09. Příprava na biřmování 2

z knihy Příprava na biřmování , vydal(o): PaSTORAČNÍ STŘEDISKO Praha

Zpracování jednotlivých témat je třeba přízpůsobit stupni víry, věku, duchovní zralosti a v neposlední řadě také rozsahu profánního vzdělání a znalostí účastníků. Připravující použije s výhodou pro uvedení do tématu a pro orientaci v možných otázkách KKC. Na jeho odstavce je poukázáno vždy u názvu tématu. Pro účastníky je pak za každým tématem navrženo zpravidla několik titulů ke čtení. Je třeba je volit jednak podle úrovně adeptů, jednak podle dostupnosti. KKC lze v tomto případě použít spíš výjimečně, totiž jen pro lidi studijně zdatné. Každé setkání by mělo obsahovat tři části: reflexi minule vyloženého či přečteného, modlitbu a uvedení do dalšího tématu. Pořadí může být různé, modlitební část by měla postupem doby zabírat větší a větší část. Je třeba se důsledně vyhnout jakékoliv formálnosti v modlitbě.

Jako metodické pomůcky lze, m.j., doprovázejícím doporučit dvě publikace Pastoračního střediska Praha:
Kol.: Praktický průvodce pro doprovázející v katechumenátu, Pastorační středisko, Praha 1994
A. Opatrný: Cesty k víře, Pastorační středisko, Praha 1995

Jednotlivá témata:
1. Víra
S adepty je je třeba pohovořit o jejich cestě víry, zkušenostech víry, překážkách a pochybnostech. Je třeba navodit atmosféru otevřenosti a důvěry, tuto důvěru pak nezklamat. Jemně rozlišit prožívání víry a náplň víry (fides qua, fide que). Pro lidi s nepříliš rozvinutou vírou nebývá hlavním problémem otázka Boží existence, ale to, proč mají být právě katolíky (a ne evangelíky, nebo také proč ne muslimy, hinduisty, atd.). Mnozí nepříjímají snadno, že si katolická církev (tedy oni sami!) dělá nárok na plnost pravdy. Zodpovězení těchto otázek a námitek může být zásadním prubířským kamenem pro doprovázejícího.
Literatura:
Bruno Forte, Malý úvod do víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997
Tadeusz Dajczer, Rozjímání o víře, Paulínky, Praha 1999

2. Člověk

Základy křesťanské atropologie nejsou vůbec rozšířenou znalostí. Nelze se zde ovšem omezit jen na konstatování, že člověk je jednotou duše a těla a dokazovat existenci duše. To nebývá pro lidi problémem. Mnohem důležitější je ukázat velikost člověka v původním stvořitelském plánu Božím (Gn 1,27-28) a velikost vykoupeného člověka, jak o něm mluví církevní otcové (viz KKC)
Literatura:
R. Abeln, A. Kner, Co dělá člověka člověkem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1994
Józef Augustyn, Kdo je můj bližní, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997
Jiří Skoblík, Člověk jako mravní bytost, Pastorační středisko Praha 1997
Viktor Frankl, A přesto říci životu ano, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996
Hans Rotter, Důstojnost lidského života, Vyšehrad Praha 1999

3. Život víry

V diskusi ozřejmit, jak víru zakoušíme a jak a čím jí podporujeme. Je to vlastně vzdálená úvodní řeč o víře, morálce, liturgii a duchovním životě. Pomáhající by měl v diskusi, pokud to jde, oddělit „zrno od plev“, tedy autentické prožitky víry od pověr, zdání a vlastních citových produktů. Někdy také bude muset obhájit nutnost modlitby, účasti na bohoslužbě, smysl svátostí.
Literatura:
Anselm Grün: Modlitba jako setkání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1999
C.S. Lewis, K jádru křesťanství, Návrat domů Praha 1993
Aleš Opatrný, Co dělá lidský život křesťanským, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997

4. Základní náplň víry

Zde je třeba v řadě setkání probrat Credo jakožto základní kmen víry, z něhož vyrůstá mnohé ostatní. Hlavní náplní setkání by měly být odpovědi na dotazy, které vzniknou buď z četby nebo z vlastních úvah.
Literatura:
Christoph Schönborn, Základy naší víry, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996
Aleš Opatrný, Credo, Pastorační středisko Praha 1995
Otto Hermann Pesch, Základní otázky katolické víry, Vyšehrad 1997

