Navigace: Tematické texty B Boží vedeníTexty na nástěnky - Boží vedení r. 2002 (orientace ve všedním životě)
r. 2002 (orientace ve všedním životě)
Ve wordu je text ke stažení zde
ORIENTACE V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ
BŮH NETOUŽÍ PO SLEPÉ VÍŘE BEZ ROZUMU
Dnes, více než kdy jindy, se musíme modlit
za světlo, abychom poznali Boží vůli,
za lásku, abychom přijali Boží vůli,
a za cestu, po níž máme podle Boží vůle jít.
Bůh si natolik cení lidské svobody, že riskuje naše bloudění. V celých dějinách se setkáváme s tím, že se člověk musí modlit o světlo, aby poznal Boží vůli i cestu, po níž má kráčet. Bůh totiž netouží po slepé víře bez rozumu, ale po naší svobodné a vědomé odpovědi na svou nabídku lásky.
BOŽÍ PLÁN VE ZPĚTNÉM ZRCÁTKU
Ty dělej, co můžeš, a mysli si, že ostatní jednají podle Božího plánu, jak nejlépe mohou. Možná, že chybují, ale co je ti do toho? Ty jdi po cestě, kterou pro tebe vybral On, a dovol mu, aby ji vybíral také pro druhé.
Někdy se nám zdá těžké věřit, že milující Bůh má s každým z nás své vlastní plány. Naše životní cesta se kroutí neznámou krajinou a Boží plán se nám odhaluje spíše až ve zpětném zrcátku. Na cestě kupředu jsme nerozhodní, snažíme se obejít nejobtížnější úseky, najít nějakou zkratku.
Čím méně se Boha v tichosti srdce dotazujeme na jeho vůli a čím méně mu dovolujeme, aby řídil naše kroky, tím více toužíme druhým mluvit do života, předepisovat jim, co mají dělat, a vydávat to dokonce za Boží vůli!
STÁLE DOSTUPNÝ VYSÍLAČ ZPRÁV
Jaký je to dar být napojen na Boha, stále dostupný vysílač zpráv, které dávají našemu životu řád, směr a smysl!
Chce to jen vypnout na čas všechny dotírající stanice a hlasatele, abychom uslyšeli Boží zprávy… Pokud je přijmeme, On nedopustí, abychom se ztratili v bludišti, které si sami tak usilovně a rafinovaně stavíme.
Jak často si uvědomíme tuto úžasnou možnost – vyslat svou zprávu SOS a prožít pohotové, nevtíravé a něžné ujištění, že nás má Někdo doopravdy a stále rád ?!
JSME STVOŘENI K VĚTŠÍM VĚCEM,
NEŽ BÝT POUHÝM ČÍSLEM
Jsme stvořeni k větším věcem než jen k tomu,
abychom byli pouhým číslem na světě.
Nejsme tu pro diplomy a tituly, pro tu či onu práci.
Byli jsme stvořeni, abychom milovali a byli milováni.
Většinu času žijeme ponořeni ve stresu. Snažíme se, abychom získali vzdělání, postavení, respekt, úctu. Pracujeme na svých osobnostech, chceme se jevit v tom nejlepším světle. Hlídáme si životosprávu, abychom našemu žití přidali zdraví, výkonnost a počet dnů.
Své poslání a naplnění hledáme převážně v práci. Často jí obětujeme i čas, který patří našim blízkým. Chceme se dopracovat něčeho, co po nás zůstane; chceme si svou prací zajistit životní úroveň a klidné stáří. Když pak ale přijde čas, kdy už nemůžeme pracovat, zažíváme úzkost – máme dojem, že nejen pro druhé, ale i sami pro sebe ztrácíme cenu a smysl života…
Konečným měřítkem hodnoty našeho života jednou nebude to, co jsme vykonali, ale jen a jenom láska!
Každý z nás, má-li mít jeho život smysl, stojí před svobodnou volbou, jakou cestou se dát. Každá cesta je jedinečná. Od mládí mne děsily pohodlné cesty udusané davem, které vypadaly zdánlivě bezpečně…