Mám dát přednost mši v televizi, nebo se pomodlit sám?
Pro řadu lidí, zejména osamělých, jsou televizní nebo rozhlasové přenosy bohoslužeb cenným kontaktem s vnějším světem a setkáním s Božím slovem a jeho výkladem. Jistě se snaží také připojit k modlitbě toho, kdo liturgii předsedá.
Ale poněkud zavádějící může být snaha „prožívat mši na dálku“. Nedá se nic dělat, ale u své obrazovky či displeje nemohu být účastníkem slavícího společenství, byť je třeba v přenosu přítomna jen jedna osoba. Jistě že se mohu a mám ve víře připojit k díkům, modlitbám, víře nejen slavících, ale i všech sledujících. Neměl bych si ale „hrát na účastníka“, tedy „dělat, jako bych tam byl“. A to z prostého důvodu, že to není pravda. Toto ale neříkám proto, abych někomu sledování přenosu zošklivil, ale proto, abych pomohl těm, kteří se marně snaží „jakoby tam být“, když tam ve skutečnosti nejsou. A také aby pohodlné sledování a pasivní „konzumování“ bohoslužeb nehradilo naši snahu a zápas o poctivou modlitbu. Pro tu může mnohdy být lepší příležitostí "domácí nedělní pobožnost“, jejíž vzory jsou na internetu, která spojuje také ve víře a modlitbě členy rodiny.
