Dary Ducha (Aleš Opatrný)

Název této přednášky "Dary Ducha", byl volen proto, aby bylo umožněno co nejširší chápání tohoto slovního spojení, protože např. pojem "dary Ducha svatého" je co do významu poměrně úzce vymezen. Je dobře známo sedm darů Ducha svatého. Např. např. Katechismus katolické církve je vyjmenovává v odst. 1831 takto: "moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží", i když je třeba vědět, že "se jedná o teologii, ne o dogma"1. Také zřejmě platí, že "o vztahu darů Ducha sv. k vlitým ctnostem, o počtu sedm a o jejich vzájemném rozlišení neexistuje jistota"2. Touto nicméně v tradici a učení církve pevnou veličinou sedmi darů Ducha sv. se zde nebudeme zabývat, protože se opírá o výchozí text ze Starého zákona: Iz 11,2. Soustředíme se na to, co nám může říci Nový zákon o pojmu charisma a plodech Ducha svatého (2). Předtím ovšem bude důležité alespoň ve stručnosti si připomenout, jak hovoří Nový zákon o Duchu svatém (1). Na závěr bude samozřejmě užitečné vyvodit z podnětů Nového zákona poučení pro současnost (3).

1. K označení Ducha svatého (nebo: Božího) slouží v řeckém NZ termín pneuma. Tento výraz se vyskytuje v celém NZ 379krát. Má však celou řadu významů. V tom nezaostává za hebrejským výrazem rúah, jehož je v Septuagintě nejčastějším ekvivalentem (274krát z 378 výskytů v hebr. SZ). V etymologicky zřejmě prvotním významu "vítr, van, dech" se pneuma vyskytuje v NZ jen asi třikrát, význam "duch člověka" najdeme asi 47krát, asi 38krát slouží tento termín k označení nečistých duchů, zatímco pro označení andělů nebo duchů zemřelých jen asi 9krát. Na většině míst se však setkáváme s významem "Duch Boží" - je to asi 275krát, tedy téměř tři čtvrtiny ze všech výskytů slova pneuma. Spojení "Duch svatý" najdeme v NZ 92krát (k tomu patří také "Duch svatosti" Řím 1,4), absolutní "Duch" asi 49krát, jednou (Mt 10,20) "Duch vašeho Otce", "Duch Kristův" třikrát a jednou "Duch Ježíšův" (Sk 16,7). Že se mohou různé významy prolínat vidíme např. na známém místě Jan 3,8a, kde se většinou správně překládá "vítr vane, kam chce", ale je známé tradiční úsloví "Duch vane, kde chce" (podle Vulgáty). Především v Pavlových listech, kde je největší koncentrace míst, kde se hovoří o Duchu svatém, není vždycky úplně jasné rozlišení mezi Duchem Božím a duchem lidským. Jinak řečeno: Má se v češtině psát Duch nebo duch? Vidíme to např. ze srovnání Gal 5,17 v liturgickém a ekumenickém překladu: "Tělo totiž touží proti duchu a duch proti tělu" (LP) oproti "Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu a Duch proti nim."

My běžně chápeme všechna místa NZ, kde se nějakým způsobem hovoří Duchu Božím jako výpovědi o třetí božské osobě. Je třeba si však uvědomit, že řecký text NZ takto jednoznačně nehovoří. Dá se skoro říci, že na většině míst se dá chápat "Duch Boží" jako božská přetvářející a posvěcující síla, i když jen násilná exegeze by mohla popřít, že nacházíme rovněž v NZ místa, z nichž vyplývá personální charakter Ducha sv. Jedná se nejen o Jan 16,13n., kde se vztahuje ke pneuma (neutrum) zájmeno ekeinos (maskulinum), ale také v Pavlových listech, např. Duch "volá Abba, Otče" (Gal 4,6) nebo "se ujímá naší slabosti" (Řím 8,26). Třebaže na některých místech v listech apoštola Pavla se zdá, že není jasné rozlišení mezi Kristem a Duchem (např. Řím 8,9-11; 2 Kor 2,18), nacházíme v nich už trinitární formulace nebo i formule (1 Kor 12,4-6; 2 Kor 1,21n.; 13,13; Gal 4,4-6; Řím 5,1-5; 8,14-17; 15,30). Máme zde ovšem pouze základ pozdějšího teologického rozvinutí. Novozákonní svědectví o Duchu sv. nepochopíme, jestliže si neuvědomíme, že se opírá o zážitky jeho působení v životě Ježíše Krista a potom i křesťanů. To bylo doprovázeno i mimořádnými jevy (sr. např. Gal 3,2-5; Sk 10,45-47). To nám pomůže i při chápání textů, jimiž se budeme nyní zabývat.

