Sekce: Knihovna

3. Část: Jak nalézat Boží vůli

z knihy Rozlišuj duchy

Předpoklady dobrého rozhodnutí pro život

Šlo-li dosud o zkoumání hnutí, která v sobě nacházím, pokouší se Ignác v jiném úseku svých Duchovních cvičení poskytnout pomoc, ptám-li se aktivně po tom, co je pro mne Boží vůlí nebo jak mám "volit". Mnoho nejistoty se vynoří právě při této otázce! Základním předpokladem je postoj tzv. "indiference" neboli nepředpojatosti, která Bohu nejprve dává jakousi plnou moc k čemukoli: "Pane, jak ty chceš." K tomu bude dobré si připomenout "Východisko a základ" exercicií (DC 23):
23 Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši. Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka a aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen.

Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a natolik že se jich musí zříci, nakolik mu v tom překážejí.

Proto je nutné, abychom se vůči všem stvořeným věcem stali indiferentními ve všem, co je dovoleno svobodě našeho rozhodnutí a není jí zakázáno. A tak, co se nás týká, nemáme chtít více zdraví než potupu, dlouhý život než krátký; a stejně tak ve všech ostatních věcech, že si přejeme a volíme jedině to, co nám více napomáhá k cíli, pro který jsme stvořeni.

Tento postoj je možný jen v celkově pojatém osobním vztahu k Ježíši Kristu. Nejčastější prosbou v exerciciích je prosba o "nejniternější poznání Ježíše" a o "lásku k mému Pánu" (DC 53; 98; 104; 157; 165nn; 233).

169 Úvod k vykonání volby. Při každé volbě, pokud to závisí na nás, musí být oko našeho úmyslu čisté, že hledím jedině na to, k čemu jsem stvořen, totiž ke chvále Boha, našeho Pána, a k spáse své duše. A tak mi musí všechno, co si zvolím, pomáhat k cíli, pro který jsem stvořen. Nesmím nasměrovávat nebo přivádět cíl k prostředku, nýbrž prostředek k cíli. Tak se stává, že si mnozí zvolí nejdříve manželství, což je prostředek, a na druhém místě službu Bohu, našemu Pánu, v manželství, kterážto služba Bohu je cíl. Stejně tak jsou jiní, kteří chtějí nejdříve obročí a pak v něm sloužit Bohu. Ti tedy nejdou k Bohu přímo, nýbrž chtějí, aby Bůh šel přímo k jejich neuspořádaným náklonnostem. Dělají z cíle prostředek a z prostředku cíl. Co si měli vzít jako první, berou si nakonec. Musíme mít nejdříve před očima, že chceme sloužit Bohu, což je cíl, a na druhém místě přijmout obročí nebo manželství, je-li to pro mě vhodnější, což je prostředek k cíli. Tak mě nesmí nic přimět k tomu tyto prostředky přijmout nebo se jich zříci, leč jedině služba a chvála Bohu, našemu Pánu, a věčná spása mé duše.

170 Je nutné, aby všechny věci, o kterých chceme konat volbu, byly samy o sobě indiferentní nebo dobré, a aby byly v souladu se svatou, hierarchickou matkou církví, nebyly špatné nebo se jí příčily.

V úvahu tedy přicházejí jen věci, které neodporují nauce Písma a církve. Ovšem u nauky církve je potřeba zkoumat, jak dalece se zde jedná o změnitelná či nezměnitelná přesvědčení. Často zůstává v úsudku určitá nezřetelnost, která jednotlivce podněcuje k tím pečlivějšímu prověření (srov.. Ř 14; 2 K 2,12-16).

Potom Ignác poukazuje na to, že často musíme své motivy očistit ještě po nějakém rozhodnutí. Na druhé straně, jestliže bylo rozhodnutí učiněno správně a necítíme v něm nejistotu, neměli bychom nad ním ani zbytečně hloubat, ale raději nasadit veškeré své síly pro to, abychom se v něm Bohu pokud možno líbili (DC 171 - 174; pozn. překl.).





Tři cesty "jak vykonat správnou a dobrou volbu"

Ignác vidí tři různé možnosti, jež nazývá "doby" volby. První cestu ("dobu") známe už z pravidla 330.

175 Tři doby. V každé z nich se může vykonat správná a dobrá volba.

První doba je, když Bůh, náš Pán, tak pohne vůlí a přitáhne ji k sobě, že zbožná duše následuje to, co jí bylo ukázáno, aniž by pochybovala nebo mohla vůbec pochybovat. Tak to udělali sv. Pavel a sv. Matouš, když následovali Krista, našeho Pána.

