Navigace: Tematické texty R Různé texty´Pokoj a dobro´ - související texty Panelová diskuse ke kapitolám III. a IV. 3.5.2001, přepis - 2. část
Panelová diskuse ke kapitolám III. a IV. 3.5.2001, přepis - 2. část
moderátor
Děkuji panu děkanovi. Teď si na malou chviličku vezmu slovo sám. Já jsem totiž na samotném začátku udělal jednu fatální chybu. My jsme v zákulisí nevěděli, kolik se tu shromáždilo lidí a já jsem po příchodu propadl panice, když jsem viděl, jak hodně vás přišlo. Polekal jsem se také, že jsme se snad opozdili. A tak jsem ve zmatku zapomněl, že jsem měl připravenou modlitbu na zahájení. A není vyloučeno, že některé ostřejší tóny tu zazněly v důsledku toho, že jsem nezačal modlitbou. Teď už to nenapravím opožděným modlením, avšak snad mohu dát zaznít Božímu slovu, ještě než otevřeme prostor pro zpětnou odezvu v diskusi. Myslím, že je to jeden z důležitých momentů takového setkání a pan děkan se o tom ostatně zmínil také. Každý z nás slyší a vnímá diskutované věci z trochu jiné pozice. Tak i čtenář dokumentu chce nějak zahlédnout svou vlastní roli a úlohu. K tomu směřuje vybraný úryvek z textů třetí neděle adventní (roku C - doplněno při přepisu). Liturgické texty doby adventní jsou hodně spojovány s Pannou Marií a Janem Křtitelem, vybraný text z evangelia sv. Lukáše je o Janu Křtiteli:
3,10: Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?"
3,11: On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak."
3,12: Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?"
3,13: On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno."
3,14: Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."
Jsem přesvědčen, že v komplikované společnosti, v jaké žijeme, se často i my ptáme podobně. Dokument k otázkám společnosti má do určité míry poskytovat odpovědi nejenom ve třetí osobě, ale také v osobě druhé. Ty dělej to a to, pokud stojíš tady, zas něco dalšího, když stojíš jinde. Ať už jsi účastník trhu nebo uživatel sociální politiky. Z tohoto hlediska si myslím, že by bylo dobré témata dokumentu pojednávat opravdu tak, aby bylo možno je posunout v duchu dobré vůle. Spíše odborné spory mezi různými školami téhož oboru bychom se měli pokusit dát stranou. Jestli je to ovšem možné. To já samozřejmě nevím.
Nyní prosím, aby účastníci panelu zkusili reagovat, pokud reagovat chtějí. Pokud ne, dáme slovo publiku.
ING. TOMÁŠ JEŽEK
Jestli můžu, tak bych rád reagoval na velice frekventované výrazy liberalismus a liberální ideologie, popřípadě liberální filosofie. Já bych nechtěl odkazovat na svoji práci, vždycky jsem se snažil spíše jenom překládat věci těch velkých myslitelů. Zanedlouho vyjde v nakladatelství Academia sborník z literárních textů těch velkých liberálních myslitelů. V něm je jeden text, který vysvětluje, jaké neštěstí postihlo liberalismus. Je to totiž slovo, které je už dneska k nepoužití. Nejlépe ho zahodit, protože ono označuje dvě absolutně protikladné životní filosofie. Ten originální a tradiční liberalismus je totožný s hodnotami, o které by nám křesťanům mělo jít. Za základ považuje přísné - a neváhám říci - fundamentalistické spoléhání na dodržování Desatera. Jde v něm o pravidla, která jsou základem svobodné společnosti, mají negativní povahu a jsou to tedy zákazy. Jedná se o soubor zákazů, které vymezují onu svobodnou oblast. Tenhleten pravý liberalismus je vlastně křesťanský a drží se Desatera. Ten falešný liberalismus, bohužel -v dokumentu je kritizován oprávněně - je zcela jiný a mělo by se vědět, že je to ten jiný. Ten první liberalismus vychází z toho, že člověk je hříšný a že tudíž musí být podřízen pravidlům a zákazům, jejichž dodržování musí být vynucováno; ať už sebekázní, morálkou, anebo vnější silou. Onen opačný a tedy falešný liberalismus říká, že člověk je dobrý, při čemž všechna kultura a tradice obsahující tabu, zákazy a konvence člověka ničí, a proto je třeba se tomu postavit. Začal tím, že se snažil proti pravidlům bojovat a jedno po druhém začal zpochybňovat: rodina, rození, plození dětí, potraty a tak dále, všechno učinil předmětem svého zpochybňování v duchu toho, čemu se říká svoboda opovážlivého nárokování - TAKE nebo TOOK LIBERTY . Okupoval svobodu a zaútočil na všechna tradiční pravidla, na základy civilizace. Oběma těmto směrům se bohužel říká liberalismus. A je to nebe a dudy, úplně odlišné světy. Takže máme dvě možnosti: buď se budeme vyhýbat slovu liberalismus, nebo musíme velmi pečlivě rozlišovat kontext, v jakém je toho výrazu používáno.
