Obsah dokumentu

ÚVODNÍ SLOVO

I. DĚDICTVÍ MINULOSTI

1. Tlustá čára za minulostí není možná
2. Církve se hlásí ke svému dílu odpovědnosti
3. Všechny křesťany spojují pronásledování, utrpení a oběti obou totalitních režimů
4. Za neporozumění znamením doby a za slabost odporu vůči zlu
se platí
5. Dědictvím naší minulosti je úpadek morálky jako důsledek
odklonu od Boha

II. LISTOPADOVÉ UDÁLOSTI ROKU 1989

6. Skutečným Pánem lidských dějin je Bůh Ježíš Kristus .
7. Díky Bohu za pokojný průběh převratných změn
8. Přílišná právní i politická kontinuita s minulým režimem
byla a je zátěží
9. Bez dobré vůle a ochoty vypořádat se s minulostí
se právní stát rodí těžko
10. Skutečná transformace nemůže být jen pouhou přeměnou
struktur zla

III. KONCEPCE TRANSFORMACE A KŘESŤANSKÉ SOCIÁLNÍ UČENÍ

11. Morální rozměr transformace byl podceněn
12. Pevný právní řád se nepodařilo ustavit, právo je odděleno
od morálky
13. Staronové státní ochranářství a staronové struktury zla
14. Nová forma materialistické filosofie je rovněž mylná
15. Fundamentalistický liberalismus se stal náhradním náboženstvím
16. Divoké vlastnické přesuny bez pevného právního rámce
musí skončit
17. Církve se staví za sociálně-ekonomický systém postavený
na právním a mravním řádu
18. Společnost bez respektu ke společnému dobru chřadne

IV. Systémová změna: trh jako všelék a trh jako spása?

19. Transformace je celostní úkol o více dimenzích
20. Ekonomické hodnoty nesmějí být postaveny na vrchol
pyramidy cílů
21. Trh může dobře fungovat jen v etickém prostředí – a to si jen trh
sám nevytvoří
22. Trh může dobře plnit své funkce jen v prostředí soutěže – a to má chránit stát
23. Restrukturalizaci starých odvětví nelze provést bez účasti státu - trh sám si nestačí
24. Řada sektorů je svou povahou neredukovatelná na pouhou hru nabídky a poptávky

V. STÁT A OBČANSKÁ SPOLEČNOST: OBNOVA PRÁVNÍHO
ŘÁDU A RŮST K ODPOVĚDNÉMU OBČANSTVÍ

25. Kontinuita s deformovaným právem minulosti je překážkou pro právní stát
26. Litera zákona sama o sobě zabíjí: návrat přirozeného práva
je nutný.
27. Samotné změny zákonů neučiní právní řád legitimním,
nevynutitelné právo vede k bezpráví
28. Rovnost občanů před zákonem je podmínkou řádu
29. Zákonodárné moci má jít o spravedlnost
30. Zděděný zaopatřovací stát je nedokonalou náhražkou občanské společnosti
31.Výchova k právnímu vědomí a odpovědnosti kultivuje právní řád
32. Mezinárodní a evropské právo napomáhá obnově řádu doma
33. Subsidiarita a solidarita ve službě společnému dobru
34. Demokracie bez hodnot se snadno zvrhává v totalitu
35. Křesťan je zavazován k občanské a politické angažovanosti

VI. MODERNIZACE HOSPODÁŘSTVÍ: ČLOVĚK VE SVĚTĚ
PRÁCE

36. Podnikatel je organizátor, koordinátor, člověk,
který tvoří věci nové
37. Privatizace pro pouhé osobní obohacení nebyla řešením
38. Vysoká nezaměstnanost je společenským zlem – tvorba nových pracovních míst je záslužná
39. Křesťanské církve jsou na straně těch, kdož jsou vytlačováni
na okraj společnosti
40. Odkládání potřebných změn v podnicích vyvolává nyní vysoké sociální náklady
41. Odbory jsou legitimní složkou společnosti
42. Demokratická kultura práce je alternativou a ekonomickou
výzvou

VII. HUMÁNNÍ EKOLOGIE: ČLOVĚK JAKO SPRÁVCE PŘÍRODY
A CELÉHO STVOŘENÍ

43. I člověk je jen součástí stvořeného světa
44. Evropa stárne a vymírá, ale přesto má stále vyšší nároky
na spotřebu
45. Výzvy a problémy globalizace
46. Reálný socialismus byl méně úspěšnou a ekologicky nešetrnou variantou vývoje
47. Ekonomická transformace již vedla k jisté nápravě napáchaných
škod na životním prostředí. Rostoucí motorismus se stává
ekologickou hrozbou
48. Záchrana a zlepšování životního prostředí jako zdroj nových pracovních míst
49. Ekonomie dobrovolné skromnosti, kultura služby a dávání

VIII. RODINA, VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM A VEŘEJNÁ MÉDIA

50. Rodina je v situaci vážného ohrožení
51. Společnost má vytvářet podmínky pro stabilitu rodiny
52. Obnova společnosti začíná v rodině – přínos rodiny k výchově
53. Následky ztráty integrující role křesťanství v kultuře .
54. Vážným úkolem vzdělání je obnovit křesťanského ducha kultury
55. Školství nelze podřídit jen utilitarismu
56. Celoživotní vzdělávání a vzdělávání dospělých je nutností
57. Moc medií v současné společnosti: co se od nich očekává
58. Rizika zneužití masové komunikace IX. Vize, naděje a ideály: Boží království mezi námi
59. Člověk, který žije jen ze dne na den, nemůže být spokojen
a duchovně strádá
60. Normou našeho chování se nesmějí stát stávající poměry
61. Církve nesmějí mlčet, znamenalo by to jejich tichou spoluvinu
62. Křesťanská vize jako přiměřený program společenských změn směrem k řádu
63. Svoboda jako mravní úkol
64. Církve nabízejí nové přístupy – nebojme se jít proti větru
65. Konstanty křesťanského sociálního učení: „ano“ a „ne“
společenským koncepcím a vizím