Dílčí cíle přípravy na biřmování

z knihy Příprava na biřmování , vydal(o): PaSTORAČNÍ STŘEDISKO Praha

1. Výchova k modlitbě

Vhodným způsobem učí katecheta mladé lidi otevřené modlitbě vlastními slovy a rozebírá s nimi modlitby naučené. Využívá pospolitosti mladých ve společenství a stimuluje je k adoracím a společným i soukromým meditacím.

2. Návod jak žít s církví

Na rozdíl od dřívějších stylů křesťanské výchovy, která mnohdy vedla k sebestřednému pozorování sebe, uvádí dnes dobrý katecheta své mladé do konkrétního života farnosti a zadává jim přiměřené úkoly. Je zdravě náročný a přitom je to člověk vyzařující naději a optimismus. Mladý člověk potřebuje dobré vzory i vysoké cíle.

3. Vypořádat se s nevěrou svého okolí

Náboženská lhostejnost a nepochopení víry je v naší zemi opravdu veliké. Přesto se má katecheta snažit, aby jeho mladí prohlubovali zakotvenost v Bohu a zároveň zakořenění ve společenství. Společně se má přemýšlet o vhodných formách evangelizace nebo předevangelizace. Mladí lidé se pak stávají prvními evangelizátory svých vrstevníků. Je jasné, že katecheta má povinnost bdít a včas ukázat možné nebezpečí jednotlivci nebo i celé skupině.

4. Porozumět lépe sám sobě

Ve společných rozhovorech pomáhá katecheta mladému člověku, aby porozuměl sám sobě a sebe skutečně přijal. Je to někdy hodně složité, zvláště tehdy, má-li mladý člověk za sebou komplikované dětství a trpěl-li nedostatkem lidského tepla a lidské blízkosti.

5. Formace svědomí

Formace svědomí je dlouhodobý proces, který ovlivňují především rodiče, sourozenci, dále prarodiče, učitelé, lidé z farnosti, kamarádi a v neposlední řadě i kněz nebo laický katecheta. Máme někdy tendenci přivlastňovat si až příliš zásluhy o duchovní úspěchy mladých. Vždy je dobré si uvědomovat, že jsme nástroje v rukou Božích. Kněz, který strhává pozornost mladých na sebe, který používá Božích věcí k vlastní oslavě a popularitě, mladým lidem i sobě velmi škodí.

6. Porozumět druhým, respektovat je a vycházet s nimi lidsky

Mladý člověk je často zahleděn sám do sebe a je velmi egocentrický. Dobré působení katechety ve skupině mladých by mělo zahrnout i aspekt rostoucího altruismu každého jednotlivce. Mnoho společenství křesťanské mládeže se rozpadlo z důvodu egocentrismu jednotlivců. Zdravá náročnost, trpělivost, někdy i převedení napětí ve skupině do humoru, to všechno pomáhá dostat se dál. V každém případě je potřebná otevřenost spojená s jistou mírou taktnosti. Katecheta má v duchovních rozhovorech odpovědně zvážit poměr mezi tvrdou pravdou a vše objímající láskou. Nepřímá forma napomenutí je mnohdy daleko více účinná než přímé obvinění nebo výčitky.

7. Pomoci objevit Písmo svaté jako zdroj výpovědi o Bohu

Písmo svaté se málo otevírá v našich rodinách. Přitom mladí lidé upřímně touží po duchovní stravě. Katecheta má postupně své mladé seznamovat s bohatstvím Bible. Ideálem je, když si mladý člověk navykne pravidelně číst a rozjímat několik vět z Písma svatého. V tomto směru je třeba probouzet zájem mladých lidí o slovo Boží.

8. Umět hovořit s druhými a vysvětlovat vlastní náboženské zkušenosti - svědectví o naději spočívající v Ježíši Kristu

Mladý křesťan se může stát ve svém prostředí skutečným apoštolem. Bezprostřední svědectví víry oproštěné od frází může být velmi plodným podhoubím pro vzbuzení zájmu u druhého člověka. I v tomto směru máme vést své mladé. Naše zvláštní soukromničení a uzavřenost nedává prostor ani nemotivuje naše mladé ke sdílení a přiblížení bohatství víry svým vrstevníkům.

