Navigace: Tematické texty M MorálkaKrátké texty, citáty Různé citáty různých autorů k tématu: etika, morálka
Různé citáty různých autorů k tématu: etika, morálka
Pokud se člověk nechá ovládnout jednostranným přijetím primátu ekonomicko-výrobních struktur, jejichž nezbytnou „součást“ sám tvoří, stává se osudově hříčkou takzvané „konzumní společnosti“ a následovně i obětí manipulace. A riziko nespočívá jen v tom, že je člověk hodnocen pouze jako výrobní prostředek. Existuje totiž i riziko daleko méně nápadné, a to, že sami sebe začneme v různých procesech považovat, ať již vědomě či nevědomě, za „prostředek“, tj. za pasivní složku, kterou se dá nerůznějším způsobem „manipulovat“ (mimo jiné i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků), jež se zbavuje vlastní zodpovědnosti a „námahy“ spojené s rozhodováním a která se i při řešení osobních a hlubších lidských problémů uchyluje k povrchní pomoci některého z „technických“ vynálezů.
Mimo to je konzumní morálka úzce spjata s hédonistickou koncepcí života, jejímž výsledkem nemůže být jiný druh společnosti než taková, která dnes bývá běžně označována jako „svobodná“. Hédonistický postoj vskutku vede k takové interpretaci svobody, podle které svoboda pak směřuje ke svému vlastnímu porušování, a naopak, porušování svobody se společensky vysvětluje jako tendence co nejvíce chránit hédonistické postoje.
Konzumní postoj nebere v úvahu celou pravdu o člověku - ani pravdu historickou či společenskou, ani vnitřní nebo metafyzickou. Nezvažuje celou pravdu o člověku. Jedná se spíše o únik před touto pravdou. Člověk je stvořen ke štěstí. Zajisté! Ale lidské štěstí není v žádném případě totožné s poživačností! Člověk orientovaný konzumním směrem ztrácí poživačností celkový rozměr vlastní lidskosti, ztrácí vědomí hlubšího smyslu života. Takto orientovaný vývoj zabíjí v člověku všechno, co je skutečně hluboce lidské.
(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997)
+
Nelze si uměle vytvořit pocit jistoty - ten může přijít jen jako důsledek na něco zaměřených výkonů. (164)
(...)
STRAUS vysledoval jako první nutkavou neurózu ž do existenciální roviny, ale „přehlédl možnost léčit nutkavou neurózu tak, že se vyjde z duchovna!“. (165)
(...)
Může být nesvědomité jednat tak či onak, ale největší nesvědomitostí je nejednat vůbec! (168)
(...)
K sebetranscendenci patří také sebedistance. Přílišné zaměření na sebe se nejlépe léčí humorem - zasmát se svým chybám...
(Viktor E. Frankl: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno 1996)
+
Protože mravní zlo je nebezpečnější než fyzické, je třeba lidi, kteří šíří mravní zkázu, izolovat přísněji než ty, kdo šíří infekce.
Ale kde je hranice? Jak splnit Kristův požadavek: „Nechte obojí růst až do žní!“ I demokracie umírá na svou přílišnou svobodu. Lidstvo jako celek není ještě zralé ani pro demokracii, ani pro křesťanství. Nedorostlo do normálních lidských vztahů.
(Anton Srholec: Experiment lásky, Na ceste 1989, 23)
+
Idea kompromisu, která dobře funguje v politice, obchodu, společenském životě a v mezilidských vztazích, je neuskutečnitelná v oblasti víry, morálky a etiky. Kompromis v záležitostech víry a morálky přestává být kompromisem a stává se obyčejnou nevěrou nebo zradou.
A ačkoli lidé, kteří se vyslovují pro trvalé náboženské, morální a duchovní hodnoty, podléhají pádům a hříchu (i v oblasti lidské lásky a sexuality) tak jako všichni ostatní, je tu rozdíl v tom, že ze své nevěrnosti nechtějí udělat zákon nebo módu, která by měla postihnout a ospravedlnit jejich morální křehkost.
(Józef Augustyn: Sexuální výchova v rodině a ve škole, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 66)
…
V diskusi odvíjející se okolo sexuální výchovy zdůrazněme ještě jednu zjevnou skutečnost, totiž že církev, která působí z vůle Krista, a nikoli z vlastní vůle, nechce a nemůže nikomu násilím vnucovat jakékoli morální zásady ani v oblasti lidské lásky, sexuálního jednání a samotné sexuální výchovy. Křesťanství se totiž zakládá na základním zákonu svobody - nevnucuje hodnoty, ale pouze vybízí a zve člověka k jejich přijetí. Člověk se stává křesťanem díky vnitřnímu a svobodnému rozhodnutí srdce, při němž se vyslovuje pro Krista a jeho učení. Toto rozhodnutí se rodí často v dlouhém hledání a uprostřed různých slabostí a lidských chyb.
(Józef Augustyn: Sexuální výchova v rodině a ve škole, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 67)
+
"Přirozený zákon" je soubor povinností a odpovědností, které pro člověka vyplývají z jeho podstaty, z toho, že byl stvořen "k obrazu a podobě Boha".
(André Frossard: Ptali jste se na Boha, Praha, Portál, 1992, s. 89)
+
Jako žena z ulice se technika zaprodala i zlodějům, vrahům, teroristům. Státy technicky vyspělé nedovedou zvládnout zločince, na které kdysi stačili noční hlídači s halapartnami.
(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.142)
Autor: různí autoři, Anton Srholec