Manželství a rodina z novozákonní perspektivy

Manželství a rodina zůstávají v novozákonní perspektivě důležitými prostředími realizace životního poslání člověka. Ježíš položil důraz na trvalost a stabilitu manželského svazku, na význam rodinného života, nicméně relativizoval jeho výlučnost jako životní cesty odkazem na službu Božímu království i na jeho pozemský charakter. Apoštol Pavel rozvinul tyto aspekty chápáním manželství jako výlučného místa plného sebedarování manželů a odmítnutím nerealistického asketismu. I on v perspektivě očekávání brzkého příchodu Božího království a vědomí naléhavosti práce pro šíření evangelia podtrhoval možnost plného nasazení pro evangelium životem bez manželského partnera. Důležitý aspekt vnáší do problematiky manželství i jeho zdůraznění, že člověk se stává novým stvořením v Kristu jako jednota těla a ducha, proto neadekvátní nakládání s tělem (spojení s prostitutkou, tedy „nepartnerské“ sexuální spojení) je v této perspektivě nepřijatelné.

Jeho následovníci pak řešili křesťanskou identitu rodiny s ohledem na zapojení do soudobé společnosti a zároveň s potřebou vymezení se proti nesprávným tendencím. Jejich zásluhou se téma rodiny (křesťanské domácnosti) stalo důležitou záležitostí života celé obce. Za vrchol pochopení propojení manželského svazku (rodiny) s církví a Kristem lze považovat tzv. domácí řády v listech Kolosanům a zejména Efezanům, které přes nepochybné zakotvení v dobových patriarchálních strukturách společnosti přinášejí základní poselství o manželství a rodině jako místu realizace vztahu Krista a církve.

• Kol 3,18-41

Ve výzvě vůči ženám a mužům jsou ženy nabádány k podřízení se vůči mužům, jak se sluší v Pánu. Muži mají milovat své ženy. Jde o specifickou kvalitu lásky, jíž miluje Bůh i Ježíš. Jde o lásku, která je ochotná se vydat ve prospěch druhého. To je radikální nárok, který nekřesťanské texty neobsahují. Muži nemají své ženy popouzet, ztrpčovat jim život. Na muže je tu položen větší nárok. Žena může naplňovat svou roli, jen když muž k tomu vytvoří prostor úcty a lásky.  Je zde vyjádřena ona základní provázanost: žena (a dále i děti) může respektovat řád života, jak to odpovídá křesťanskému charakteru života, když ho respektuje svým jednáním i muž. Snad se dá konstatovat, že ono „v Pánu“ doplňující „podřizujte se“ ve výzvě k ženám je protiváhou ke slovesu „milujte“ ve výzvě pro muže. Ženy se mají podřizovat mužům, jak je na místě v Pánu. Jejich podřizování je dána „hranice“ nové důstojnosti člověka v Kristu a zároveň laťka je ho lásky. Podřizování není vynuceno pouhým společenským systémem, nýbrž ohledem na nové bytí v Kristu.

• Ef 5,21-6,9

Vztah manželů je třeba poměřovat na lásce Krista k církvi. Jeho láska ji sebeobětí  až k smrti zachránila. Tak jako Kristus zachránil „své tělo“ – církev, tak muž se má dát zcela k dispozici pro dobro své ženy, neboť ji má milovat jako své tělo. Žena se má svému muži podřizovat jako Pánu. Muž je zodpovědný za to, co mu je svěřeno. Je hlavou ženy, obdobně jako Kristus je hlavou církve. Hlava nemůže být bez těla, jako tělo nemůže být bez hlavy – tady je zřetelná vzájemná odkázanost a jednota. Mezi Kristem a církví musí panovat vzájemná výměna lásky: Kristus církev miluje až do nejzazších důsledků, církev na tuto lásku odpovídá svou láskou, která spočívá v „podřízenosti“, tj. respektu vůči této darované lásce, v jejím přijetí a opětování. Obraz vztahu Krista a církve aplikovaný na manželství je skutečně jedinečný. Zahrnuje nejen to, co náleží k manželskému svazku na základě manželské smlouvy, nýbrž také skutečnou láskyplnou starostlivost a něžnost. Jestliže tedy muž a žena jsou jedno, pak je pochopitelné, že se žena „podřizuje“ ve všem, totiž že vytváří se svým mužem dokonalou jednotu. Muž ji pro to vytváří svou velkorysou láskou prostor. Žena je mužovo druhé já, on skrze ni žije, a žena skrze úctu k muži nalézá sama sebe.

Křesťanské manželství (a na něm postavená rodina) zjevuje jednotu a vzájemnou lásku Krista a církve a z ní čerpá svou sílu a inspiraci. To je stále platné poselství a obrovský úkol manželů (rodiny), který náleží právě a pouze jim.

Se svolením převzato z knihy
Aleš Opatrný a kol., Otázky rodiny ve světě a v církvi,
kterou vydalo nakladatelství Pavel Mervart.

(Kap. Manželství a rodina z novozákonní perspektivy – Mireia Ryšková)

Redakčně upraveno (zkráceno).