9. Angažovat se pro důstojnost člověka, pro mír a sociální spravedlnost na základě poselství o stvoření a spáse, podle něhož jsme milováni Bohem

Neblahým důsledkem totality je mezi jiným také velká uzavřenost, nepřejícnost a nedůvěra našich lidí k sobě navzájem. Proto také jsou tak často sráženi mladí věřící, kteří jsou plni krásných ideálů i touhy po blízkosti Kristově. Vždy nová generace mladých je jakýmsi hybatelem ve společnosti i v místní církvi. Tito mladí lidé jsou pro nás dospělé velkým Božím darem.

Dobrá příprava ke svátosti biřmování pomáhá všestranně mladému člověku a postupně ho přetváří k následujícím perspektivám:
Stává se člověkem, který je schopen bezpodmínečné důvěry. Takový člověk se vyznačuje vědomím, že je nesen.

Stává se člověkem, který má odvahu svobodně utvářet svůj život. Je to osobnost utvářená postojem víry a dokáže se pro vyšší cíle mnohého vzdát. Jeho charakteristickým znakem je životní odvaha.

Stává se člověkem, který je schopen neustálého zrání. Takový člověk objevuje stále větší počet tvůrčích možností a přitom dokáže pronikat od povrchu věcí k jejich nitru. Bývá druhým lidem přirozeným rádcem.

Stává se člověkem, který je schopen upřímného dialogu. Dokáže naslouchat a hledat nejlepší řešení. Člověk dialogu je vlastně základní model biblického člověka.

Stává se člověkem, který je schopen duchovně vyjádřit oslavu i bolest. Dokáže v modlitbě i v životě vyjádřit svou bytostní radost a v dobách nouze nebo ztráty milované osoby dokáže svou bolest Pánu odevzdat. Takový člověk žije velikonoční tajemství. I radost i bolest prožívá jako slavnost.

Stává se člověkem, který je schopen oběti a lásky. Prožívá skutečnost, že to, co druhému dáme, není ztraceno, ale novým způsobem nás to obohacuje a vrací se nám zpět. Takový milující křesťan vždy znovu nachází sám sebe a učí se na vzoru Ježíše: Sám sebe „ztratit“ a zároveň se „nalézt“ v nové proměněné podobě.

Co je třeba udělat na začátku přípravy:

1. Mít dostatek času na přípravu, nezačínat ji až několik týdnů před domluveným biřmováním.

2. Srozumitelně ohlásit, kdy a jak příprava bude probíhat, jaké jsou podmínky

a nároky.

3. Rozhodnout se, zda bude příprava konána pro věkově smíšenou skupinu (dospívající, dospělí, starší) nebo, jsou-li přihlášeni lidé různého věku, budou skupiny věkově odděleny. Obě řešení mají své výhody a nevýhody.

4. Svolat si adepty biřmování a zjistit, zda jsou opravdu pokřtění v katolické církvi (musí předložit křestní list, na slovní ujištění se nelze spoléhat), zda nebyli už biřmováni (platí u starších adeptů), zda jsou uvedeni do svátostné praxe, zda mají dostatečný věk.[6] Těm, kteří těmto kriteriím nevyhovují, je třeba nabídnout jiný, pro ně vhodný program, datum biřmování pro ně odložit, ale neodeslat je pryč prostě jako „nepřijaté“.

5. Seznámit adepty biřmování s délkou a rámcově i s náplní a metodou přípravy. Nezakrývat její určitou obtížnost, nároky prezentovat jako samozřejmé.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dan 7,13-14; Žalm Žl 93,1ab.1c-2.5; Zj 1,5-8
Jan 18,33b-37

Reakce Evropy po první světové válce byla z hlediska křesťanství na první pohled zcela zdrcující. Většina států se vzdala křesťanství jako oficiálního náboženství a deklarovaly víru jako soukromou záležitost občanů. Jak v takovém světě může Ježíš vládnout? Kristus se v evangeliích cíleně vyhýbá provolání králem. Nikdy se nepostavil do čela politické síly. Jeho spása vede jinudy. Sklání se k nejposlednějším z lidí, pozvedá je, uzdravuje, dává naději. Vymítá démony a vede k rozhodnutí žít z dobra a zřeknout se Zla. Jeho království jako světlo proniká systémy, ekonomické koncepty, ideologie, protože je osobní, staví na důvěrném setkání člověka s Bohem, s Dobrem, které zasahuje srdce. Spása nabízená zdarma všem bez výjimky je stálý Boží vklad do světa a přikázání milovat zůstává neměnným zákonem.