5. Jak žijí křesťané (morálka)

Jako úvodní text použít oddíly z KKC. Vyhnout se moralizování, neredukovat morálku na Desatero, ale když, tak na dvojpřikázání lásky. Důraz na důstojnost člověka ve světle víry. Jednotlivá přikázání lze probrat podle KKC, opět věnovat čas diskusi. U vzdělanějších adeptů nezanedbat dnes značně časové otázky z bioetiky, otázky sociální spravedlnosti a zdůvodnit existenci častých rozdílů mezi tím, „co se běžně dělá“, nebo „co věda přece dokazuje a učí“ a mezi křesťanskou etikou.
Literatura:
Bruno Forte, Malý úvod do křesťanského života, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997
Romano Guardini, Dobro svědomí a soustředění, Vyšehrad, 1999

6. Písmo

Podle vzdělání účastníků volit rozsah informací o vzniku, složení, jazyku a historii vzniku i výkladu Písma. Cílem není především vyložení podrobností a zmnožení znalostí o Bibli, ale „otevření Bible účastníkům“, motivace ke čtení a základní klíč k porozumění, resp. k vnikání do chápání Písma.
Literatura:
Filippa Castronovo, Seznamujeme se s Písmem svatým, Paulínky, Praha 1998
Kol., O čtení Písma, Pastorační středisko Praha 1993
Jan Heller, Co je Bible, Patorační středisko Praha 1999
Jan Heller, Cesta do Starého zákona, Pastorační středisko Praha 1999
Josef Hřebík, Jak se utvářel Nový zákon, Pastorační středisko Praha 1997

7. Svátosti

Ve světle koncilu je ukazovat především jako projevy života církve, jako činy, které z života církve vycházejí a plnější život víry v církvi umožňují. Nevěnovat se příliš ani ritu, ani teologickým podrobnostem, ale pochopení místa svátostí v životě křesťana a v životě církve. Zpravidla bývá potřeba osvětlit základní význam křtu, aby byl vůbec doceněn.
Literatura:
Paolo Giglioni, Svátosti Krista a církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996

8. Duchovní život

Základní obrys proto tato setkání poskytuje 4. část KKC. Velmi důležité je praktické uvedení do modlitby, do schopnosti zastavit se a snášet ticho, do nekomplikované meditace a do společné modlitby. Také sem může patřit diskuse o místě nedělní bohoslužby, denní osobní modlitby, čtení Písma a svátostí pokání v životě křesťana.
Pokud jde o literaturu, zde je k dispozici snad nejvíc titulů. A zde je také nutné, aby si adept vybral ke čtení texty, které mu jsou blízké a které mu budou srozumitelné.
Literatura:
Amadeo Cencini, Bůh je můj přítel, Paulínky, Praha 1997

9. Otázky životního stavu

Hledání životní cesty, vyrovnání se s požadavky zaměstnání.
Tato témata je třeba zcela přizpůsobit situaci účastníků. Důležité ale je, aby nebyla vynechána a by byla využita i možnost pozitivního i negativního svědectví (dobré a zlé kroky, úspěchy i neúspěchy), kterými si účastníci navzájem poslouží.

10. Život z Ducha svatého

Toto téma lze pojmout více nebo méně biblicky. Nicméně by se neměl biblický přístup omezit jen na Iz 11 a Sk… U starších účastníků nezapomenout na sdílení svědectví.
Literatura:
Vojtěch Cyril Kodet, Svatodušní novéna, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1999
Raniero Cantalamessa, Dech božského ducha, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998

11. Vlastní biřmování

Vyjít z KKC a z Obřadů biřmování. Dát účastníkům rozmnnožený text alokuce z obřadů.

12. Život v církvi, zodpovědnost, úkoly

Probrat podle stavu a věku účastníků. Shromáždit dosavadní zkušenosti.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Pastorace, pastorační péče

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

24. 11. 2024, 17. 11. 2024

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 21. 11. 2024, Čtvrtek, Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!