ING. VLADIMÍR ALBRECHT
Já bych se strašně rád vystříhal toho, abych se nějak obsáhle vyjadřoval k probíraným odlišným pohledům. Moderátor mi nahrál v tom, na co bych chtěl upozornit a v čem pro krátkost času musím trochu přehánět, aby vůbec bylo znát, o co mi jde. Mně na tom dokumentu vadí - měli bychom diskutovat o kapitolách tři a čtyři, takže je trochu unfair mluvit o celém dokumentu, ale vztahuje se to i k diskutovaným kapitolám - mně vadí jakási mimo-křesťanskost. V moderátorem uváděném úryvku se Jana ptají "Co máme dělat?", zatímco dikce toho dokumentu vyznívá v tom smyslu: co měli udělat ti druzí, aby bylo lépe nám i ostatním. A to je to, s čím já skutečně nemohu souhlasit. Druhá stránka té mimo-křesťanskosti se projevuje u kapitol tři a čtyři v tom - ocituji jednu pasáž a musím sice souhlasit s ing. Tylem, že je to problém a i tento dokument má samozřejmě právo, aby věty nebyly vytrhávány z kontextu, ale v tomhle případě to snad věc nezkreslí - co se říká v odstavci 11: "Kupónová privatizace jako metoda bezplatného rozdání státního majetku občanům byla a dosud je předmětem sváru odborných ekonomických kruhů. Diskutuje se především o otázce, zda tímto způsobem lze nejbezpečněji nalézt konkrétní odpovědné vlastníky. Ať tak či onak, koncepce na počátku rovnostářsky spravedlivá vyústila v koncentraci ekonomické moci často na úkor drobných akcionářů, jejichž vlastnická práva nebyla dostatečně chráněna." Skoro bych soudil, že ta rovnostářská spravedlnost je tu podávána jako jisté pozitivum. Je to možná jen moje vychýlené chápání celé té věci, myslím však, že to tak míněno je. Mimo-křesťanskost cítím v tom, že dokument pozoruhodným způsobem obchází situaci českého křesťana. Já také chápu úlohu svého biskupa velmi podobně, jak ji v úvodu svého vystoupení popsal ing. Tyl; je to takové - doufám, že mi odpustí - inženýrské zjednodušení, ale výstižné. Biskup je pro mne tím, kdo mi tak či onak zprostředkovává morálku. Ale tento dokument velmi pečlivě obchází - nemyslím, že by to byl záměr, ale VIA FACTI k tomu dochází - pečlivě se vyhýbá popisu situace českého křesťana ve složité společnosti. Co je to rovnostářská spravedlnost v informační společnosti? Je to to, že všichni měli dostat desetikorunu, stokorunu, tisícikorunu, anebo měli všichni dostat stejnou informaci? A jak měli mít všichni stejnou informaci, když mají, s odpuštěním, jiné IQ? Nechci to už dál táhnout tímto směrem, ale myslím - a zopakuji to ještě jednou - že tento dokument obchází obtíž křesťana v dnešní komplikované společnosti a vůbec mu nedává odpověď na otázku - přeháním - kdybychom si ji v souvislosti s tímto dokumentem kladli: "Co mám udělat já?", jako se ptali ti lidé v evangeliu. Děkuji.
