Sekce: Knihovna

Norbert Baumert

6. Poznámky

z knihy Dary ducha Ježíšova III

47. Rahner, K.: Schriften zur Theologie III., Einsiedeln 1956, 105; srov. také Rahner, K.: Erfahrung des Heiligen Geistes, Freiburg 1976

48. Oranžský koncil (529) a Tridentský koncil, ve sborníku Denzinger-Schönmetzer, Enchridion Nr. 375; 1525; Neuer - Roos, Der Glaube der Kirche in den Urkunden der Lehrverkündigung, Leipzig 1980, Nr. 698; 714., "affectus" - zde: touha, sklon, náklonnost. (Srov. Der Geist macht lebendig - Duch oživuje III. 2, srov. 9; pozn. překl.)

49. Tak Ignác z L.: Duchovní cvičení č. 164 - 189 a 313 - 336; k následujícímu viz také Duchovní cvičení č. 1 - 20 (viz lit.). (Srov. Baumert, N.: Rozlišuj duchy; pozn. překl.)

50. Buber, M.: Die Geschichte des Rabbi Nachmann, Frankfurt, 1955 (FB 104), 39. Srov. k tomu dále Ignác z L.: Duchovní cvičení č. 336. (Srov. též Duch oživuje V. 2; pozn. překl.).

51. Ignác z Loyoly: Duchovní cvičení č. 313 a 328, zmiňuje "duchy" nebo "hnutí (pohyby), která vznikají v duši". (Srov. Baumert, N.: Rozlišuj duchy, str. 8 a 26; pozn. překl.)

52.. Srov. k tomu pozn. 19 a text 1.6.6. (ale také 3.4.2. s pozn. 93 a Duch oživuje V. 1 - 3; pozn. překl.).

53. Tomáš Akvinský: Summa theologica I 43.6. - Více k tomuto textu: Sullivan, F, A.: Charismatická obnova, kap. 5. - "Křest v Duchu". (Srov. Duch oživuje V. 1 - 3; pozn. překl.).

54. Wulf, F.: "Die immer neue Erweckung", v díle Arnold, F. X. - Klostrmann, F.: Handbuch der Pastoraltheologie III. 540, zaznamenává typická nebezpečí, do kterých se dostávají mnozí "probuzení": "Provozují určité náboženské formy, probouzejí v sobě zbožný pocit a díky novému vědomí poslání se snaží obrátit na své názory i druhé. Vyskytuje se u nich záliba v zázračných událostech, která jim zprostředkovává vědomí reality a blízkosti nadpřirozeného a Božího." Toto "vede do pseudoreligiozity, ve které člověk nehledá Boha, ale sám sebe."

55. Zřejmé je to u mistrů duchovního života, např. Terezie z Avily, Jana od Kříže, Františka Sáleského a Ignáce z Loyoly, obzvlášť v jeho "Pravidlech pro rozlišování" v Duchovních cvičeních č. 313 - 336. (Baumert, N.: Rozlišuj duchy; Baumert N.: Vše zkoumejte...; Duch oživuje IV; pozn. překl.).

56. Zde se příležitostně vyskytuje právě v katolické teologii jakási falešná mystika kříže, která se nevědomky zcela stylizuje do utrpení; někdy pak křesťan najde své sebepotvrzení ve velikosti svého utrpení a zůstane k němu připoutaný, místo aby přijal osvobozující Boží sílu. Proto není velmi šťastné, jestliže je v Dokumentech z Mechelen pod číslem III G 4 uvnitř zkušeností s Duchem rozlišována "zkušenost vzkříšení" a "zkušenost kříže". To by mohlo označovat různé vnější okolnosti, ale samotná zkušenost s Duchem je vždy zkušeností (vzkříšeného) života. Spíše by v ní člověk mohl rozlišovat obšťastňující Boží blízkost a bolest lítosti; ale i tato očišťující bolest je v hloubce nesena pokojem.

57. Blíže srov. Laurentin, R.: K objasnění pojmu "charisma" v čas. Concilium 13 (1977), 11 / 551 - 556, s dalším uvedením literatury.

58. Herten, J. (Charisma - Signal einer Gemeindetheologie des Paulus, vyšlo v díle Hainz, J., Kirche im Werden, München 1976, 58) sice přijímá Käsemannův pohled, "že teprve apoštol (Pavel) dal onomu pravděpodobně již před ním vytvořenému, ale velmi řídce používanému slovu terminologický význam", přesto si ale všímá, že je to neobvyklé, protože jinak "je třeba vycházet z toho, že neexistuje žádná, Novému zákonu vlastní 'biblická řečtina', nýbrž že novozákonní slovní zásoba se shoduje s hovorovou řečí". - Správné je snad to, že Pavel poprvé naplnil pojem "charisma - dar" jednoznačným teologickým obsahem (konkretizace "charis"), ale tímto krokem je jeho podíl na dějinném vývoji tohoto slova vyčerpán: Boží dar nebo dar "milosti". Determinace na "Duchem způsobené uschopnění ke službě pro spásu druhých" se vytvořila teprve v průběhu více století.

59. Exegetické zdůvodnění k tomu srov. Baumert N.: Charisma und Amt a další autorovy studie k pojmu "charisma" (viz lit.)

60. Tomáš A.: Summa theologica I, II, 111.1 a 3. - Srov. německé vydání sv. Tomáše, svazek 23, 130, 139 - 143, a komentář od Hanse Urse von Balthasar 253 - 263. Pozn. překl.: Celý tento odstavec je oproti originálu přepracován podle autorovy studie CHARISMA Versuch einer Sprachregelung, kde ztotožnění termínu "gratia gratis data" s pojmem "charisma" již není (jako v originále této knihy) připisováno Tomáši Akvinskému, ale až Estiovi (17. stol.).

61. Přitom se odvolávají především na 1 K 12, 7: "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu" (ekumenický překlad). Ale řecké "pros to sympheron" znamená: "přiměřeně k prospěchu, vždy podle užitku, vzhledem k prospěchu", tzn. že Duch každému přiděluje to, co je (jemu) k užitku, a dává to tak, jak je to (pro něj samotného nebo pro církev) potřebné, tedy jak to Duch považuje za "užitečné", srov. 1 K 12, 11. Srov. k tomu Rehkopf Grammatik des ntl. Griechisch, Göttigen15, 1979, § 239.8 (ne 7: cíl, účel). Blíže viz opět Baumert N.: Charisma und Amt a Ehelosigkeit, 276 a 279n.

