9. Poznámky

28. K tomu blíže Baumert N.: Exegese und Spiritualität, v časopise Bibel und Liturgie 50 (1977), 221 - 232.

29. Lumen Gentium 12: "Svatý Boží lid se podílí též na Kristově prorockém poslání: rozšiřuje především svým životem víry a lásky živé svědectví o Kristu a obětuje Bohu oběť chvály, která je plodem rtů vyznávajících jeho jméno (srov. Žd 13, 15). Věřící jako celek se nemohou mýlit ve víře, neboť jsou pomazáni od Svatého (srov. 1 J 2, 20.27); tuto svoji neobyčejnou schopnost projevují v nadpřirozeném citu víry celého lidu, když všichni ’od biskupů až do posledního věřícího laika’, vydávají svůj všeobecný souhlas o víře a mravech. Tento cit víry, vyvolaný a udržovaný Duchem pravdy, způsobuje, že Boží lid - pod vedením učitelského úřadu, kterému je věrně poddán - už nepřijímá jen slovo lidí, ale skutečně slovo Boží (srov. 1 Te 2, 13); pak přilne k neúchybně k víře, která byla jednou provždy odevzdána křesťanům (srov. Ju 3), a podle svého správného úsudku proniká stále hlouběji do pravd víry a stále dokonaleji je uskutečňuje ve svém životě."

30. Otázka, zda jsou Ef a Ko pravé Pavlovy listy, je mezi exegety stále ještě kontroverzní. Pro náš účel můžeme tyto listy přijmout, protože v každém případě pocházejí z pavlovské školy.

31. Srov. 1 K 12, 3; 14, 25; Fp 12, 11; 4, 4n; Sk 4, 31; 7, 56; 16, 25n; Didaché 10, 6. - K výkladu "Pán přišel" srov. Haag H.: Biebellexikon: Maranatha; dále Baumert N: Maranatha, v časopise Geist und Leben 6/1985.

32. Základ pro odlišné používání těchto slov leží v rozdílnosti heberejského a řeckého myšlení. Západní myšlení vychází při analýze člověka z viditelných jevů a rozlišuje viditelné "tělo" od neviditelné "duše". Semité proti tomu rozlišují určité zkušenostní stavy, které ale označují pomocí názvů tělesných orgánů. Stav nouze, chudoby, potřebnosti: "hrdlo" (což překládáme jako duše); stav bezmoci, slabosti: "maso" (tělo); stav síly a vitality: "vítr, dech" (ruah, duch); stav bytí u sebe a poznání: "srdce". Pavel tyto vposledku čistě lidské výrazové formy používá k teologickým výpovědím: Bezmoc a slabost před Bohem (= hřích) proto nazývá "maso" (tělo), zakoušení Boží síly pak "duch". (Srov. podrobněji Baumert N.: Frau und Mann bei Paulus, C; pozn. překl.).