TOMÁŠ KVĚTÁK
Zejména bych chtěl navázat na trochu disonantní tón, který zazněl ve vystoupení pana děkana Mlčocha, když vyzýval k troše konciliantnosti, ačkoliv těch konciliantních vystoupení u lidí v panelu bylo hodně. Reakce byla ostrá, pregnantní a velmi kontradiktorická. Já se naopak přikloním k tomu panelu a budu říkat, že jak já jsem sledoval ekonomickou situaci od roku 1991, tak se mi tento dokument jeví jako podrobná reflexe sporů mezi jedním křídlem ekonomů v čele s Klausem, Tomášem Ježkem a dalšími a mezi panem děkanem Mlčochem od roku 1994. Souhlasil bych dokonce i s tím, že tento dokument je hodně odtažený od praxe a že odráží dvě nesnadno slučitelné roviny - rovinu politické reality, ve které jsem žil a pozorně ji vnímal od roku 1991, a rovinu akademickou, která byla velmi kritická k některým chybám od toho roku 1994. Já tedy tento dokument vnímám jako názor skupiny spíše univerzitního zaměření, která má polemický názor na průběh české transformace, nikoli jako dokument českých pastýřů. Takhle si ho prostě představit neumím, nedokážu, nevím si s tím prostě v této poloze rady. Navíc v těch kapitolách tři a čtyři bych mohl argumentovat větu za větou a říkám, že ani jedna věta mi nesouhlasí. Podrobně by se dalo argumentovat. Dokonce i pokud jde o teze k rovnostářské kupónové privatizaci, lze výpočty doložit, že šlo v té době o rozumnou metodu, která byla dobře myšlena i vymyšlena a posléze snad poničena dynamikou fondů a tím, že jejich činnost nebyla náležitě upravena. Původní myšlenka byla velmi dobrá. Pana ing. Ježka bych jenom prosil, aby se nevyviňoval z období těch posledních pěti let, protože táhl tu transformaci hodně dlouho jako její duchovní otec. Když se tedy v roce 1997 či 8 projednávaly zákony o Komisi pro cenné papíry, ještě měl velmi silné slovo. Budu končit několika obecnějšími poznámkami. Výrazy jako "gangsterský kapitalismus" se mi jeví jako úsměvné pro člověka z praxe, který ví o excesech, jako je pobourání zdi apod. Takový exces se snad stal někde v Chomutově nebo i někde jinde, ale určitě to není charakteristický rys české transformace. Měli bychom asi srovnávat Maďarsko, Polsko a Českou republiku, náš nárůst GDP apod. Pak by tento dokument mohl být mnohem optimističtější. Pokud by to však měl být dokument českých biskupů, zejména by musel být zaměřený jinak, zaměřený na to, co povzbuzuje a podpírá české křesťany, na jejich sociální problematiku, na to, co bude dál, jakousi vizi. Tento dokument je jakýmsi shrnutím za deset let, ale zejména reflexe sporů Mlčoch-Klaus. Takhle to vnímám já, jako člověk, který pečlivě přečetl texty obou dvou ctihodných pánů za celá ta léta. Děkuji.
JUDR. LADISLAV ŘEZNÍČEK (?)
Já si dovolím poukázat na jednu skutečnost. Podtitul dokumentu praví, že jde o list k sociálním otázkám v České republice k veřejné diskusi. Dovolím si podotknout, že diskuse není recenze. A mám zato, že autoři měli zájem o diskusi a že z té diskuse budou pozitivní závěry. Končím.
DISKUTUJÍCÍ X
Já budu mluvit dost nahlas, abyste mne slyšeli i tam vzadu. Já bych chtěl říci, že za nejdůležitější v tom dokumentu pokládám skutečnost, že je to určeno k diskusi. Autoři to ale asi nemysleli až tak vážně, protože, když jsem měl k něčemu připomínku, následovala reakce - probrat všechno, už není na víc čas, letem světem. A já si myslím, že je to chyba. Mělo by se to probírat třeba v menším rozsahu, ale pořádně. To za prvé. Panu ing. Tylovi, ten tady kritizoval nějaké pojmy, že jsou mu nejasné a tak dále (já to ani nedokážu vyslovit) a to je problém. K otázce svobody slova. Já si osobně myslím, že proti minulému režimu není možno svobodu příliš chválit. Tehdy byla ta svoboda za minus dvacet, dnes je za minus deset. Nedá se tedy říci, že by se situace moc zlepšila, nýbrž pouze nejsou takové mrazy. Já bych jenom poukázal na předsedu vlády, když řekne o komsi, že je tunelář, jak je odsouzen. A přitom záleží na tom, kdo k tomu tuneláři přijde na kontrolu, jestli tam přijde Hercule Poirot nebo kapitán [nezřetelné]. A podle toho to taky vypadá. Jak to ale bylo ve skutečnosti, to je jiná věc. Pokud tady mluvil pan ing. Ježek, já bych mu tady mohl konkrétně říci, v čem se projevila jeho nemorálnost. Když bude mít zájem, já mu to pak řeknu. [nezřetelná výměna replik] Tak tedy stručně. Teď probíhá mistrovství světa v hokeji, naskýtá se tedy hokejový příměr. Jsou výborní trenéři, kteří nikdy nebyli hráči. A jsou zase vynikající hráči, kteří nikdy nebyli dobrými trenéry. Ukážu to na příkladu kupónové privatizace. Pan bývalý premiér Klaus říká, jak je to krásné, pan ing. Zeman zase druhá zeď, že podvod na lidech. Není to pravda, já zastávám něco ve středu. A pan ing. Ježek - já hluboce smekám klobouk, který nemám - vynikající trenér, to bylo výborné. Byli i další, nebudu jmenovat, já si myslím, že to byla velmi dobrá věc. Jenomže chyba nebo nemorálnost byla v tom, že jste se pak podíleli na té realizaci. Jakmile jste vymyslel, měl jste přestat vymýšlet a odejít. [Útržkovitá a velmi nezřetelná výměna replik, v níž diskutující mj. naznačuje, že dokonce i práce v Komisi pro cenné papíry je pro někdejší činitele transformace nepřípustná.] Já totiž zastávám názor, že jsme se z levé škarpy ocitli v pravé škarpě. A důkazem toho je třeba i to, že se přeceňuje ekonomika, to je jako za socialismu - základna je ekonomika. Já všem doporučuji, aby se šli podívat do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, tam je to krásně vysvětleno. Pan inženýr na začátku zdůraznil, jak je kapitola o právu dobrá. Já se trošku zabývám právem a položím teď všem třem otázku. Tam vůbec není definice práva, co je to právo? Tak by mne zajímalo, co si všichni představujeme pod pojmem práva, respektive - vy všichni. A pak bych měl ještě jednu otázku. Co si myslíte? Kdyby se udělal takový průzkum u obyvatel této země, kolik by jich řeklo "toto je moje země" ? To je to, co já cítím. Ne ONI, JÁ. [recidiva výměny replik; moderátor dává slovo další diskutující]
ING. NAĎA WITZÁNYOVÁ
Mně trochu v autorském týmu chybí jeho vyváženější složení. Vatikán například připravuje vydání sociálního katechismu a v jejich týmu jsou lidé jako páter Sirico, což je pravičák, a jsou tam i levičáci a vůbec zástupci celého politického spektra. To je dost důležité, protože už samotná diskuse v pracovním týmu probíhá od počátečních prací. To, co my tady vyvádíme nad celistvým textem, mohlo proběhnout už dříve a mohli jsme to mít za sebou. Třeba by bylo účelné, aby pan kardinál ještě pro další etapu jmenoval nějaké doplnění týmu; nevím jestli je to možné.