62. Blíže k tomu u Bittlingera, 73n a 79 - 81. - Pojmy mystika a charisma jsou normálně používány k označení různých duchovních proudů zbožnosti, které samozřejmě stále obsahují oba prvky: osobní spásu a službu druhým. Srov. pozn. 64.

63. Další zdůvodnění v Baumert N.: Charisma und Amt.

64. K tomu alespoň trochu směřuje R. Laurentin: K objasnění pojmu "charisma", v čas. Concilium 13 (1977) 11/554n. Nejdříve sice říká: "Cílem charismatických darů (na rozdíl od darů mystických) je budování obce", ale pak pokračuje: "Pro přílišné zdůrazňování tohoto pohledu pak klasická teologie tvrdila, že prý charismata jsou určena k užitku církve a ne k užitku charismatika. Ve skutečnosti ale budování obce stojí v nepomunitelné živé souvislosti se spásou charismatika. Jistěže charisma má svůj charakter určen zaměřením se ne na vlastní prospěch, což někdy vede až k odevzdání života ve službě pro druhé. A přeci i v tomto krajním případě se to jeví jako nadbytek a přetékání hojnosti toho, co samotného charismatika právě buduje jako živou buňku, živý orgán církve. V tomto smyslu odpovídají charismata rolím, funkcím, službám. Hlouběji viděno jsou charismata projevem agapé v jednom Duchu (1 K 12). Zjištění, že klasické chápání je příliš úzké, lze podpořit autoritou samotného Pavla, který přece představuje glosolalii jako dar Ducha, jenž slouží k budování toho, kdo mluví v jazycích: 'Kdo mluví jazyky, buduje sám sebe' (1 K 14, 4); správnost tohoto chápání potvrzuje i dnešní zkušenost)." A přece je Laurentinova definice příliš široká: "Charismata jsou dary milosti, které Duch dává k budování církve Kristova těla." Tato definice zahrnuje "a) dary, skrze které Duch svatý strukturuje církev: modlitbu ve všech jejích formách, charismata slova u proroků, učitelů víry, katechistů atd. a charismata, která se týkají autority a úřadu představených; b) dary, které inspirují k volbě a uskutečňování životních stavů; c) svátostné charaktery." Takovéto široké použití by sice bylo možné (jak jsme již viděli) odůvodnit z Písma svatého, pro dnešní potřebu je však nevhodné, protože pojem charisma (charismatický) v našem dnešním cítění klade vždy důraz na událost a aktuálnost. - Definice Hanse Künga (Die charismatische struktur der Kirche, v čas. Concilium 1 (1965) 288: "Charisma v nejširším smyslu je ke každému jednotlivě přicházející Boží povolání k určité službě v obci, které zároveň k této službě uschopňuje" je užší do té míry, jak dalece je zaměřena na osobní funkce; ale je nyní zúžena na "službu" a na druhé straně zahrnuje samotný "úřad" (což je snad obsaženo ve výrazu "uschopnění"). - Podobně Hasenhüttl, G. (Charisma, Freiburg 1969, 238): "Charisma je skrze spásnou událost darované (čas i věčnost obepínající) vždy konkrétní povolání, které je uskutečňováno v obci, kterou konstituuje a trvale buduje, a jež v lásce slouží bližnímu." Tato definice však přece jen není tak zcela ohraničena na dary služby (díky formulaci "je uskutečňováno v obci"), zatímco G. Murphy (Charisma and Church Renewal, Rom 1965, str. 60) sice používá podobné formulace jako naposled zmíněný pohled, ale charismata nevhodně zužuje na "trvalé" dary: "Charisms are perennial, necessary, spiritual gifts granted by the Holy Spirit to each individual to enable him to fulfill his functions (!) and duties for the common good of the Mystical Body, the Church." (Charismata jsou trvalé, potřebné, duchovní dary udělené Duchem každému jednotlivě, aby ho uschopnily naplnit jeho funkce (!) a služby pro společné dobro mystického těla, církve.)

65. Erneuerung der Kirche 1.2.4.3. (viz odd. 1.6.3.). (Srov. také Duch oživuje IV. 1; pozn. překl.)

66. Tím se tento text (Erneuerung der Kirche 1.2.4.5.) rozchází se způsobem vyjadřování Dokumentů z Mechelen, kde pod číslem III D 2 stojí: "Služba jáhna, kněze a biskupa je sama charismatem (if itself a charism). Charisma je pořádajícím principem církve takovým způsobem, že neexistuje žádné rozlišování (distinction) mezi institucionální a charismatickou církví." Jestliže se tím chce poukázat na to, že mezi oběma prvky nemá být žádná "roztržka" (1 K 12, 25), pak je to samozřejmě správné. Ale pro teologickou definici se tato terminologie zdá být nevhodná. Srov. k tomu také, co je dále uvedeno pod číslem 3.2.3. na začátku. - Dále Baumert N.: Charisma und Amt. (Srov. Duch oživuje II. 3; VI. 8; VII. 3; pozn. překl.)

67. Tak v Dokumentech z Mechelen pod III G 9.

68. K překladu obou těchto veršů srov. Baumert N.: Ehelosigkeit, 407, Baumert N.: Frau und Mann, 48 (k 1 K 7, 7) s pozn. 77 a Baumert N.: Charisma und Amt, pozn. 13.

69. Erneuerung der Kirche 1.3.3.2., viz odd. 1.6.3. (Srov. Duch oživuje III. a V.; pozn. překl.)

70. Tak H. Urs von Balthasar v německém vydání sv. Tomáše, sv. 23, 260 říká, že pro apoštolskou církev "se ústřední prvek vynořuje ze všechno obklopující charismatické atmosféry. Vyskytující se charismata vyžadují uznání obce, (některá) jsou vhodná pro úřady, takže žádný úřad nemůže existovat bez charismatu." - Jak je vidět, je zde podtrženo pojmové rozlišování mezi úřadem a charismatem.

71. Bittlinger: Papst und Pfingstler, 76.

72. Synoda německých biskupství, Räte und Verbände I, 1.5.

73. Srov. popis a zařazení v odd. 1.1.2. - Podrobný popis modlitby v jazycích, proroctví a daru uzdravování včetně výborného biblického zdůvodnění podává Sullivan F. A.: Charisms and Charismatic Renewal, kap. 7 - 9; přitom uvádí výsledky mnoha lingvistických, lékařských a antropologických výzkumů.

