Ani smrt nás nemůže odloučit od lásky

Vědeckotechnický rozvoj člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti. Když někdo ve svém životě zakusí velkou lásku, jako by v tom okamžiku zažil „vykoupení“, jež dává smysl celému jeho životu. Nicméně si velmi brzy všimne, že láska jemu věnovaná jeho životní problém sama o sobě neřeší; je napadnutelná a zranitelná. Může být zničena smrtí. Člověk potřebuje lásku naprostou. Potřebuje jistotu, s níž může říci: „Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani budoucího, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od lásky Boží v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,38-39). Jestliže absolutní láska jako absolutně jistá existuje, potom – a jedině potom – je člověk „vykoupen“, ať se mu přihodí cokoliv. Toto máme na mysli, když říkáme: Ježíš Kristus nás „vykoupil“.

Když dohasíná lidský život v nejlepších letech

Když dohasíná lidský život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný a nepomíjející život.

Smrt už nemá poslední slovo

Jelikož Pán proměnil smrt v lásku, je smrt jako taková je již zevnitř překonána a již je v ní přítomno vzkříšení. Smrt byla jakoby zasažena zevnitř a už nemá poslední slovo. Je to tak říkajíc „štěpení atomu“ v nejniternějším jádru bytí – vítězství lásky nad nenávistí, vítězství lásky nad smrtí. Jen touto nejniternější explozí dobra může být zlo překonáno; z ní může vzejít řetěz proměn, které postupně přetvoří svět. Všechny ostatní změny zůstávají jen povrchní a nic nezachrání. Proto mluvíme o vykoupení: to, co nejniterněji potřebujeme, už nastalo a my můžeme do tohoto procesu vstoupit. Ježíš může rozdílet své tělo, protože skutečně dává sám sebe.

Stále musíme obnovovat svůj vztah ke Kristu, který vstal z mrtvých

… stále musíme obnovovat svůj vztah ke Kristu, jenž pro nás zemřel a vstal z mrtvých. Jeho Velikonoce jsou našimi Velikonocemi, protože ve zmrtvýchvstalém Kristu je nám darována jistota vzkříšení. Zpráva o jeho vzkříšení z mrtvých nepodléhá času: Ježíš je stále živý a živé je i jeho evangelium. „Víra křesťanů,“ jak říká sv. Augustin, „je Kristovo zmrtvýchvstání.“ Skutky apoštolů to jasně vysvětlují: Bůh „poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili, tím, že ho vzkřísil z mrtvých“ (Sk 17,31). Smrt totiž nestačila k tomu, aby dokázala, že Ježíš je opravdu Boží Syn a očekávaný Mesiáš. Kolik lidí v minulosti zasvětilo svůj život věci, kterou považovali za spravedlivou, a zemřelo pro ni! A zůstali mrtví. Pánova smrt ukazuje nesmírnou lásku, jíž nás miloval až natolik, že se za nás obětoval; avšak teprve jeho vzkříšení je „bezpečným důkazem“, je jistotou, že vše, co říká, je pravda, která platí i pro nás a pro všechny časy.

Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI.,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno