiluj je zakoušením jednoty ve vztazích se svým biskupem a se spolubratry v kněžské službě.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



14. zastavení - Ježíšovo tělo položeno do hrobu

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti – neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Svatý farář arský byl zcela pokorný, jako kněz si však byl vědom toho, že je pro svůj lid nevýslovným darem: „Dobrý pastýř, kněz podle srdce Božího, je tím největším pokladem, jaký dobrý Pán dává farnosti, i jedním z nejvzácnějších darů Boží milosti.“ O kněžství hovoří, jako by nedokázal vystihnout velkolepost daru a úkolu, který byl svěřen lidskému tvoru: „Jak veliký je kněz! … Kdyby si uvědomil, čím je, zemřel by … Bůh jej poslouchá: kněz pronese několik slov a Pán na jeho hlas sestupuje z nebes, aby se skryl v malé hostii …“ Když svým farníkům vysvětloval význam svátostí, říkával: „Bez svátosti svěcení bychom Pána neměli. Kdo jej uložil do tohoto svatostánku? Kněz. Kdo přivítal vaše duše na počátku vašeho života? Kněz. Kdo vaše duše krmí a dává jim sílu na cestu? Kněz. Kdo je připraví, aby se zjevily před Bohem, když je ještě naposledy obmyje krví Ježíše Krista? Kněz, vždycky je to kněz. A když se stane, že některá duše zemře [v důsledku hříchu], kdo ji pozvedne, kdo jí navrátí pokoj a mír? Znovu kněz … Po Bohu je kněz vším! … Až v nebi si plně uvědomí, čím je.“ Tato slova, jež vyvěrají z kněžského srdce svatého faráře, nám mohou znít jako přehnaná. Vyjevují však velikou úctu, jakou choval ke svátosti kněžství. Zdá se, že byl zcela přemožen nezměrným pocitem odpovědnosti: „Kdybychom si plně uvědomili, co kněz pro zemi znamená, zemřeli bychom: ne ze strachu, ale z lásky … Bez kněze by utrpení a smrt našeho Pána nemohlo přinést žádný užitek. Je to kněz, kdo pokračuje v díle vykoupení na zemi … Jaký smysl by měl dům plný zlata, když by nebyl nikdo, aby otevřel jeho dveře? Kněz drží klíče k nebeským pokladům: on je to, kdo otevírá dveře, on je správcem dobrého Pána a opatrovníkem jeho bohatství...

(modlitba po chvilce ticha)
Nebeský Otče, pro své milosrdenství dej podíl na věčné blaženosti všem zemřelým kněžím a služebníkům církve.

Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi



Modlitba za posvěcení kněží:
Pane, prosíme tě / za kněze, za jáhny, / za řeholníky, za misionáře, zasvěcené osoby, / aby se jejich službou / a jejich příkladem / zachovala katolická víra ve světě, / aby zářila v činorodé a velkodušné lásce, / aby jejich svědectví / bylo ozvěnou svědectví jejich biskupů / a umocňovalo svědectví jejich spolubratří, / aby uměli podpírat / pravý křesťanský život / v celém Božím lidu, / aby měli jasnozřivost a odvahu Ducha / v prosazování sociální spravedlnosti, / aby milovali a hájili chudé, / sloužili se silou evangelijní lásky / a s moudrostí Matky a Učitelky církve / potřebám moderní společnosti / a aby stále mohli / hledat a nalézat v Eucharistii / plnost svého duchovního života / a plodnost své pastýřské služby. / Prosíme tě, Pane, vyslyš nás! / Amen.