74. Erneuerung der Kirche 1.2.4.3. (viz odd. 1.6.3.).

75. Tak Gewiss, J., v LThK II pod heslem "Charisma I"; podobně římsko-letniční dialog, Bittlinger 59 /10/: "Charism are gratuitous manifestations of the Holy Spirit working in and through, but going beyond, the believer—s natural ability for the common good of the People of God (Mk 16, 17 - 18)." (Charismata jsou zdarma dané projevy Ducha svatého, který je pro společné dobro Božího lidu činný v přirozených schopnostech věřících, působí skrze ně a zároveň je přesahuje.)

76. Bittlinger, A.: Gnadegaben im Neuen Testament, Kirche und Charisma, Marburg 1966, 52; podobně Mühlen, H.: Einübung in die christliche Grunderfahrung I, Mainz 1976, 126 (český překlad Zácvik do křesťanství I.díl; pozn. překl.).

77. To je výborně zpracováno E. Käsemannem: An die Römer, Tübingen3, 1974, 322n.

78. Pod tímto úhlem pohledu je dobré si ještě jednou přečíst odd. 2.5.1. až 2.5.3.: Tělesné ztvárnění milosti.

79. Touto problematikou, která je akutní především při modlitbě za uzdravení, jsem se delší čas zabýval - viz můj příspěvek Heilungsgeshehen und Heilungsauftrag nach dem Neuen Testament, ve spise Heilung - ein Aspekt des Exerzitiengeschehens (Korespondenz zur Spiritualität der Exerzitien 49 (1984, 32-47); vydává GCL-Sekretariat, Sterngasse 3, 8900 Augsburg. (Český překlad - Baumert N.: Uzdravování a pověření uzdravovat podle Nového zákona; pozn. překl.).

80. Odkazy v díle: Bittlinger, A.: Glossolalia, Schloss Craheim: Hühne 1969. Dále Sullivan v knize z pozn. 73.

81. Kasper, W. - Lehmann, K.: Teufel, Dämonen, Besessenheit; Zur Wirklichkeit des Bösen, Mainz 1978, 65.

82. V tomto smyslu bych rád diferencoval, co píše W. Kasper (viz předešlá poznámka), str. 67, na závěr výčtu ovoce Ducha podle Ga 5, 22: "Za znamení protibožské moci mohou být naopak m. j. považovány: Každý domýšlivý, panovačný, destruktivní a frivolní charakter, povyk kolem maličkostí, rozporuplnost a uzavřenost, nucenost a prolhanost. Tato duchovní kritéria ze své podstaty nedovolují v nějakém konkrétním případu jednoznačně a závazně určit démonickou posedlost." - Jistě že ne tato zmíněná kritéria samotná, ale když už, pak je třeba démonický vliv diagnostikovat právě pomocí duchovních kritérií, podobně jako jsou "zázraky" poznatelné pouze vírou. (Srov. také Duch oživuje III. 6; IV.; Baumert N.: Rozlišuj duchy; pozn. překl.)

83. Srov. k tomu knihu od W. Kaspera a dalších zmíněnou v pozn. 81, která poskytuje základní odpovědi z hlediska exegeze (K. Kertelge) a dogmatiky (K. Lehmann). U psychologického příspěvku (J. Misch) se ovšem zdá, že autor vše redukuje na patologické fenomény. Podle něj prý kardinál Höffner v posledních prohlášeních "udělil kompetenci lékařům, psychologům a parapsychologům" (146). Tomu odporuje nejen stanovisko W. Kaspera (tamtéž, 66 - 69; srov. dále pozn. 82 zde), K. Kertelgeho (tamtéž, 33 - 39) a K. Lehmanna (tamtéž, 97), nýbrž i slova samotného kard. Höffnera, který pouze říká, že by měl člověk "přizvat" lékaře a psychology a "neměl by lehce věřit tomu, že je někdo posedlý zlým duchem". Možnost posedlosti tedy kard. Höffner nevylučuje (Josef kard. Höffner, Teufel - Bessesenheit - Exorcismus, Themen und Thesen 8, Köln 1979, 24). Přesto díky popisům různých případů poskytuje tento psychologický příspěvek (J. Misch) cenné poukazy na typické patologické fenomény. K "případu Klingenberg" byl mezitím publikován pečlivý výzkum, podle kterého příčina smrti jednoznačně nespočívala v exorcismu ani v posedlosti: Goodmann, F.: Anneliese Michel und ihre Dämonen, Christiana-Verlag, Stein am Rhein. Pozn. překl.: Zbytek odstavce doplněn podle Lizenzausgabe, Leipzig 89, str. 214.

84. Ignác z L.: Pilgerbericht (Zpráva poutníka) 31, v knize Geistliche Übungen 218. (Srov. Baumert, N: Rozlišuj duchy, str. 354; pozn. překl.) Pozn. překl.: Předchozí dva odstavce o "přikazování" a "exorcismu" byly přepracovány podle Lizenzausgabe, Leipzig 89, které již reaguje na níže citovanou římskou Instrukci, která povinnost výslovného dovolení místního biskupa rozšiřuje z exorcismu nad posedlými (viz. CIC can. 1172) i na jednotlivé prvky exorcismu (jako je přímé oslovování démonů s úmyslem zjistit jejich počet a identitu) a na tzv. "malý exorcismus" Lva XIII.5V jinak velmi inspirující knize P. Emiliana Tardifa: Ježíš mě učinil svým svědkem, která v originále vyšla ještě před zmíněnou instrukcí (v r. 1984), samozřejmě k tomuto omezení není přihlédnuto a dovolení biskupa je zde vztaženo pouze na liturgický exorcismus nad posedlým (viz str. 89 - 90). Navíc je v této knize díky nepřesnému překladu trochu vnesen zmatek do pojmů: Uvádí se zde "tři formy působení zlého ducha" (str. 84 - 90): "sužování" - působí na těla nebo věci (zvuky, hlasy, zvláštní nemoci apod.), "pokoušení" - působí na ducha člověka, v nitru (stálé pokušení, intenzivní svádění, vůči kterému je člověk s vlastními silami bezmocný - neustálé sexuální fixace, sebevražedné myšlenky, neschopnost odpustit, přijmout se apod.) a "posedlost" - zcela vyřazuje vůli člověka a proniká celou jeho bytostí (důsledek zasvěcení se Satanovi). Druhá forma, zde překládaná jako "pokoušení", se však u nás běžně (a přesněji) označuje jako "svázanost" (lat. "circuminsessio", na rozdíl od "posedlosti" - "obsessio" či "possessio"). "Pokušení" (lat. "tentatio", jednorázové svádějí ke hříchu) je pak vlastně čtvrtou, nejběžnější formou působení Zlého. Termín "sužování" (lat. infestatio, fyzické působení) by bylo možné zachovat.ĆExorcismus v širším slova smyslu je jakákoli snaha skrze modlitbu či příkaz v moci Ježíšově pomoci druhému k osvobození od vlivu Zlého. Takto široce chápaný exorcismus pak může mít dvě hlavní formy:- "deprekativní" (prosebnou) formu ("modlitba za osvobození" či "modlitba za rozvázání"), kdy se v přímluvné modlitbě obracíme k Bohu s prosbou o osvobození dotyčného (v liturgii to jsou např. "exorcismy" uvedené v obřadech přípravy dospělých k iniciačním svátostem) - přístupná každému- "imprekativní" (přikazovací) formu ("exorcismus" v úzkém slova smyslu), kdy se v moci a ve jménu Ježíšově obracíme přímo na zlého ducha a přikazujeme mu odejít (v liturgii je to tzv. "velký - slavnostní - exorcismus" nad posedlým z Rituale Romanum) - pouze s pověřením biskupa.?K tomu dále srov.: Duch oživuje VI. 7; Instrukce Kongregace pro nauku víry, AAS 2. 12. 1985; Effatha 3/91 str. 14; 4/91 str. 1 - 3.

