„Život člověka není manipulovatelná hodnota. V Kristu je odpověď na záhadu utrpení“ – řekl Benedikt XVI. v den památky Panny Marie Lurdské v bazilice sv. Petra na závěr mše svaté, kterou slavil kardinál Javier Lozano Barragan u příležitosti Světového dne nemocných (v roce 2009).
Benedikt XVI. mimo jiné řekl:
„Tento den nás vybízí, abychom dali nemocným intenzivněji pocítit duchovní blízkost církve, v níž nesmí nikdo trpět kvůli nedostatku toho, co je pro život nezbytné. Zároveň je nám dána příležitost zamyslet se nad zkušeností nemoci, bolesti a vůbec nad tím, jak realizovat smysl života i tehdy, kdy je stižen utrpením. Když se nedostává slov před dospělým člověkem, který trpí, co potom říci, když je tímto zlem postiženo nevinné dítě? Jak vnímat v tak svízelné situaci milosrdnou lásku Boha, který své děti ve zkouškách nikdy neopouští?
Jsou to časté a někdy zneklidňující otázky, které na pouze lidské rovině opravdu nenacházejí náležité odpovědi, poněvadž bolest, nemoc a smrt zůstávají pro lidskou mysl co do svého významu nevyzpytatelné. Na pomoc nám však přichází světlo víry. Boží Slovo nám zjevuje, že i tato zla jsou tajemně zahrnuta do Božího plánu spásy; víra nám pomáhá považovat lidský život za krásný a hodný toho, aby byl žit v plnosti, i když ochabuje v důsledku zla. Bůh stvořil člověka pro štěstí a život, zatímco nemoc a smrt vstoupily do světa jako důsledek hříchu.“
Pán nás však neopustil, pokračoval Benedikt XVI., neponechal nás sobě samým. On, Otec života je výsadním lékařem člověka a nepřestává se laskavě sklánět k trpícímu lidstvu. Evangelium nám ukazuje, že obrácení a víra jsou podmínky uzdravení duše a těla. Kristus svým utrpením až do hloubi přijal a proměnil naši slabost, takže - jak říká Jan Pavel II. v listě Salvifici Doloros - »v tomto úhlu pohledu trpět znamená totéž, co stát se zvláštním způsobem vnímavým a otevřeným k působení spásné Boží síly, která je člověku nabízena v Kristu«.
„Drazí bratři a sestry, stále více si uvědomujeme, že život člověka není nějakým manipulovatelným dobrem, ale cennou schránkou, kterou je třeba chránit a starat se o ni s veškerou možnou pozorností od chvíle početí až po definitivní a přirozené naplnění. Život je tajemství, které samo sebou vyžaduje odpovědnost, lásku a trpělivost ode všech a od každého. Tím spíše je nezbytné obklopit péčí a úctou toho, kdo onemocněl a trpí. To není vždy snadné. Víme však odkud čerpat odvahu a trpělivost, abychom se mohli vyrovnat s pohnutými životními situacemi pozemského života, zejména nemocí a každým druhem utrpení. Pro nás křesťany se odpověď na záhadu bolesti a smrti nalézá v Kristu. Účast na mši svaté nás noří do tajemství jeho smrti a vzkříšení. Každá eucharistie je trvalou památkou ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, který potřel moc zla všemohoucností svojí lásky. Právě ve „škole“ eucharistického Krista je nám dáno učit se milovat život za každých okolností a přijímat naši zdánlivou nemohoucnost tvář v tvář nemoci a smrti.“
To byla podstatná část včerejší promluvy Svatého otce na Světový den nemocných.
***
Další texty k tématu nemoc naleznete zde
„Tento den nás vybízí, abychom dali nemocným intenzivněji pocítit duchovní blízkost církve, v níž nesmí nikdo trpět kvůli nedostatku toho, co je pro život nezbytné. Zároveň je nám dána příležitost zamyslet se nad zkušeností nemoci, bolesti a vůbec nad tím, jak realizovat smysl života i tehdy, kdy je stižen utrpením. Když se nedostává slov před dospělým člověkem, který trpí, co potom říci, když je tímto zlem postiženo nevinné dítě? Jak vnímat v tak svízelné situaci milosrdnou lásku Boha, který své děti ve zkouškách nikdy neopouští?
Jsou to časté a někdy zneklidňující otázky, které na pouze lidské rovině opravdu nenacházejí náležité odpovědi, poněvadž bolest, nemoc a smrt zůstávají pro lidskou mysl co do svého významu nevyzpytatelné. Na pomoc nám však přichází světlo víry. Boží Slovo nám zjevuje, že i tato zla jsou tajemně zahrnuta do Božího plánu spásy; víra nám pomáhá považovat lidský život za krásný a hodný toho, aby byl žit v plnosti, i když ochabuje v důsledku zla. Bůh stvořil člověka pro štěstí a život, zatímco nemoc a smrt vstoupily do světa jako důsledek hříchu.“
Pán nás však neopustil, pokračoval Benedikt XVI., neponechal nás sobě samým. On, Otec života je výsadním lékařem člověka a nepřestává se laskavě sklánět k trpícímu lidstvu. Evangelium nám ukazuje, že obrácení a víra jsou podmínky uzdravení duše a těla. Kristus svým utrpením až do hloubi přijal a proměnil naši slabost, takže - jak říká Jan Pavel II. v listě Salvifici Doloros - »v tomto úhlu pohledu trpět znamená totéž, co stát se zvláštním způsobem vnímavým a otevřeným k působení spásné Boží síly, která je člověku nabízena v Kristu«.
„Drazí bratři a sestry, stále více si uvědomujeme, že život člověka není nějakým manipulovatelným dobrem, ale cennou schránkou, kterou je třeba chránit a starat se o ni s veškerou možnou pozorností od chvíle početí až po definitivní a přirozené naplnění. Život je tajemství, které samo sebou vyžaduje odpovědnost, lásku a trpělivost ode všech a od každého. Tím spíše je nezbytné obklopit péčí a úctou toho, kdo onemocněl a trpí. To není vždy snadné. Víme však odkud čerpat odvahu a trpělivost, abychom se mohli vyrovnat s pohnutými životními situacemi pozemského života, zejména nemocí a každým druhem utrpení. Pro nás křesťany se odpověď na záhadu bolesti a smrti nalézá v Kristu. Účast na mši svaté nás noří do tajemství jeho smrti a vzkříšení. Každá eucharistie je trvalou památkou ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, který potřel moc zla všemohoucností svojí lásky. Právě ve „škole“ eucharistického Krista je nám dáno učit se milovat život za každých okolností a přijímat naši zdánlivou nemohoucnost tvář v tvář nemoci a smrti.“
To byla podstatná část včerejší promluvy Svatého otce na Světový den nemocných.
***
Další texty k tématu nemoc naleznete zde