2.1 Budeme-li se zde nyní věnovat pojmu charisma, ponecháme stranou sociologický a politický význam slova, jehož užívání je spojováno se jménem německého sociologa Maxe Webera (+ 1920), a bude nás zajímat význam teologický nebo přesněji biblické (novozákonní) základy tohoto významu.

Řecké slovo charisma3 nebylo nijak příliš rozšířené. Před Novým zákonem je doloženo pouze u Filona Alexandrijského (Legum Alleg. 3,78). V Septuagintě se vyskytuje jenom v některých rukopisech Sir 7,33 (Sinaiticus) a 38,30 (Vaticanus). V Novém zákoně samotném je najdeme 17krát. Z gramatického hlediska se jedná o tzv. postverbale, tzn. podstatné jméno, které je odvozeno ze slovesa charizesthai (být dobrotivý, laskavý, milosrdný; odpustit). Vyjadřuje výsledek působení charis - milosti. Dalo by se překládat "dar (z) milosti". Najdeme ho v Novém zákoně pouze v listech, a to ve třech hlavních Pavlových (Řím, 1 a 2 Kor), pastorálních epištolách (1 Tim 4,14 a 2 Tim 1,6) a v 1. listu Petrově (4,10). Ale i ten poměrně malý počet výskytů v Novém zákoně nevykazuje jeden jediný význam. Proto nepřekvapuje, že neexistuje mezi badateli úplně stejné hodnocení pojmu charisma v Novém zákoně. Je ovšem nesporné, že některá místa obsahují význam dosti obecný, nespecifický a zcela jistě netechnický. Např. v Řím 1,11 označuje duchovní dar (charisma pneumatikon) na rozdíl od daru hmotného, Řím 5,15n. dar ospravedlnění, Řím 6,23 dar věčného života, Řím 11,29 projevy Boží milosti vůči Izraeli a 2 Kor 1,11 dar záchrany z nebezpečí smrti. Na dalších místech snad většina badatelů spatřuje víceméně už alespoň specifický význam výrazu charisma. Rozhodující texty pro určení a posouzení tohoto užšího významu najdeme v 1 Kor 12 a Řím 12. U 1 Kor je třeba přihlížet k širšímu komplexu 1 Kor 12 až 14.