85. Druhý vat. koncil: Dekret o ekumenismu (UR 2): "Duch svatý . . . je zdrojem jednoty církve. On rozděluje milosti a služby (srov. 1 K 12, 4 - 11) a obohacuje rozličnými dary církev Ježíše Krista..."

86. Pavel VI.: Exhortace Evangelii nuntiandi (EN 75).

87. Lhotar Janek, v čas. Rundbrief 1 / 1976, 9. - V tomto směru rozvíjí své úvahy biskup P. Cordes (Řím) v přednášce Nová duchovní hnutí v církvi (k nimž počítá i Charismatickou obnovu), Zeitfragen 31, Pressamt des Erzbistums Köln 1985.

88. Tak kardinál Suenens v knize Gemeinschaft im Geist, Salzburg 1979, kap. 1 - 3.

89. International Newsletter, serving the Charismatic Renewal in the Catholic Church VI 3, May - June 1980, 1. - Je možno obdržet na adrese: International Catholic Charismatic Renewal Office (ICCRO), pošt. ads.: Palazzo della Cancelleria, 00120 Citta del Vaticano, sídlo: Piazza della Cancelleria 1, 00186 Roma, Italia, tel.: 39(6)698.875.38/875.65, fax.: 39(6)698.875.30. - Podobnou odpověď na otázku po specifičnosti dává Weinz H.: Charismatische Erneuerung, str. 178.

90. Bittlinger, A.: Papst und Pfingstler, 79.

91. Tamtéž, 71; k tématu křtu v Duchu dále srov. Schlußkomuniqué 154n a Sullivan, kniha cit. v pozn. 73, kap. 5. - Dále Schmieder L., viz pozn. 19. (Srov. Duch oživuje V. 1 a 2; pozn. překl.)

92. Laurentin, R.: Maria, Mutter der Charismatischen Erneuerung, v čas. Rundbrief 2/1979, 13.

93. To je teologicky podloženo z Tomáše A. od Sullivana, v knize cit. v pozn. 73, kap. 5. Zdá se to být podstatně organičtější, než když se domníváme, že nám nabídka této zkušenosti byla prokázána a všechna tato charismata udělena již ve křtu. Byla by to pak snad v každém případě osobní vina, že tato obdarování nevystoupila na světlo již dříve? Právě tak zdůrazňuje Sullivan, že pojem "křest v Duchu" označuje v celém letničním hnutí něco zkušenostního (tamtéž). - Od toho je třeba dobře odlišovat biblický pojem. (Srov. Duch oživuje V. 1; pozn. překl.) Pozn. překl.: Sullivan ve své knize cituje tzv. "První dokument z Mechelen" (viz 1.6.2.), kde se rozlišují dva aspekty "křtu v Duchu svatém": teologický aspekt tj. objektivní udělení či vylití Ducha, a zkušenostní aspekt, tj. subjektivní vnímatelné zakoušení přítomnosti tohoto Ducha v nás. Tento dokument pak dochází k závěru, že používá-li se výraz "křest v Duchu svatém" v letničním a protestantském prostředí, označuje většinou (nové) udělení Ducha svatého provázené vnímatelnou zkušeností, často bez jakékoli souvislosti se svátostí křtu. V katolickém prostředí prý tento výraz obvykle slouží k označení průlomu k vědomému zakoušení Ducha, který byl člověku již v plnosti udělen při slavení iniciačních svátostí (křest, biřmování, eucharistie). Odtud pak doporučování a užívání termínů jako "uvolnění Ducha", "obnova v Duchu" apod.Sullivan přijímá rozlišení těchto dvou momentů jako klíč k dalšímu porozumění, ale zároveň píše: "Myslím,, že lidé v Charismatické obnově prožívají ... pravé udělení Ducha, nové 'vylití Ducha' (teologický aspekt) s typickými důsledky, které těmto lidem dají zakusit a uvědomit si, že Duch novým způsobem působí v jejich životě (zkušenostní aspekt)." Toto je pak biblicky a teologicky (právě ze svatého Tomáše) odůvodňováno. Sullivan toto odůvodnění končí: "Neexistuje důvod, proč by se katolíci, kteří jsou přesvědčeni, že Ducha svatého přijali již v iniciačních svátostech, nemohli těšit na nové 'seslání' (missio) tohoto Ducha... Je to zcela v souladu s tradiční katolickou teologií, když pokřtění a biřmovaní křesťané prosí Pána, aby je 'pokřtil v Duchu svatém'" (tj. aby byli nově "ponořeni" do Ducha svatého, jím nově "naplněni" či "zaplaveni" a aby toto nové působení Ducha ve svém životě vnímatelně zakusili). Navíc je dobré si uvědomit, že v době prvotní církve a u ranných církevních otců byly oba tyto aspekty "křtu v Duchu svatém" přímo spojeny s iniciačními svátostmi, při jejichž slavení byla tato zakusitelná přítomnost Ducha výslovně očekávána a vyprošována (a to včetně různých "charismatických" projevů Ducha). Blíže k tomu viz sešit Donnell Mc K. a Montague G. T.: Rozněcování ohně. A ještě slovo k terminoligii. Přesto, že Sullivan vidí oprávnění používání (dobře chápaného) výrazu "křest v Duchu", s ohledem na mnohá nedorozumění doporučujeme užívat spíše (také biblický) výraz "(nové) vylití Ducha" (nebo: prosit Pána, aby někoho nově pokřtil = ponořil ve svém Duchu). Tento výraz ("nové, hlubší vylití Ducha sv.") používá i P. Ernst Sievers ve svém semináři Život v Duchu. V německy mluvících oblastech je doporučeno používat výraz "zkušenost s Duchem" (Geist-Erfahrung, srov. Duch oživuje V. 2), který je ovšem na jedné straně širší než "křest v Duchu" a na druhé straně označuje pouze onen "zkušenostní (tj. subjektivní) aspekt" pojmu "křest v Duchu". ("Křest v Duchu", tj. "letniční zkušenost" je v tomto chápání pouze jeden z druhů "zkušenosti s Duchem"; srov. také 3.4.4. s pozn. 107, Baumert, N.: Nový život v Duchu svatém, 5. týden a Baumert N.: Nové víno do nových měchů; oproti tomu autoři výše zmíněného sešitu Rozněcování ohně pojem křest Duchem chápou šířeji a v podstatě jej ztotožňují se základní a pro všechny určenou zkušeností plného křesťanského života v Duchu svatém.) Protože naopak výraz "nové vylití Ducha" označuje onen "teologický (tj. objektivní) aspekt" pojmu "křest v Duchu", bylo by možné, teologicky přesné a nematoucí používat tyto pojmy takto: Modlit se za "nové vylití Ducha" (s jistotou, že Pán tuto prosbu - tím způsobem, jakým On bude chtít - vyslyší a s otevřeností, že Pán tuto prosbu může vyslyšet i tak, že nám daruje hlubokou "zkušenost s Duchem", třeba formou "letniční zkušenosti", "křtu v Duchu") a vydávat svědectví o "zkušenosti s Duchem" třeba právě ve formě "křtu v Duchu" - pokud mi Pán daruje právě takovou zkušenost. (Zpracováno podle odpovědi Norberta Baumerta Ernstu Sieversovi na jeho podněty "Seine Geistausgießung oder meine Lebensübergabe? Eine Anfrage.")"