176 Druhá. Člověk má po zkušenostech z útěch a neútěch a z rozlišování různých duchů dostatek světla a poznání.

177 Třetí doba je klidná. Člověk nejdříve rozvažuje, k čemu se narodil, aby totiž chválil Boha, našeho Pána, a spasil svou duši. A poněvadž po tom touží, volí jako prostředek život nebo stav v souladu s církví, aby dosáhl pomoc ve službě svému Pánu a při spáse své duše. Řekl jsem "klidná doba": kdy totiž duše není zmítána rozličnými duchy a používá svobodně a klidně své přirozené schopnosti.

178Nevykoná-li se volba v první nebo druhé době, následují vzhledem k této třetí době dva způsoby, jak volbu vykonat. (Viz dále)

Která z těchto tří cest je v daném případě na řadě, to nezávisí na nás, nýbrž na tom, co nám Bůh dá. Jsem-li osloven prvním způsobem, jsou samozřejmě oba ostatní přebytečné, a když jsem osloven druhým, není třeba třetího. To nevylučuje, že první a druhý způsob vždycky musí projít zkouškou rozumového pohledu ve smyslu pravidla 170; ale pak nepotřebuji "přirozené schopnosti" k tomu, abych určitým směrem pohnul svou vůli. Kdo byl častěji veden druhou cestou, upadne lehce do určité nejistoty, protože si teď myslí, že touto cestou musí jít stále. Ale ta není dána vždy. Pak je Bohem chtěná třetí cesta (jež není nějakým sestupem do neduchovní racionality!).

K tomuto uvádíme svědectví jednoho bratra, který se po určité duchovní zkušenosti vážně snažil stále se ptát po Jeho vůli: "Po mnoho let jsem se nacházel ve velmi zúženém myšlení tím, že jsem často odděloval domnělou Boží vůli od rozumového úsudku. Stále jsem se o to pokoušel intuitivním, velmi citovým a křečovitým způsobem, jemuž rozumné uvažování, jak vykonat duchovní a praktická rozhodnutí, zůstávalo cizí. Domníval jsem se, že existuje jen tato jedna cesta. Cokoli jiného pro mne už znamenalo neposlušnost. Tak jsem upadl do strašného tlaku, kdy jsem dokonce v málo významných záležitostech namáhavě pátral po Boží vůli. Také jsem si často myslel, že Boží vůli jistě odpovídá to, k čemu jsem necítil žádný přirozený sklon, a léta jsem pociťoval tajemný tlak nebo obavu, že mám vstoupit do jistého řádu, jehož zbožnost mi vůbec nebyla blízká. Teprve setkání Ignácovými Pravidly k rozlišování duchů přineslo do mého života pravý obrat. S úlevou jsem náhle po letech pochopil, že Bůh neopovrhuje ani mými přirozenými úvahami, nýbrž doporučuje mi jejich používání, pokud ke mně zřetelně nemluví jiným způsobem. Také jsem viděl, že Bůh se vším, co ode mě očekával, mínil skutečně mne samotného, a že se při svých přáních zajímal o mé lidské mínění a můj přirozený cit v té či oné záležitosti, a dokonce to ve všech rozhodnutích respektoval. To mou odevzdanost nezmenšovalo, protože jsem se ve všem skutečně chtěl líbit jenom jemu. Ale rozhodnutí bylo teď stále vkládáno současně do mé svobody a Pán tuto cestu stále znovu potvrzoval svou odpovědí. Zvlášť mi pomohly pokyny v č. 176; 178; 184; 315; 317 - 319."

Na druhé straně byl třeba v dnešní Charismatické obnově mnohým lidem otevřen přístup k oné druhé cestě ("druhá doba"), alespoň v důležitých otázkách. Pak bychom měli mít také odvahu předkládat své otázky Bohu v modlitbě a prosit ho, aby nám ukázal, zda jsme s ním v souladu. To však musíme dělat delší dobu. Příkladem pro to je ještě zachovaná část Ignácova duchovního deníku. Někdy je pomocí, jestliže se na jeden den vnitřně zcela zaměřím na jednu možnost rozhodnutí a sleduji, zda v tom s Pánem zůstávám v souladu (srov.. DC 335; pozn. překl.). Druhý den se pokusím identifikovat se s opačnou možností. Opakuje-li se v modlitbě delší dobu stále jedno potvrzení, smím v tom vidět Boží vůli. Takové poznání je vždycky neseno vírou, to znamená důvěrou, že Pán zná můj upřímný úmysl, žehná mi a i mé nedokonalé konání dobrotivě přijímá a dovršuje.





Dva způsoby pro třetí cestu

Na závěr připojme ještě oba způsoby, které Ignác nabízí jako pomoc pro třetí cestu. Tady zase platí, na co je třeba pamatovat při všem, co bylo řečeno. Jakmile jsou tyto pokyny pociťovány jako nátlak a zatížení, měli bychom je opustit a dělat to, co nám nejvíc pomáhá. Nicméně i tehdy může být cenné si tyto podněty jednou pročíst, neboť ten či onen impulz nám může někdy pomoci.