1 Kor 12-144 obsahují odpověď apoštola Pavla na jeden z dotazů, který byl obsažen v dopise, který Pavel od Korinťanů dostal. Jde o odpověď na dotaz ohledně duchovních darů. Vidíme to z formulace 12,1. Řecký výraz pneumatikón by mohl označovat také "duchovní lidi" (jako 1 Kor 2,1; 3,1 a 14,37), ale kontext hovoří pro neutrum (jako 1 Kor 9,11; 14,1 a 15,46), tj. jedná se o "duchovní dary". Sv. Pavlovi šlo o zdůraznění jejich společného původu od Boha (1 Kor 12,4nn.). Významná věta tohoto vysvětlení (12,4) obsahuje však výraz charisma. Tento termín se objevuje v této kapitole ještě čtyřikrát (12,9.28.30.31). Na prvních třech místech slouží k označení daru uzdravovat. Např. A. Vanhoye5 spatřuje na těchto místech u slova charisma jen význam obecný, ne technický. To však v plné míře platilo asi pouze v dřívější fázi užití tohoto slova. Zdá se totiž, že v tomto spojení - o daru uzdravovat - znali a užívali výraz charisma právě korintští křesťané. Jejich oblíbeným termínem bylo však zřejmě především označení pneumatika pro duchovní dary, a to takové, které vzbuzovaly pozornost svou mimořádností a nápadností. Konkrétně se jednalo o mluvení jazyky a prorokování. Je to poznat z Pavlovy odpovědi. Apoštol Pavel však zdůrazňuje, že nejde jen a v prvé řadě o mimořádnosti, ale že i ostatní dary mají svůj původ v Bohu (12,4-6). "Všechno to působí jeden a týž Duch" (12,11). V 1 Kor 12,8-10.28.29 máme tři výčty takových darů. Tyto tři řady obsahují devět, osm, popř. sedm členů. V těchto 24 výrazech je celkem 15 různých duchovních darů. Nejedná se zřejmě o výčty vyčerpávající. Jejich uspořádáním naznačuje však sv. Pavel aspoň částečně svůj postoj. Ve všech třech řadách najdeme na posledních místech dar jazyků, popř. mluvení jazyky (12,10.28.30). Na tomto daru, který se dnes odborně nazývá glossolalie, si aspoň někteří v korintské církevní obci zakládali. Apoštol Pavel však, aniž tento dar odmítá (sr. 1 Kor 14,2.4.13.14.18.39), uvádí určitá omezení (sr. 14,27). Tento dar totiž sám o sobě odpovídá nejméně kritériu, které je uvedeno v 1 Kor 12,7: "Každému je dáván projev Ducha k užitku". Tato věta potřebuje interpretaci. "Projev Ducha" nemusí znamenat něco podstatně jiného než charismata ve v. 4. Jde o důraz na to, že se působení Ducha stává viditelným v životě křesťana. Nemusí se jednat ovšem o něco mimořádného a nápadného. Jestliže 12,1 hovořil sv. Pavel o duchovních darech (pneumatika) a 12,4 o darech milosti (charismatech), je na místě otázka, zda se jedná o totéž. V posledních třech desetiletích někteří teologové zdůrazňovali věcný rozdíl. Jmenujme např. Y. Congara6, který se staví příliš důrazně za to, že slovo charisma neznamená dar Ducha. Slovně to jistě platí. Ale věcně nelze stavět - z pohledu apoštola Pavla - pneumatika a charismata proti sobě. Pneumatika byl zřejmě oblíbený výraz u Korinťanů pro mimořádné projevy Ducha. Pavel ho také užívá (1 Kor 12,1; 14,1). Ale sám dává přednost termínu charisma, který má však širší význam. Dá se říci, že pro apoštola Pavla byla pneumatika vždy charismata, ale ne naopak. Určitá zaměnitelnost těchto termínů je vidět např. nejen ze srovnání 12,1 a 12,4, ale také 12,31a a 14,1b (kde charismata ta meizona a pneumatika tvoří součást chiastické struktury).

Druhou otázkou u 1 Kor 12,7 je, o čí užitek se jedná. Nepochybně jde o užitek druhých, tedy budování církve, jak vyplývá z celé následující argumentace apoštola Pavla v 1 Kor 12 a 14. Proti zevšeobecnění této zásady lze však postavit 1 Kor 14,4, kde se říká: "Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe". Tedy existuje charisma, které slouží jen osobnímu užitku?7 Tento na první pohled jasný závěr není přesto nutný. 14,4 by se neměl chápat vytržený z kontextu. Mluvení jazyky má svůj význam pro církev, když je někdo vykládá (sr. 14,27n.). I když to apoštol Pavel výslovně neříká, jeho výklad o církvi jako o tělu, které se skládá z jednotlivých údů, spíše podporuje myšlenku, že nelze žádné charisma chápat jen k osobnímu užitku. Dá se však snad říci, že jako neexistuje žádný čistě soukromý hřích, není ani čisté soukromý duchovní dar.