94. Sullivan, kniha z pozn. 73, kap. 4 (na konci), jako charakteristické znaky, kterými se charismatické modlitební skupiny odlišují od jiných skupin, které se scházejí ke společné modlitbě, uvádí: zdůraznění modlitby chval; možnost modlitby a zpěvu v jazycích; "pravděpodobnost, že někdo mluví prorocky" a "že se někdo zmíní o ’křtu v Duchu’. Jádro každé takovéto skupiny se bude skládat z lidí, kteří vědí, co pro ně znamenalo ’být pokřtěn v Duchu’". V německy mluvících oblastech by to nemuselo platit o všech skupinách. O modlitbě v jazycích říká i Sullivan, že není ve všech skupinách chápána jako znamení toho, zda se někdo v Charismatické obnově plně angažuje, a tím spíše modlitba v jazycích právem není nutným důkazem pro křest v Duchu (tamtéž, kap. 8).

95. Srov. odd. 1.6.5. a pozn. 115.

96. A tak by se jistě mohly sepsat dějiny letniční zbožnosti pronikající všechna století. To se dosud dělo snad jen ze zorného úhlu letničních skupin; srov. pozn. 18: Benz, Giese, Broadbent. - Krämer, P. a Mohr, J.: Charismatische Erneuerung der Kirche, Chancen und Gefahren (Trier 1980), se zabývají montanismem 2. - 3. stol. a snaží se odtud získat pomoc k porozumění.

97. To právem zdůrazňuje Sullivan (pozn. 73), kap. 4 (na konci) a 8; právě tak mnoho prohlášení Charismatické obnovy. Srov. odd. 3.4.2. na konci. (Srov. Baumert, N.: Nové víno do nových měchů; Duch oživuje I; V; pozn. překl.)

98. Erneuerung der Kirche 2.1.2. (na konci), viz odd. 1.6.3.

99. Bittlinger: Papst und Pfingstler, 84 (5).

100. Bittlinger: tamtéž, 160 (4).

101. Dokumenty z Mechelen III F 2 - 5.

102. Dokumenty z Mechelen III F 4.)

103. Srov. ještě jednou pozn. 79.

104. Text citovaný v odd. 1.6.1., srov. pozn. 7; snad narážka na "Hospodinovo přejití" = "pascha", viz Ex 12, 11.

105. Bližší studium církevních otců mi ukázalo, že toto tvrzení nemá žádnou oporu. Blíže viz Baumert N.: CHARISMA - Versuch einer Sprachregelung a jiné autorovy studie k pojmu "charisma" (viz. lit.). Správnější se zdá, že Bůh po počáteční fázi církve ve svém vedení používal jiné akcenty - tak, jako to činil v řadě jednotlivců.

106. Ignác z L.: Duchovní cvičení č. 322.

107. Jestliže se v anglickém "Team-Manual" (příručka pro tým vedoucích) všem účastníkům "Life-in-the-Spirit-Seminary" (seminář Život v Duchu) doporučuje, "to seek to be baptizet in the Spirit" (aby se snažili být pokřtěni v Duchu), bylo by to třeba diferencovat podle naší terminologie: Měli by snad v rámci svých křestních závazků prosit o to, aby je Bůh změnil, a mohli by si vyprošovat i pocítitelné účinky jeho Ducha, ale neměli by se ve svém očekávání upnout na to, že se to nyní musí stát formou letniční zkušenosti s Duchem (křest v Duchu v úzkém slova smyslu i s modlitbou v jazycích). (Srov. odd. 3.4.2., pozn. 88 a text.) V praxi je to snad většinou takto objasňováno; ale formulace přesto vede k jakémusi falešnému univerzalismu. (Srov. Duch oživuje VII. 2 s pozn. 34).@Pozn. překl.: Někteří autoři ovšem výraz "křest Duchem" chápou mnohem šířeji a v podstatě jej ztotožňují se základní křesťanskou zkušeností: "Termín 'křest Duchem svatým' v našem dokumentu odpovídá tomu, co nazýváme křesťanskou iniciací, a jejímu opětovnému probuzení v křesťanské zkušenosti . . . Opravdovým přijetím iniciace skrze křest Duchem míníme hluboké obrácení ke Kristu prožívané jako plnější život v Duchu svatém" (Donnell Mc K.: Rozněcování ohně). Při takovémto chápání pojmů je pak ovšem zcela legitimní pojetí, že "milost 'křtu v Duchu svatém' je určena pro celou církev" a že "objevit znovu křest Duchem a dary Ducha je potřebné ve všech círevních institucích" (tamtéž). Srov. též "slovo k terminologii" z pozn. 93 a další výklady tohoto oddílu.

