Alžběta = „Boží příbytek“

Alžběta Catezová se narodila ve vojenském táboře v Avordu 18. července 1880. V sedmi letech přišla o otce. Projevovala se jako hrdá dívka, poněkud bouřlivě a cholericky. Jako malá ale prošla zásadní proměnou poté, co poprvé přijala tělo Páně. Při této příležitosti navštívila karmelitánský klášter, kde jí sestra představená vysvětlila význam jejího jména (Alžběta = „Boží příbytek“). To se nesmazatelně vrylo do paměti malého děvčátka. V roce 1894 pocítila povolání k životu na Karmelu. Matka jí ale odmítla dát souhlas a bránila v jakémkoli styku s klášterem. Na ten se dostala, až když jí bylo 21 let. Na karmelu přijímá jméno Alžběta od Trojice a obléká řeholní šat 8. prosince 1901. Po těžké nemoci zde 8 listopadu roku 1906 ve svých 26 letech umírá. Jejím nejslavnějším textem je modlitba Můj Bože v Trojici, kterou napsala v listopadu roku 1904. Je to jeden z vrcholů mystické literatury.

V nitru každého člověka
přebývá milující Bůha

Pro celý život Alžběty od Trojice bylo klíčové setkání s  dominikánem P. Valléem v roce 1900. Tento kněz jí vydal svědectví o „příliš velké lásce Boží“ a pomohl jí pochopit vazbu mezi tímto vírem lásky, který zakoušela ve své duši, a tajemstvím Trojice: „Ano, má dcero, celá Nejsvětější Trojice je ve tvé duši.“ Důkladně jí vysvětlil katolickou nauku o inhabitaci, tj. o přebývání osob Trojice v lidském nitru. Alžběta od Trojice se cítila jako ponořena do nezměrného oceánu, neboť osobně vnímala svou účast na vztazích lásky, které vzájemně poutají Otce, Syna a Ducha Svatého, a tak se cele věnovala svému poslání – klanění osobám Trojice. „Nalezla jsem své nebe na zemi, protože nebem je Bůh a Bůh je v mé duši.“ Tato pravda se pro ni stala nezvratnou jistotou, životním programem, naukou, kterou sdělovala každému, kdo s ní přišel do styku.   „Cítím tolik lásky kolem své duše! Je jako oceán, do něhož se vrhám a v němž se ztrácím […] On je ve mně a já v něm. Nedělám nic jiného, než že ho miluji a že se od něho nechávám milovat, a to v každém okamžiku a v každé věci. Budím se v lásce, pohybuji se v lásce, usínám v lásce, s duší v jeho duši, se srdcem v jeho srdci, s očima v jeho očích…“

Sebevražda...

Alžběta od Trojice onemocněla roku 1905 tehdy nevyléčitelnou chorobou, která ji položila „na oltář bolesti“. Její utrpení bylo tak hrozné, že v určitých momentech prožívala pokušení k sebevraždě. Vše překonávala připomínkou, že je neustále střežena a ochraňována nezměrnou láskou svého Boha. Bylo jen třeba, aby se ho naučila „nově“ znát v tajemství jeho utrpení. Ve skutečnosti není možné opravdu poznat Kristovu lásku, pokud nepoznáme cenu utrpení a krve, kterou za nás zaplatil.

Alžběta od Trojice zemřela v listopadu roku 1906 s „posmrtným programem“: „V nebi bude mým posláním přitahovat duše a pomáhat jim, aby dokázaly vycházet ze sebe a přilnout k Bohu, a to zcela prostým pohybem, který je zároveň plný lásky. Abych je střežila v onom velkém vnitřním mlčení, které Bohu dovoluje, aby se do nich vtiskoval a proměňoval je v Sebe.“

Sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice ("Alžběta z Dijonu")
* 18.7.1880  + 9. listopadu 1906
Blahoslavenou ji prohlásil Jan Pavel II. 25.11.1984
Svatořečena byla 16.10.2016.

 

 

Se svolením zpracováno podle: Slovník křesťanských mystiků, Svatí na každý den, Hesla Alžběta od Nejsvětější Trojice na webu iencyklopedie.cz . Redakčně upraveno

Odkazy k tématu: Horkokrevná, temperamentní a neznámá světice: Alžběta od Trojice (9.10.), Můj Bože, Trojice, klaním se ti. (Modlitba bl. Alžběty od Trojice)

Literatura k tématu: Alžběta od Trojice Antonio Maria Sicari; Modlitba blahoslavené Alžběty od Nejsvětější Trojice Můj Bože v Trojici, Tobě se klaním, Philippe Ferlay; Alžběta od Nejsvětější Trojice Život v Boží chvále Giovanna della Croce; Jako v nebi, tak i na zemi, Náčrt trinitární teologie - 2. vydání, Ctirad Václav Pospíšil; Tajemství Nejsvětější Trojice Emmanuel Maria Heufelder; O soupodstatnosti Trojice Proti Ariovi IB Victorinus Mario