Idea očistce jako nějakého místa se v Písmu nenachází. Prvotní církev o očistci uvažovala na základě praxe modlitby za zemřelé, což je bráno jako tradiční čin, který nachází svou oporu v jednom biblickém textu (2 Mak 12,41-4G). Prvotní církev si také kladla otázku ohledně nezbytnosti jisté "očisty" těch zemřelých, kteří nezemřeli v dostatečném stavu svatosti a nedokončeného pokání, aby mohli vidět Boha.
Jedinou možnou ideou pro nějaké místo se nabízí text z Mt 5,25-26, kde ten, kdo se nedohodne se svým protivníkem, bude uvržen do žaláře. Tento žalář či místo smrti silně evokuje ideu nějakého místa.
Později byla promyšlena vize "očistného ohně" a to jak na Východě (Klement Alexandrijský, Origenes, Cyril Jeruzalémský), tak na Západě (Augustin), která se vztahovala na některá místa v Písmu mluvící o "ohni" (Žl 66,12; 1 Kor 3,11-14; Lk 16,19-26). Tato idea nebyla ještě spojena ani s "časem" ani s "místem".
---
Navzdory velikému zdůrazňování otců tridentského koncilu, aby se v nauce o "očistci" biskupové vynasnažili zabránit jakýmkoli zvědavým úvahám a lidovým pověrám o stavu duší, které se po smrti očišťují, je dodnes u mnoha katolických křesťanů nauka o očistci spojena s jakýmisi mytologickými představami, často neslučitelnými s církevním učením.
Z toho důvodu zase mnozí další věřící pokládají nauku o posmrtné očistě za jakousi archeologickou vykopávku vhodnou leda pro muzeální sbírky katolické teologie.
V této stati bych chtěl přiblížit několik základních historických a teologických východisek pro úvahy o této církevní nauce a pokusit se ji tak v krátkosti nastínit, a to s nadějí, že se stane součástí našich úvah o Bohu a spáse člověka.
Celý text článku naleznete zde
***
Se svolením převzato z: Mezinárodní katolické revue Communio, č. 2/2002, 6. ročník -Téma: Život věčný,
***
Další texty k tématu naleznete zde v hesle eschatologie a zde v hesle smrt, umírání
Později byla promyšlena vize "očistného ohně" a to jak na Východě (Klement Alexandrijský, Origenes, Cyril Jeruzalémský), tak na Západě (Augustin), která se vztahovala na některá místa v Písmu mluvící o "ohni" (Žl 66,12; 1 Kor 3,11-14; Lk 16,19-26). Tato idea nebyla ještě spojena ani s "časem" ani s "místem".
---
Navzdory velikému zdůrazňování otců tridentského koncilu, aby se v nauce o "očistci" biskupové vynasnažili zabránit jakýmkoli zvědavým úvahám a lidovým pověrám o stavu duší, které se po smrti očišťují, je dodnes u mnoha katolických křesťanů nauka o očistci spojena s jakýmisi mytologickými představami, často neslučitelnými s církevním učením.
Z toho důvodu zase mnozí další věřící pokládají nauku o posmrtné očistě za jakousi archeologickou vykopávku vhodnou leda pro muzeální sbírky katolické teologie.
V této stati bych chtěl přiblížit několik základních historických a teologických východisek pro úvahy o této církevní nauce a pokusit se ji tak v krátkosti nastínit, a to s nadějí, že se stane součástí našich úvah o Bohu a spáse člověka.
Celý text článku naleznete zde
***
Se svolením převzato z: Mezinárodní katolické revue Communio, č. 2/2002, 6. ročník -Téma: Život věčný,
***
Další texty k tématu naleznete zde v hesle eschatologie a zde v hesle smrt, umírání