108. Srov. odd. 1.6.1. s pozn. 7. (Srov. znovu pozn. 107; pozn. překl.) - K tématu "svědectví" viz odd. 1.4.

109. Bittlinger: Papst und Pfingstler, 71.

110. Potud můžeme správně rozumět tomu, když H. Mühlen mluví o tom, že díky novým, důležitým impulsům, které byly přineseny do celku církve, se tento "celek" a "podoba křesťanství" v jistém smyslu mění (Erneuerung 7/1980, 27-32 a 10/1981, 46-52). Do jaké míry to má "epochální" následky, je otázka proporcí. Jen je třeba mít na mysli, že tato nová "podoba" celku - kterou už vlastně nemůžeme označovat jako zkušenost s Duchem - vzniká teprve skrze společné působení všech údů církve, a je ji třeba dobře rozlišovat od podoby, kterou má nějaký částečný impuls.

111. Srov. rozlišování "central elements and optional means" (centrální prvky a viditelné prostředky) ve "Statement" (prohlášení) biskupů USA, viz odd. 1.6.2. - Další aspekty k tomu: P. Cordes, viz pozn. 87 a Weinz H.: Charismatische Erneuerung, 181. - H. D. Reimer končí svůj příspěvek v Rundbrief (Zeitschrift für die Praxis des Religionsunterrichts) 2, 1984. Die "charismatische Erneuerung" in den heutigen Kirchen: "Jestliže se člověk pokouší ještě jednou na závěr formulovat proprium charismatické obnovy, brzy zjistí, že to vlastní nespočívá v jednotlivých projevech, nýbrž v novém duchu, který oživuje toto hnutí, skupiny a jejich setkávání. Je to osvobozující duch, který vyrůstá ze zkušenosti s Boží přítomností a který jednotlivcům umožňuje svobodně se projevovat. Je to duch odevzdání se Bohu, duch klanění. A společenství těch, kteří prožívají duchovní dimenzi víry a bohoslužebné slavnosti a na sobě zakusili osvobozující Boží jednání, je jiné, než to, které nacházíme v 'lidové církvi, jež se přizpůsobila okolní společnosti'. Především je zde ale nápadný duch důvěry, který je vděčný a radostný, v neposlední řadě díky tomu, že si lidé jsou vědomi svého začlenění do dění, které sám Duch Boží působí v dnešní církvi."

112. Erneuerung der Kirche 4.3.2. (závěr). (Srov. "Duch oživuje" VII. 4 - závěr; Baumert, N.: Impulsy k "charismatické" obnově vašich farních obcí, pozn. překl.)

113. Srov. odd. 1.3.2. - V mnoha zemích jsou modlitební skupiny, které vznikly, silně angažovány v místních obcích a jsou do těchto obcí integrovány (např. v USA); viz odd. 1.6., dále 1.5.5. Podobně referují misionáři z Afriky a Asie, srov. odd. 1.6.2.

114. Proto musíme tuto všeobecnou obnovu rozlišovat i od impulsu, který se označuje vlastním názvem "Geistliche Gemeinde-Erneuerung" (Duchovní obnova obce); srov. odd. 1.6.3. - Rakouský pracovní dokument.

115. "...for members " - bez členu! Text je obsažen ve zprávě citované v odd. 3.3.1. - pozn. 87, str. 1. V jednom osobním rozhovoru Tom Forrest výslovně zdůrazňoval, že tím nechce ani letniční zkušenost, ani další zkušenosti Charismatické obnovy prohlašovat za všeobecnou Boží nabídku a už vůbec ne za nějakou normu. Srov. ještě jednou jeho přednášku na konferenci vedoucích v Římě, viz odd. 1.6.4. (a pozn. překl. z pozn. 107; pozn. překl.).

116. Na toto rozlišení je také poukazováno v Newsletter VII (1981) sešit 1, str. 4; srov. pozn. 89. Pozn. překl.: Co se týče psaní velkého či malého "ch" v označení "Charismatická obnova": V angličtině a postupně i v němčině se stalo běžným, že se velkým "Ch" zdůrazní užití tohoto pojmu jako označení pro určitý specifický duchovní proud v dnešní církvi (především v různých oficiálních názvech). Protože v češtině stačí k vyjádření této specifičnosti již samotné přídavné jméno, je běžné užívání malého "ch" i jako označení tohoto proudu: "charismatická obnova" (v církvi). Mluvíme-li ve výše uvedeném smyslu o všeobecné obnově celé církve na základě nového objevení její charismatické dimenze, musíme pak psát: "charismatická" obnova (církve). Mluví-li se však zkráceně o Obnově (v církvi), musíme pak zde k označení oné specifičnosti užít velké písmeno (pokud to není jasné z kontextu). Užití malého "o" pak ukazuje na onu všeobecnou obnovu celé církve, na proces či zkušenost osobní obnovy jednotlivce ("prožil obnovu") či na určitý druh exercicií, semináře či rekolekce spojený s modlitbou za nové, hlubší vylití Ducha svatého třeba v rámci obnovy křestního slibu (z posledního způsobu užití pak plyne onen ne nejšťastnější výraz "prošel obnovou", který evokuje chápání, že tato "obnova" je jakási manufaktura na výrobu "charismatiků" či "obnovených" křesťanů).


SEZNAM LITERATURY (doplněn překladatelem)
Baumert N.: Brautwerbung - Das einheitliche Thema von 1 Thess 4,3 - 8.2

Baumert N.: Ein Wort zur Entscheidung - Aufbau und Botschaft der Offenbarung des Johannes. Ve sborníku: Degenhardt J. J. (Hrsg.), Die Freude an Gott - unsere Kraft, KBW Stuttgartt 91, str. 197 - 209.

Baumert N.: Fremdwort CHARISMA in der westlichen Theologie, ThPh 65 (1990) 395 - 415.

Baumert N.: Die Gnadengaben in der Kirche. Ihre Bedeutung für das Leben des einzelnen und der Gemeinde. V časopise Geist und Leben 53 (1978) 245 - 260 (201 - 245).

Baumert N.: Ehelosigkeit und Ehe im Herrn. Eine Neuinterpretation von 1 Kor 7, Würzburg 1984 (fzb 47), 567 str.

Baumert N.: Ein klärendes Wort zum charismatischen Aufbruch in der Kirche, v časopise Geist und Leben 54 (1981) 465 - 472, srv. také podobně 55 (1982) 55 - 60 a 106 - 111.

Baumert N.: Erfahrungen und Grundhaltungen Charismatischer Erneuerung, v časopise Rundbrief 2 a 3/1987, 20 str. Mimořádné vydání oddílů 1.1 až 1.3 této knihy, srv. Úvod. Lze obdržet u Kommunikationsdienst v Passau. Jako samizdat (Zpráva a svědectví o Charismatické obnově) vyšlo v r. 88 v Plzni.