Druhá otázka se týká struktury kapitol. Zatím je to tak, že kapitola hlavně reflektuje věci, které se udělaly špatně. Snad by stálo zato připojit ke konci každé kapitoly nějaká východiska a věci, na které se mají křesťané v dnešním světě zaměřit. To znamená, že v ekonomické oblasti se má dát pozor na tohle, tohle a tohle, v novinářské oblasti zase na další věci. V každé z těch oblastí by se ovšem mělo konzultovat s odborníky. My jsme tady měli minule Josefa Beránka. Jeho hlavní námitka k pasážím o novinářství byla, že to psal někdo, kdo média v životě neviděl. Možná, že to tak není, ale od něho ta námitka určitě stojí za zamyšlení.
V zásadě ale jde hlavně o možnost doplnění každé kapitoly o nějakou vizi toho, co se má dělat dál. To je námět, se kterým se setkávám neustále, lidé to říkají znovu a znovu. Tam by měl být duchovní vhled a tak by se to mohlo stát listem biskupů. Zatím je to pouze jakýsi diskusní materiál odborníků. A právě to je skvělé, protože to je poprvé, když se biskupové v takové míře ptají odborníků na jejich názor.
moderátor
Já si dovolím dvě technické poznámky. Jedna se vztahuje k jednomu z předcházejících diskusních příspěvků (pana advokáta). Když bylo nedávno v Křesťanské akademii kolokvium s tímtéž tématem, tak pan kolega Prudký asi tak ve dvoutřetinové fázi diskuse přinesl úplně nový motiv: "Proč se jenom diskutují sporné aspekty? Pomozme tomu autorskému kolektivu, on přece jenom pracoval za nesmírně těžkých podmínek a případné do-vyvážení zřejmě vyžaduje nějakou soustavnější pomoc, ne jenom přehazování argumentačních míčků přes síť." Druhá technická poznámka je k tomu, co říkala pani ing. Witzányová. Ten maďarský list, o kterém jsem se zmiňoval, je koncipován tak, že každá z jeho kapitol se dělí na dvě části. Jedna je ANALÝZA A DIAGNÓZA a ta druhá představuje východiska, perspektivy vize, nebudu teď hledat přesné označení. Udělalo to na mne velký dojem, protože bylo znát, že do toho bylo vloženo nesmírně mnoho energie, aby to tuto strukturu vůbec mohlo mít. Přeje si někdo z účastníků panelu reagovat na to, co bylo řečeno v dosavadní diskusi? Takže máme zatím dalšího přihlášeného do diskuse:
diskutující XX
Mně se ten dokument líbí, protože pouze nabádá k přemýšlení. Já bych nebyl rád, kdyby z toho vznikla nějaká kazuistika o tom, jak se má křesťan chovat. Myslím, že by se to nemělo stále točit jenom kolem morálky. Já morálku chápu tak, že je to dodržování určitých právních a společenských zásad, které jsou v dané společnosti obvyklé. Myslím, že křesťan by se měl chovat eticky. Etiku bych definoval podle profesora Artura Richa (?) jako něco, co je nad morálkou, a kde se křesťan rozhoduje na základě morálních zásad, ale současně na základě vlastní odpovědnosti před Bohem. A často musí jak podnikatel tak politik volit mezi dvěma případy, kdy oba případy jsou z hlediska klasické křesťanské morálky špatně, ale musí z těchto dvou případů zvolit ten lepší. Proto si myslím, že dokument nás nabádá, abychom o věcech odpovědně přemýšleli, ale nedává konkrétní řešení, protože v každé situaci může být to řešení jiné.
Moderátor
Já mám ještě jednu prosbu. My jsme nechali ve vzduchu otázku po definici práva, řekněme. Nevidím ani jednoho právníka mezi účastníky panelu, ale vidím skvělého právníka před sebou, pana dr. Plocka. Poprosím ho tedy, jestli by nebyl tak laskavý a nezkusil nám stručně říci něco o principech práva.