33. Vedle příkladů, uvedených v odd. 2.2.6. a 2.2.7, příp. 2.2.5. zde ještě poukazujeme na "Duchovní deník" Ignáce z Loyoly (Haas - Krauer, Freiburg 1961), 14. únor: "Velké množství slz, vzdechů a prudkého vzlykání . . . Našel jsem mnoho cest k Otci, když jsem stále vyslovoval jeho jméno; cítil jsem, jak je Syn ke mně nakloněn ve stálé přímluvě . . ." - 16. února: "Byl jsem nejistý, komu bych se měl v první řadě svěřovat a také jsem nevěděl, jakým způsobem . . . Zdálo se mi, že mi nejvíce zjevil Otec a vtáhl mě do svého milosrdenství. (Naopak na prostředníky - Ježíše a Marii - jsem se nemohl zaměřit) . . . a táhlo mě to k Otci. Na něj jsem zaměřil všechno, co se týkalo Syna, a přitom jsem pociťoval mnoho zvláštních, příjemných a velmi duchovních vhledů." 18. února: "Velká důvěra k tomu, abych našel božské osoby nebo jejich milost . . .; tak jsem před tváří Nejsvětější Trojice potvrdil své konečné rozhodnutí a pak jsem vzdal božským osobám díky: ’Ano, věčný Otče’ . . .; potom také Synu a Duchu svatém." - 11. února: "Potom jsem s podobným vzdycháním vedl dialog s Duchem svatým. Zdálo se mi, že jej vidím, nebo pociťuji v jakési pronikavé jasnosti zcela nezvykle v barvě plamene . . . Cítil jsem nebo viděl jistým způsobem Ducha svatého, nemohl jsem ale takto vidět nebo pociťovat žádnou z ostatních dvou Božských osob." A 21. února: "Při této mši jsem poznal, pocítil nebo viděl - Pán to ví - : Když jsem mluvil o Otci, jako bych viděl, že je jednou z osob Nejsvětější Trojice; neboť jsem pochopil, že musím milovat celou Nejsvětější Trojici . . .; totéž jsem cítil i při modlitbě k Duchu svatému. U každé jednotlivé osoby jsem se zaradoval, když jsem u nich pocítil útěchu a připsal jsem ji všem třem a radoval jsem se z toho, že se tento uzel (nebo co to podobného mohlo být) rozpletl, to se mi zdálo tak veliké, že jsem prostě nemohl přestat říkat: ’Kdopak ty vlastně jsi’ atd." 27. února: "Když toto píšu, táhne mne můj rozum k tomu, abych nazíral Nejsvětější Trojici, a jsou to, jak vidím (i když ne tak odděleně jako dříve), tři osoby." Již ve "Zprávě poutníka" čteme o jeho pobytu v Manrese (č. 28): "Jeho rozum se začal pozdvihovat, jako by viděl Nejsvětější Trojici v podobě tří kláves, a to s mnoha slzami, že k ní nemůže přistoupit . . ., takže v jeho životě tento vjem zůstal ještě dlouho, a když se modlil k Nejsvětější Trojici, pociťoval velkou zbožnost." Takové vjemy nejsou vůbec tak řídké, jak si myslíme, a nacházejí se nejen při obrazném nebo slyšitelném setkání s Kristem. Během mé pastorace mi jich byla dosvědčena celá řada. Vždyť všeobecně to není tak, že by ten, kdo se modlí, nikdy nevěděl, koho oslovuje a kdo mu odpovídá.

34. K tomuto překladu srov. Baumert N: Täglich sterben, 378n. - Exegetický základ tohoto výkladu pojmu "naděje" není ještě zveřejněn.

35. Pavel nyní poznává, že to bylo nesprávné pochopení Zákona, neboť Zákon je "sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré" (Ř 7, 12). Tím tedy nemá být popíráno, že v židovstvu existovala a ještě i dnes existuje vysoká etika zbožnosti podle Zákona; srov. jen Ž 19, 8 - 15 a Ž 119.

36. Dnes se opět z evangelických kruhů rozšiřuje praxe "odříkat se" Zlého a příležitostně mu "rozkazovat"; dále se lidé často ptají, zde existují "okultní svázanosti". I když je správný názor, že to velmi pomáhá osvobození, jestliže zmíněné vazby mohou být nazvány pravým jménem (srov. církevní exorcismus), přesto se to musí stále dít pod vedením Ducha. Někdy je tato praxe uplatňována nerozvážně a sama se pak podobá magii nebo jí v pozadí stojí strach před démony. Tak je ale tento prostředek postaven na hlavu. Dále k tomu srov. odd. 3.3.4. s pozn. 82 - 84.

37. Nikoliv "je posvěcena manželstvím s věřícím mužem" (ekumenický překlad), nýbrž: "z jeho hlediska je čistá"; tzv. dativus ethicus. Podrobněji srov. Baumert N: Ehelosigkeit, 78n (viz také Baumert N.: Frau und Mann bei Paulus, str. 58 - 59; pozn. překl.).

