Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

Navigace: Tematické texty M MorálkaKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Křesťanství na přelomu tisíciletí (Joseph kardinál Ratzinger)

Citáty z knihy: Křesťanství na přelomu tisíciletí (Joseph kardinál Ratzinger)

Zdá se mi, že právě člověk je zřejmou hrozbou, která zbaví přírodu životního dechu. A že vnější životní znečištění, které zažíváme, je odrazem a projevem vnitřního znečištění, na něž příliš málo dbáme. Myslím, že je to také deficit ekologických hnutí. S pochopitelnou i oprávněnou vášní táhnou do boje proti znečišťování životního prostředí, ale duševní sebeznečišťování člověka je nadále považováno za projev jeho práva na svobodu. V tom je nesrovnalost. Změřitelné znečištění bychom chtěli odstranit, nedbáme však na duševní znečištění člověka a tvůrčí podobu, která v něm je, aby mohl lidsky dýchat. Naopak, s nepravdivým pojetím svobody hájíme všechno, co jen si může lidská libovůle vymyslet.

Dokud se budeme držet této karikatury svobody, totiž svobody vnitřně a duševně se zničit, budou nezměněným způsobem pokračovat její navenek zaměřené účinky. Myslím, že musí nastat obrat. Nejen příroda má svůj řád, způsob života, který musíme respektovat, chceme-li z ní a v ní žít. Také člověk je tvor a on jeho nitro podléhá řádu stvoření. Nemůže ze sebe libovolně dělat to, co chce. Aby mohl žít ze svého nitra, musí se učit uznávat sám sebe jako stvoření a pamatovat na to, že si musí uchovat vnitřní čistotu, jakousi duševní ekologií. Nepochopíme-li toto jádro ekologie, půjde všechno ostatní špatným směrem. List Římanům, 8. kapitola, to říká naprosto jasně. Adam, to znamená vnitřně znečištěný člověk, zachází se stvořením jako s otrokem, rozšlapává je, takže veškeré tvorstvo pod ním sténá'. A dnes slyšíme sténat tvorstvo tak, jako jsme je ještě nikdy neslyšeli. Pavel dodává, že celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, až se zjeví sláva Božích synů. Vydechne si, až se objeví lidé, ve kterých září Bůh - teprve potom bude moci znovu začít dýchat.


(...) Otázka zní, dokážeme-li ještě i dnes najít se základním křesťanským povědomím správné odpovědi na tento nový vývoj, požadavky a nevyjasněné věci.

Toto základní povědomí musí samozřejmě najít nový okruh použití. Neobejde se to bez námahy, společného zápasu, porážek a výměny zkušeností. Avšak základní pohledy křesťanství dokážou nastínit směry řešení, které se pak musí konkretizovat v zápase se zkušeností. Proto je křesťanství také trvalým myšlenkovým a životním úkolem. Není to hotový recept, který stačí jen použít, ale poskytuje mi orientaci a základní světlo, díky němuž pak mohu jednat, poznávat a nacházet odpovědi. Právě proto, že vím, že člověk je Božím obrazem, že znám základní řád, který představuje desatero, mám základní orientaci, která se potom musí konkretizovat v nových problémových oblastech. A zde je nezbytná spolupráce všech, společné hledání, jak se dá nejlépe, nejsprávněji použít.


Nestačí-li nám přítomnost, nikdy se nemůžeme jednoduše vrátit do dějin ani si přivolat minulost. V tomto vyvolávání starých mýtů, v tom, že se nehledá samo křesťanství - které se zdá už příliš racionální, a tedy také opotřebované - můžeme rozeznat uhýbání před jeho nároky. Zároveň v tom vidím pokus získat co nejvíce sil z náboženství, a přitom co nejméně vydávat ze sebe, navazovat co nejmenší vazbu. Neřekl bych, že v těchto mýtech není opravdu skryto mnohé, po čem by se dalo sáhnout. Jsou vize, ve kterých lidstvo zahlédlo pravdu a našlo životní cesty. Avšak volíme-li pouze sami a přizpůsobujeme tyto vize jen k vlastnímu použiti, nemohou mít svou sílu. Náboženství (religio), jak už naznačuje samo slovo, bez vazby neexistuje. Chybí-li ochota vázat se a především podřídit se pravdě, všechno to nakonec zůstává jen hrou. V předchozích rozhovorech jste se zmínil o hře se skleněnými perlami. Nové hledání se vystavuje nebezpečí, že se nedostane dál než k takové hře, a tudíž že nezíská síly, které se od něj očekávají. Spíše se stane určitým druhem snění. Tím se ovšem nedají zvládnout a přivést na správnou cestu opravdové velké problémy a síly, jež s sebou nese moderní svět. Touha po náboženství a přání znovu získat něco z jeho sil tu je, stejně jako vědomí, že je potřebujeme, že nám chybí. To je určitě pozitivní znamení, třebaže je to ještě spojeno s přílišnou sebeoslavou. Stále tu však velmi chybí pokora poznávat pravdu, která na mě klade nároky, a kterou si sám nevolím.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 164-65)


Témata: Morálka, etika | nitro

Čtení z dnešního dne: Pondělí 21. 4. 2025, Pondělí velikonočního oktávu

Sk 2,14.22b-33;

Komentář k Mt 28,8-15: Běžícím ženám, plným „strachu a radosti“, jde naproti Ježíš. I dnes jde vstříc těm, kdo se snaží radostnou zprávu šířit dál.

Zdroj: Nedělní liturgie

Druhá neděle velikonoční - svátek Božího milosrdenství

(21. 4. 2025) Na první neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan…

Na velikonoční pondělí zemřel papež František

Na velikonoční pondělí zemřel papež František
(21. 4. 2025) Dnes 21. 4. 2025 o velikonočním pondělí přešel papež František Domů k Otci. Odešel o Velikonocích, kdy se připomíná že…

Den skautů - 24. duben

Den skautů - 24. duben
(21. 4. 2025) Na svátek sv. Jiří se připomíná Den skautů.

Velikonoce

Velikonoce
(20. 4. 2025) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2025) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Bílá sobota

(18. 4. 2025) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(17. 4. 2025) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.