JUDR. JOSEF PLOCEK
Když se zeptáte právníka, co je to právo, tak vám řekne, že podle názoru XY je právo toto. Podle názoru někoho jiného zase ono - budou se prostě rozcházet. Já tvrdím, že právníci sami nejsou zajedno v tom, co je to právo. Já tady kvituju kladně to, co říkáte o pozitivizmu. Jsou právníci - pozitivisté, kteří jsou zlem. Já si vzpomínám na příklad, ve kterém se nesmí kopnout někoho do kotníku nebo do kolena, ale když ho kopnete jinak, tak je to výtečné. Jestliže chcete po právníkovi, aby vám řekl něco jednoznačného, těžko vás uspokojí. Brněnská právní škola byla světoznámá, byl tam Weyr, byli tam i další profesoři, ale dneska se už o ní nemluví. Když jste v té době působili na fakultě v Brně, tak se po vás požadovalo to, co se tam přednášelo. Dneska už to ovšem tak není. Jestliže chcete fundovanou odpověď, já bych si ji musel nejprve připravit. Ubezpečuji vás však o tom, že stejně jako se přírodovědci budou hádat o vlnovou nebo korpuskulární povahu světla, stejně budete v oblasti práva narážet na podobné spory.
diskutující X
Když pan doktor mluvil o pozitivním právu zaměnil pozitivní a kazuistické. Pozitivní právo je něco úplně jiného.
PROF. LUBOMÍR MLČOCH
Cítím povinnost reagovat na některé věci, z nichž mnohé byly docela adresné. Pokud jde o složení toho týmu - pravičáci, levičáci. Dostalo se mi té cti, abych členy týmu navrhnul, alespoň z katolické strany. Musím ale říci, že jsem se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pokoušel navrhnout lidi, o kterých jsem věděl, že se tou věcí tak či onak zabývají. Tři z takto navržených lidí by asi paní inženýrka označila za pravičáky a všichni na to rezignovali. Jedna zkušená dáma rezignovala už na samotném počátku s tím, že měla k dispozici list kanadských biskupů a odmítla se těmito levičáckými názory vůbec zabývat. Jeden mladý muž, která má blízko k otci Siricovi, už měl i jmenovací dekret a rezignoval na členství v týmu dodatečně, důvody byly sice časové, později ale vyšlo najevo, že se obával, že jeho názory nepřeváží a tak to vzdal dopředu. Třetí to vzdal také, u něho se asi přidalo to, že jako mladý muž má rodinu. Už dopředu se vědělo, že za to nikdo nic nedostane. Z tohoto hlediska tam scházejí ty pravičácké hlasy, které se možná mohly postarat, aby to bylo vyváženější. Ale to není můj problém. Pokud jde o další práce na tom dokumentu, zůstáváme otevřeni jakýmkoli nabídkám, ostatně docházelo i v průběhu prací k doplňování týmu, např. Luděk Rychetník se té práce zúčastnil až dodatečně a také členové navržení Ekumenickou radou církví začali spolupracovat až s jistým zpožděním. Tam sehrál znamenitou roli hlavně profesor Jakub Trojan, který se podílel také na jedné z redakcí dokumentu. Pokud jde o další postup práce, zatím jsme dostali zadání, že máme sledovat diskusi, tříbit názory, připomínky, sbírat kritické hlasy atd. Jsme samozřejmě otevřeni rozšíření toho týmu a pokud dostaneme zadání, že se má udělat nějaký dokument dvě, samozřejmě uvítám každou nabídku a nemám z tohoto hlediska žádné předsudečné názory, beru všechny pravičáky.
Moderátor
Děkuji, já myslím, že lepší závěrečné slovo z hlediska tématu být nemůže. Přecejen bych však měl napravit to svoje počáteční selhání. Na úplný závěr tohoto setkání, jako poděkování i prosbu o naději a pomoc si přečteme úryvek z listu apoštola Pavla Římanům:
12,3: Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.
12,12: Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.
12,13: Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.
12,14: Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.
12,15: Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
12,16: Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.
12,17: Nikomu neoplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.
12,18: Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.
12,19: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'
12,20: Ale také: 'Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.'
12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Děkuji všem hostům i vám všem.
Farní společenství sv. Vojtěcha (FSSV), 3.5.2001, POKOJ&DOBRO - diskuse ke kapitolám III. a IV. - strana 21