Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

Sekce: Knihovna

Giacomo Canobbio

1. Uvedení

z knihy Znovuobjevení Ducha Svatého

V jednom hodnocení pneumatologie 20. století koncem šedesátých let začíná Wilhelm Breuning spíše negativním zjištěním: "Kdokoli otevře učebnici katolické dogmatiky, je nucen se ptát, zda se obecně v teologii, která se vyučuje na školách, může legitimně mluvit o pneumatologii"1. Ještě ráznější je úsudek holandského protestantského teologa Hendrikuse Berkhofa, který začíná svou stať v roce 1974 slovy: "Převládající teologie 20. století mezi tolika věcmi, jež zpracovaly a prohloubily, nebyly s to vyprodukovat jedinou přesvědčivou definici pneumatologie"2.

S odstupem několika desetiletí se poznámka německého a úsudek holandského teologa jeví již jako velmi překonané: publikací o Duchu svatém přibývá do té míry, že se jejich řada stává nepřehlednou. Pneumatologie už, jak se zdá, tvoří samostatný traktát vedle kristologie a teologie a navíc proniká všechny traktáty systematické teologie. V tomto smyslu se hovoří o "znovuobjevení Ducha"3.

Není mým úmyslem popsat proces, který přinesl takovou míru pozornosti4; stačí říci, že mezi ‘vnitřními’ teologickými důvody převládá přijetí "ekonomické" perspektivy v trinitárním pojednání5.

Mezi ‘vnější’ obecné faktory se započítávají v západní teologii, ať už katolické či protestantské, charizmatické hnutí a dialog s Východem.

Jestliže první vyvolal teologii, která by kriticky ověřovala zkušenosti Ducha a tedy vypracování teologie, jež je s to pojmout a ‘kontrolovat’ vztah k Duchu (jak uniknout před Scyllou zužujícího kristocentrismu a Charybdou subjektivistického spiritualismu, podotýká Berkhof), druhý motivoval oživení funkcí Ducha v kontextu rozličných teologických témat.

Pozornost vůči Duchu se stala převládající v současné teologické reflexi, která kromě toho, že vyprodukovala také nezávislé texty pneumatologie6 a tím ke tradičnímu teologickému curriculu přidala nový traktát, podmínila proměnu důrazu především ve třech oblastech: ekleziologii, kristologii a nauce o stvoření. Zatímco v té první se už došlo k pevným bodům, v ostatních dvou oblastech jsme dosud v začátcích. Proto se také zde může hodnotit především vztah mezi pneumatologií a ekleziologií.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Duch svatý

Čtení z dnešního dne: Pondělí Pondělí 22. 7. 2024, Svátek sv. Marie Magdalény

Pís 3,1-4a;

Komentář k Jan 20,1.11-18: Radost, kterou tohoto jitra prožila Marie Magdalena v zahradě, ať mě provází celý den. A ve chvílích, kdy je nám do pláče, nebojme se mu svěřit. Snažme se jej pak poznat po hlase…

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)