178 První způsob, jak vykonat zdravou a dobrou volbu, obsahuje šest bodů:
První bod je předložit si věc, o níž chci vykonat volbu, jako úřad nebo obročí, které mám přijmout nebo se ho vzdát, nebo kteroukoli jinou věc, která patří ke změnitelné volbě.

179 Druhý. Je nutné mít na zřeteli cíl, pro který jsem stvořen, tj. abych chválil Boha, našeho Pána, a spasil svou duši, a být přitom indiferentní, bez jakékoliv neuspořádané náklonnosti. Nemám se klonit nebo toužit ani po tom, spíše předloženou věc přijmout než se jí vzdát, ani po tom, spíše se jí vzdát než přijmout. Mám být spíše jako v rovnováze váhy, abych mohl následovat to, o čem cítím, že je to více ke cti a chvále Boha, našeho Pána, a k spáse mé duše.

180 Třetí. Prosit Boha, našeho Pána, aby pohnul mou vůlí a vložil mi do duše to, co mám dělat vzhledem k předložené věci, aby to bylo více k jeho chvále a slávě, abych o tom dobře a věrně svým rozumem uvažoval a zvolil podle jeho nejsvětější a laskavé vůle.

181 Čtvrtý. Zvažovat důvody a přemýšlet o tom, jaké výhody a zisk mi z toho vzejde jedině pro chválu Boha, našeho Pána, a pro spásu mé duše, budu-li mít předložený úřad nebo obročí, a naopak stejně zvážit nevýhody a nebezpečí, která v něm leží. Stejným způsobem to dělat ještě jednou, totiž pohlédnout na výhody a zisk z toho, kdybych to neměl, a obráceně stejně nevýhody a nebezpečí z toho samého, kdybych to neměl.

182 Pátý. Když jsem takto o předložené věci přemítal a probral ji ze všech stran, pohlédnout, na kterou stranu se rozum více kloní. Rozhodnutí o předložené věci se má tedy udělat podle většího hnutí rozumu, a ne podle nějakého hnutí smyslového.

183 Šestý. Jakmile se vykonala volba nebo rozhodnutí, má se ten, kdo ji vykonal, odebrat s velkou horlivostí k modlitbě k Bohu, našemu Pánu, a nabídnout mu tuto volbu, aby ji jeho Velebnost přijala a potvrdila, jestliže je to k větší její službě a chvále.

184 Druhý způsob, jak vykonat správnou a dobrou volbu, obsahuje čtyři pravidla a jednu poznámku:
První je, aby ona láska, která mnou hýbá, abych si zvolil tuto věc, sestupovala shůry od lásky Boží. Kdo volí, má v sobě nejdříve pocítit, že více nebo méně oné lásky, kterou má k věci, kterou volí, je jedině kvůli jeho Stvořiteli a Pánu.

185 Druhé. Představit si člověka, kterého jsem nikdy neviděl a neznal a kterému nyní přeji jeho celou dokonalost, a zvážit, co bych mu měl říci, aby dělal a zvolil si k větší slávě Boha, našeho Pána, a k větší dokonalosti své duše. A stejně tak to dělat: jednat podle pravidla, které stanovím pro druhého.

186 Třetí. Jako kdybych umíral, uvážit formu a míru, kterou si vzhledem k nynější volbě budu potom přát, abych byl zachoval. A ve shodě s ní mám dělat ve všem svoje rozhodnutí.

187 Čtvrté. Když pohlédnu a uvážím, jak mi bude o soudném dnu, přemýšlet o tom, jak budu potom vzhledem k nynější věci chtít, abych se byl rozhodl. A pravidlo, které potom budu chtít, abych byl zachoval, zachovat teď, aby mi potom bylo blaze a radostně.

188 Poznámka. Když jsem si vzal výše uvedená pravidla jako směrnice pro svou spásu a svůj věčný pokoj, vykonám svou volbu a učiním nabídku Bohu, našemu Pánu, podle šestého bodu prvního způsobu, jak vykonat volbu.

Tento závěr ještě jednou shrnuje to, o co sv. Ignáci jde: Když jsem získal jasno, nemám se svého rozhodnutí křečovitě držet jako nějaké kořisti, nýbrž mám tuto "volbu" přinést Pánu tak, aby s ní mohl podle libosti zcela disponovat. "Potom si nepřejme ani nehledejme nic jiného, než ve všem a skrze všechno vždy větší chválu a oslavu Boha, našeho Pána. Neboť každý má uvážit, že ve všech duchovních věcech bude dělat pokroky jen natolik, nakolik vyjde ze své sebelásky, umíněnosti a zištnosti."

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Rozlišuj duchy - Úvod
• 1. Část: pravidla rozlišování I
• 2. Část: pravidla rozlišování II
• 4. Poznámky a obsah