6. Pohled do naší situace a výhled do budoucnosti

z knihy Katechismus katolické církve ve světle církevních dokumentů

Řada lidí byla pohoršena tím, že příprava překladu KKC trvala tak dlouho. Jistě, mnozí byli rychlejší než my, na druhé straně třeba Slovensko nemá vydáno svůj překlad dodnes, což je překvapující. Kdo měl s přípravou překladu k tisku co do činění ví, že to byla práce značně obtížná. Samotný překlad dělal P. Koláček velmi obětavě a relativně rychle, ovšem redakční práce na překladu jsou časově několikanásobně náročnější, než překlad sám a rychlost schválení v Římě v podstatě nelze ovlivnit. Kromě toho je třeba uvážit, že teologická terminologie a pravopisné normy v křesťanské oblasti se u nás vlastně po několik desetiletí v podstatě nevyvíjely - a tak i v této věci musel být překlad KKC v něčem průkopnickým dílem, které bude mít do jisté míry normotvornou funkci. Teprve při užívání českého překladu KKC se objeví řada problémů ať terminologických nebo věcných (teologických), které text jistě neznehodnotí, ale vyvolají diskusi i nutnost dořešení některých otázek.

Ostatně filologický problém není jen naším problémem. Jak známo, při tvorbě textu KKC bylo nutno přejít z latiny do francouzštiny jakožto do jazyka, v němž byli tvůrci schopni dobře komunikovat a tvořit. Francouzská verze je tedy de facto originálem a z ní se teprve teď tvoří základní závazný latinský text, který má být dokončen až po zapracování připomínek, které se objeví nad prací s překlady. Nepředpokládá se ovšem, že by tím byl KKC nějak podstatně změněn (kard. Ratzinger v Malém úvodu-viz výše). Na této věci je vidět, jak tlumočení otázek víry představuje v každém případě živý a tedy dynamický proces a nepodobá se rešerši z mrtvých textů.

Pokud jde o rozšíření a užití KKC, nezdá se, že u nás propukne něco podobného, jako ve Francii nebo v Itálii, kde byla prvá vydání takřka okamžitě rozebrána. Důvodem není jen určitá neobratnost vydavatele, které jsme svědky, ale také všeobecně malá schopnost a ochota diskutovat o pravdách víry, zásadách morálky apod. V naší situaci spíš lidé buď věří nebo nevěří, porozumění, znalosti elementů víry, debata o věcech víry jsou poměrně málo frekventovanými problémy. A ty, kdo nejsou v církvi angažováni, teologické problémy většinou nezajímají. Ostatně není divu - většina katolického i nevěřícího lidu neměla v posledních čtyřiceti letech u nás z oblasti teologie celkem co číst, nepočítáme-li samizdat, k němuž ovšem měl přístup jen velmi omezený okruh čtenářů.

Katechismus je v prvé řadě určen, jak vyplynulo z oficiálních dokumentů, biskupům a pracovníkům v katechezi a má posloužit především k tvorbě národních katechismů a katechetických pomůcek. Nicméně je a bude kupován jednotlivci a může a má být využíván v originálním stavu. Jak jej tedy lze využít? Kromě osobního čtení jednotlivcem se zde nabízí skupinová práce, nejlépe pod vedením teologicky vzdělaného laika, případně jáhna nebo kněze, která by umožnila nejen prostudování katechismu, ale která vede k prohloubení partií, které jsou pro tu nebo onu skupinu zvlášť důležité. Pro tuto práci se připravuje v pražském Pastoračním středisku (Kolejní 4, 160 00 Praha 6) metodická pomůcka. V každém případě by měl být KKC studován celý a pochopen jako celek. Není také zbytečné připomenout, že soustavná práce s KKC se také může stát přirozenou a "nenásilnou" cestou k přijetí obsahu řady dokumentů 2. vatikánského koncilu, což je úkol, který je stále před námi.

Dva způsoby práce s KKC by byly zřejmě velmi nešťastné. Ten prvý - když by se KKC stal ozdobou knihovny a nic víc, čili byl by zakoupen, ale nebyl by čten. A druhý nešťastný způsob by byl, kdyby se KKC četl jen selektivně a to buď tak, že by z něho čtenář vybíral jen to, co odpovídá jeho názorům a ostatní zamlčel, nebo tak, že by vybranými větami z katechismu umlčoval všechny odlišné názory, aniž by přihlédl k celku a kontextu. Jinak řečeno: katechismus by mohl být velmi dobrou pomůcku pro vedení kvalifikovaného a bezpečného dialogu ve věcech víry, ale bylo by neštěstím, kdyby byl používán k umlčení dialogu.

A nakonec dvě velmi velmi realistické a snadno pochopitelné myšlenky:
Katechismus katolické církve je (celý!) určen ke čtení a zejména jako celek určen k mariánskému "rozvažování v srdci". Tuto činnost lze dělat lépe a hůře, rychleji nebo pomaleji, ale nelze ji nahradit mluvením o katechismu.

A dále: KKC je cenný dar pro náš život víry. Není to ale ani dar jediný, ani první, ani poslední. Čím Ducha-plnější syntézu se nám podaří z pokladů Zjevení a z bohatství minulého i přítomného života církve uskutečnit, tím lépe pro nás samotné i pro církev jako celek.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Církevní dokumenty

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

24. 11. 2024, 1. 12. 2024

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dan 7,13-14; Žalm Žl 93,1ab.1c-2.5; Zj 1,5-8
Jan 18,33b-37

Reakce Evropy po první světové válce byla z hlediska křesťanství na první pohled zcela zdrcující. Většina států se vzdala křesťanství jako oficiálního náboženství a deklarovaly víru jako soukromou záležitost občanů. Jak v takovém světě může Ježíš vládnout? Kristus se v evangeliích cíleně vyhýbá provolání králem. Nikdy se nepostavil do čela politické síly. Jeho spása vede jinudy. Sklání se k nejposlednějším z lidí, pozvedá je, uzdravuje, dává naději. Vymítá démony a vede k rozhodnutí žít z dobra a zřeknout se Zla. Jeho království jako světlo proniká systémy, ekonomické koncepty, ideologie, protože je osobní, staví na důvěrném setkání člověka s Bohem, s Dobrem, které zasahuje srdce. Spása nabízená zdarma všem bez výjimky je stálý Boží vklad do světa a přikázání milovat zůstává neměnným zákonem.