Baumert N.: Exegese und Spiritualität, v časopise Biebel und Liturgie 50 (1977) 221 - 232.

Baumert N.: Frau und Mann bei Paulus, Echter-Verlag, Würzburg 92, 448 str.


Baumert N.: Geistliche Gastfreundschaft (1 Petr 4,7-11), ve sborníku: A. Bilgri - M. Lunger, Weite des Herzens, Weite des Lebens, FS O. Lechner, Regensburg 89, 549 - 565.

Baumert N.: CHARISMA - Versuch einer Sprachregelung, ThPh 66 (1991) 21 - 48.

Baumert N.: Charisma und Amt bei Paulus, v díle: Vanhoye A., Paulus, Leuven 1985 (BEThL LXIX, 203-228).PBaumert N.: Jesus Christus, die endgültige Offenbarung Gottes - Biblische Sicht.

Baumert N. (Hrsg.): Jesus ist der Herr. Soubor dokumentů různých církevních autorit vztahujících se k Charismatické obnově, Münsterschwarzach 87.

Baumert N.: Maranatha - Gegenwart und Ankunft des Herrn (Zur Andventsfrömigkeit), v časopise Geist und Leben 6/1985 (445 - 454).

Baumert N.: Niemand kann sagen: Herr ist Jesus, außer im Heiligen
Geist, ve spise: Beutler J. - Semmelroth O., Theologische Akademie XIII, Frankfurt: Knecht 1976, 62 - 88.

Baumert N.: Täglich sterben und auferstehen. Der Literarsinn von 2 Kor 4,12 bis 5,10, Kösel-Verlag, München 73 (SANT 34), 462 str.

Baumert N.: Uzdravování a pověření uzdravovat podle Nového zákona (Dem Geist Jesu folgen, V. Teil, Vier Türme Verlag, Münsterschwarzach 88), Pastorační středisko, Praha 91, 14 str.

Baumert N.: Vše zkoumejte... Proroctví a rozlišování, překlad z časopisu Rundbrief 3/90, str. 11-15, Effatha - Magazín 1/93.

Baumert N.: "Wirket euer Heil mit Furcht und Zittern!" (Fp 2,12n), v časopise Geist und Leben 1/1979.HBaumert N.: Zur "Unterscheidung der Geister", ZKTh 111 (1989) 183 - 195.

Baumert N.: Zur Begriffgeschichte von CHARISMA im griechischen Sprachraum, ThPh 65 (1990) 79 - 100.

Baumert N.: Zur Semantik von CHARISMA bei den frühen Vätern, ThPh 63 (1988) 60 - 70.

Bittlinger A.: Papst und Pfingstler. Der römisch-pfingstliche Dialog und seine ökumenische Relevanz, Frankfurt: Lang 1978 (IC 16).
Documents of Mecheln, Theological and Pastoral Orientations on the Catholic Charismatic Renewal, Indiana, USA: Notre Dame 74, německy: Dokumente von Mecheln, Theologische und pastorale Orientierung über die Katholische Charismatische Erneuerung, ve vlastním nákladu Verein für den Dienst an char. Erneuerung, A-1222 Wien, Kraygasse 92.
Der Geist macht lebendig (Duch oživuje, Charismatická obnova obce v katolické církvi ve Spolkové republice Německo. Teologická a pastorační orientace). Vydala Teologická komise Rady Charismatické obnovy obce v SRN. Text byl schválen Německou biskupskou konferencí 10. 4. 1987. Český překlad Pastorační středisko, Praha 93, 70 str.

Donell Mc K.: Presence, Power, Preise, Dokuments on the Charismatic Renewal I - III, Collegeville, Minesota, USA: The Liturgical Press 1980.

Druhý vatikánský koncil: Dei verbum (DV), konstituce o Božím zjevení, Scriptum, Praha 91 (soubor dokumentů, Zvon, Praha 93)

Druhý vatikánský koncil: Lumen gentium (LG) konstituce o církvi, Skriptum, Praha 92 (soubor dokumentů, Zvon, Praha 93).

Druhý vatikánský koncil: Unitatis redintegratio (UR), dekret o ekumenismu (soubor dokumentů, Zvon, Praha 93).
Erneuerung in Kirche und Gesellschaft, vychází čtyřikrát za rok, Verlag Erneuerung, Scherfeder Str. 20, D 4790 Paderborn.
Erneuerung der Kirche aus dem Geist Gottes. Tento dokument Koordinačního týmu Charismatické obnovy obce byl v r. 1987 oficiálně nahrazen textem Duch oživuje (Der Geist macht lebendig), viz výše. Obsaženo v knize: Mühlen H., Dokumente zur Erneuerung der Kirche aus dem Geist Gottes, Mainz 82 (Topos 118).

Ignác z Loyoly: Duchovní cvičení, přeložil R. Kunert, KA Řím-Praha 90, 156 str. Geistliche Übungen und erläuternde Texte, přeložeono a komentováno Petrem Knauerem, Leipzig 78, licenční vydání Styria, Graz.

Pavel VI.: Evangelii nuntiandi, o evangelizaci v dnešním světě, Zvon, Praha 90, 75 str.ÉReimer H. D. - Eggenberger O.: ...neben den Kirchen, Konstanz, Christliche Verlagsanstalt 79 (Biebel - Kirche - Gemeinde 12). Katolické vydání: Umwege zum Heil?, Valentin F., Herold, Wien - München 80.–Rundbrief für charismatische Erneuerung in der katholischen Kirche, vychází čtyřikrát ročně, Kommunikationsdienst v Passau, Innstr. 16, D-8390 Passau.

Sullivan F. A.: Charisms and Charismatic Renewal. A Biblical and Theological Study, Ann Arbor, Michigan, USA, Servant Books 82. Německy: Die Charismatische Erneuerung, Styria, Graz 19862.

Weinz H.: Charismatische Erneuerung in der katholischen Kirche, Pastoralblatt für Aachen 6/84, 176 - 182.6

Další česká literatura z oblasti Charismatické obnovy:

Baumert N.: Impulsy k "charismatické" obnově našich farních obcí, překlad z Gottes Volk. Biebel und Liturgie im Leben der Gemeinde 1, Prophetische Gemeinde, Lesejahr A, KBW Stuttgart 86, s. 94-103, připravuje Pastorační středisko.