38. Pro Židy není původně smrt nějakým "oddělením duše od těla", ale s tělem se v "šeolu" (v jakési říši stínů, říši zapomnění, ve stínové existenci) ocitá i duše (srov. Iz 38, 11n; Ez 18, 4.20). Pro ně jsou tedy tělo i duše "smrtelné" (= proměnlivé, ale žijící dále). Pro Řeky ale "umírá" (= pomíjí, přestává existovat) jen tělo, zatímco duše je "nesmrtelná" (= neproměnlivá). Tomu odpovídá, že pro Semity není "vzkříšení" nějakým obnoveným spojením těla a duše, ale proměna obou prvků v nějaký jiný způsob existence (srov. 1 K 15, 50 - 53). Ve sporu o vzkříšení mezi farizeji a saduceji (Mk 12, 18nn; Sk 23, 6) nejde o to, jestli se tělo a duše mohou ještě jednou spojit, nýbrž jestli existuje konečné osvobození stínové duševně-tělesné existence nebo ne. Podrobněji k této otázce srov. Baumert N: Täglich sterben, 49 - 60; 90 - 94; 144 - 150.

39. Toto chybné porozumění má především dva důvody: Zaprvé není pochopen pavlovský protiklad "duch - tělo (maso)" a dostává sexuální podtext, srov. odd. 2.3.1. a Baumert N: Täglich sterben, 117 - 129; 142 - 150; 226 - 233; zadruhé jsou špatně vykládány mnohé výpovědi o zdrženlivosti v manželství, srov. Baumert N: Ehelosigkeit (viz také Baumert N.: Frau und Mann bei Paulus; pozn. překl.)

40. Tak je snad třeba rozumět 2 K 11, 2; srov. Baumert N: Täglich sterben, 292 - 295.

41. Podrobněji k tomuto překladu srov. Baumert N: "Wirket euer Heil mit Furcht und
Zittern" (Fp 2, 12n), v časopise Geist und Leben 1/1979.

42. Cíl této "otrocké paranéze" v Ef 6, 5 - 8 a Ko 3, 22 - 25 není v bezhlavé poddajnosti otroků, nýbrž v posílení jejich sebevědomí, že mohou svou službu, pokud je nezbytná, konat se ctí a "pozdviženou hlavou", ne v "otrockém strachu". Podrobněji k tomu v mých pracích: Täglich sterben, 428 a Ehelosigkeit, 114 - 151; k 1 K 7, 21 srov. poznámku v Einheitsübersetzung. Pozn. překl.: Einheitsübersetzung má v textu: "I kdyby ses mohl stát svobodným, žij raději (jako otrok) dále," v poznámce: "Jiná možnost překladu: ’Kdyby ses mohl stát svobodným, žij raději dále (ve svobodě)’; ale textová souvislost mluví proti tomu." Náš ekumenický překlad to má naopak.

43. Srov. odd. 1.1.3. (výrazové formy); 2.2.3.; 2.4.7.

44. Zde je třeba poukázat na "použití pěti smyslů" v Duchovních cvičeních Ignáce z Loyoly, č. 121 - 126, kde se od použití fantazie postupuje až k vnitřnímu "pociťování a zakoušení věcí" (č. 2) nebo k tomu, že se má "zakoušet čichem a chutí nekonečná vůně a sladkost božství, duše a jejich ctností . . ." (č. 124).

45. K této interpretaci srov. Baumert N: Täglich sterben, 102 (1 Te 1, 5), srov. odd. 2.1.1.; 102 - 104; 110 - 112 (2 K 1, 11; 4, 15); 112n a 314 - 318 (Fp 1, 19).

46. Ga 6, 5 je třeba překládat: "Každý bude totiž přinášet svůj vlastní výtěžek sklizně." Téma růstu a ovoce zaznívá také v 5, 22; 6, 7 - 9.