Baumert N.: Nové víno do nových měchů (Základní poslání Charismatické obnovy), překlad z časopisu Rundbrief 1/90, Pastorační středisko, Praha 92, 9 str.

Baumert N.: Nový život v Duchu svatém (Seminář života z víry + Sešit pro vedoucí semináře), Pastorační středisko, Praha 92, 50 + 30 str. Základní seminář připravující k novému vylití Ducha svatého, otevřený pro velmi širokou škálu účastníků. Jako doplňková četba se při semináři používá tato kniha Dary Ducha Ježíšova (DDJ).

Baumert N. a kol.: O čtení Písma (podle Dem Geist Jesu folgen, II. Teil, Vier Türme Verlag, Münsterschwarzach 88), druhé, rozšířené vydání, Pastorační středisko, Praha 93, 25 str.

Baumert N.: Rozlišuj duchy. Pomoc k duchovnímu rozlišování podle Ignáce z Loyoly (Dem Geist Jesu folgen, IV. Teil, Vier Türme Verlag, Münsterschwarzach 88), POMKIS, Pozořice 91, 60 str.

Buob H.: Charisma uzdravování v praxi (přednáška ze sborníku Erneuerung der Seelsorge, Styria 85), Pastorační středisko, Praha 93, 7 str.

Buob H.: Modlitební skupiny - odpovědi na dotazy, Pastorační středisko, Praha 93, 10 str.

Buob H.: Růst v modlitbě - Cesta obrácení (překlad dvou přednášek ze sborníku Erneuerung der Seelsorge, Styria 85 a knihy Wachstum im Gebet, Veritas, Linz 87), Portál, Praha 93, 100 str.
Duch oživuje, Charismatická obnova obce v katolické církvi ve Spolkové republice Německo. Teologická a pastorační orientace. Originální text (Der Geist macht lebendig) vydala Teologická komise Rady Charismatické obnovy obce v SRN. Text byl schválen Německou biskupskou konferencí 10. 4. 1987. Pastorační středisko, Praha 93, 70 str.

Donell Mc K.: Rozněcování ohně (Fanning The Flame), Pastorační studie o křtu v Duchu svatém v dnešní pastoraci ve světle patristiky, Scriptum - Effatha, Praha 93.
Effatha-magazin, časopis pro Charismatickou obnovu v katolické církvi a evangelizaci, vychází čtyřikrát ročně (U třetí baterie 27, 162 00 Praha 6).
Effatha-list, formační a informační materiál pro animátory skupin Charismatické obnovy v katolické církvi, vychází jednou měsíčně (U třetí baterie 27, 162 00 Praha 6)

Efraim br.: Neskoré dažde (Les pluies de ľarriere-saison, Fayard 85), slovenský překlad Serafín, Bratislava 91, 118 str. Zakladatel Komunity Blahoslavenství vypráví o počátcích komunity. Připravuje se vydání volného pokračování (Zrno již zbělelo ke žni).
Glory of God Convenant Community (Malta): Rozněcuj plamen. Seminář prohlubující život v Duchu svatém (prohlubovací seminář Obnovy), Pastorační středisko, Praha 93, 38 str.

Ivančič T.: Zůstaňte ve mně a já ve vás (seminář duchovní obnovy), Matice Cyrilometodějská, Olomouc.

Knoch O.: Duchovní seminář 1 - "Obnovte se duchovním smýšlením!"Život ze síly Božího Ducha:

Knoch O.: Duchovní seminář 2 - "Pane, nauč náš modlit se!" Modlitba v Božím Duchu

Knoch O.: Duchovní seminář 3 - "Radostně služ Hospodinu!" Žít jako křesťan a chválit Boha v duchu žalmů (všechny 3 části i další pokračování vydalo v originále Biskupské pastorační středisko Passau, připravuje Pastorační středisko Praha)

Manus J. Mc.: O svátosti smíření jako cestě uzdravení (kapitola z knihy Uzdravující síla svátostí a modlitby), Pastorační středisko, Praha 92, 28 str.

Marsch M.: Duchovní léčitelství nebo uzdravování skrze Ducha sv.? (Geistheilung oder Heilung durch den Hl. Geist? Kanisius Verlag 88), Effatha 2/92 str. 2 - 6.

Marsch M.: Uzdravování skrze svátosti (Heilung durch die Sakramente, Styria, Graz 87), Portál 92, 96 str.iNová evanjelizácia 2000, informační servis Evangelizace 2000, CSsR, Puškinova 1, 811 04 Bratislava, SR

Nová zvest, bulletin pre vnútornú potrebu Obnovy v Duchu sv. v SR, JAS, ul. C. Hronského, 960 01 Zvolen, SR

Sievers E.: Život v Duchu (sešit pro vedoucí a pro účastníky) Základní seminář připravující k novému vylití Ducha svatého určený pro lidi zakořeněné v církvi a ve společenství. Pastorační středisko, Praha 92, 50 + 23 str.

Tardif E.: Ježíš mě učinil svým svědkem, Portál, Praha 93, 142 str.

Vrablec J.: Obnova v Duchu Svätom (redakčně zpracovaný výtah ze čtyřsvazkového díla "Tajomné pôsobenie Ducha svätého"), Lúč-Jas, Zvolen 91, 168 str.



Přeloženo z německého originálu Norbert Baumert SJ: Gaben des Geistes Jesu. Das charismatische in der Kirche. Verlag Styria Graz, Wien, Köln 1986. ISBN 3-222-11666-0. Imprimatur des Ordens: Imprimi potest. Coloniae 9. 7. 1985; Ralf D. Pfahl SJ, Praep. Prov. Germ. Sept. Oddíly 1.6.3. a 3.3.4 po konzultaci s autorem doplněny (viz pozn.) podle: Lizenzausgabe St. Benno Verlag, Leipzig 1989. ISBN 3-7462-0380-5. Oddíl 3.2.1. doplněn po konzultaci s autorem (viz pozn.) podle Norbert Baumert SJ: Charisma - Versuch einer Sprachregelung, ThPh 66/1991, 21 - 48. Český překlad upravil a doplnil Petr Hruška.
Pozn. překl.: Citáty z Písma jsou podle ekumenického překladu, Praha 1979. poměrně časté odchylky jsou způsobeny upřesněním podle řeckého textu s ohledem na autorův výklad a překlad příslušného místa.
(Všechny 3 části i další pokračování vydalo v originále Biskupské pastorační středisko Passau, připravuje Pastorační středisko Praha).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• 1. Úvod
• 2. Zkušenost s Duchem
• 3. ´Charisma - charismatický´
• 4. Milostivý charakter charismat
• 5. Boží dílo v naší době