1 Kor 7,7 je nepochybně označen jako charisma život bez manželství, celibát: "Přál bych si, aby všichni lidé byli jako já. Ale každý má své charisma od Boha, jeden tak, druhý tak."

Je sporné, zde i manželství je zde označeno chápáno jako charisma. Mnozí biblisté to vylučují. Myslím, že to nelze zcela nevyloučit, už vzhledem k formulaci "tak ... tak", která může označovat způsob života: "celibát nebo manželství" než "celibát nebo nějaký jiný dar". Ani zde bych neviděl osobní užitek.

Téměř na začátku 1. listu Korinťanům (1,7) užil Pavel výrazu charisma už v tomto víceméně specifickém smyslu: "Nejste pozadu v žádném daru milosti".

Řím 12,6-8 argumentuje sv. Pavel obdobně jako v 1 Kor 12. Mezi charismaty nejsou ovšem jmenovány dary nápadné jako mluvení jazyky nebo dary uzdravování.

V o něco mladším spisu Nového zákona 1 listu Petrově nacházíme slovo charisma docela v pavlovském významu: "Navzájem si služte jako dobří správci Boží milosti, každý s tím darem milosti, jak ho přijal" (4,10).

S trochu zúženým významem pojmu charisma se setkává na dvou místech v pastorálních listech: 1 Tim 4,14 a 2 Tim 1,6. Tam Pavel vyzývá svého žáka Timoteje, aby dar milosti, který mu byl dán vzkládáním rukou starších (1 Tim 4,14) nebo samotného apoštola (2 Tim 1,6), nezanedbával (1 Tim 4,14) nebo znovu oživil (2 Tim 1,6). Dá se říci, že zde charisma označuje milost udělenou svátostným svěcením.

Mohli bychom ještě srovnávat některá místa, kde se slovo charisma nevyskytuje, ale tématika je příbuzná. Je to např. Ef 4,11n. Tam je patrné pozadí 1 Kor 12,4nn.

Pro posouzení toho, co je charisma, se budeme muset vždycky obracet na Nový zákon, především na Pavlovy texty v 1 Kor, popř. v Řím. Je ovšem třeba říci, že v Novém zákoně ještě nemáme přesně vzato technický význam slova charisma, jak se chápe dnes. Ale zmíněné texty, především 1 Kor 12, představují nicméně počátek tohoto specifického a technického významu slova charisma.

2.2 Katechismus katolické církve hovoří v odstavci 1832 o plodech Ducha svatého. Říká se tam: "Tradice jich vypočítává dvanáct: ,láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota'". U výčtu se jedná o citát z Gal 5,22-23, ale podle (sixto-klementinské) Vulgáty. Řecký text obsahuje ovšem členů jenom devět. Bereme-li pro srovnání text českého liturgického překladu, je ve výčtu Katechismu navíc trpělivost, mírnost a čistota. Pouze poslední člen (hagneia = čistota) se objevuje v některých řeckých rukopisech. Ovšem další slova navíc se dají chápat jako variantní překlady řeckých slov (částečná synonyma). Sr. např. ČEP, kde je trpělivost místo shovívavosti. Katalog v Gal 5,22n. nechápal sv. Pavel jistě jako uzavřený, proto na přesném počtu členů tolik nezáleží. Podstatnější rozdíl katechismové citace od biblického textu ovšem spočívá v tom, že sv. Pavel nehovoří o "plodech" Ducha v množném čísle, ale v jednotném čísle: o "plodu Ducha". Apoštol Pavel staví proti "skutkům těla" (5,19) "plod Ducha", protože se jedná ne o roztříštěnost, jak je tomu u zlých činů, ale o jeden zdroj Ducha, i když účinky jeho působení lze pojmově rozlišit. Při katechismovém výkladu by se měl tento Pavlův pohled brát v úvahu.

I když nezáleží na počtu členů tohoto předního seznamu "ctností", není nevýznamné pořadí jeho členů. Katalogu vévodí agapé - láska. To má svoje opodstatnění. Gal 5,6 sv. Pavel napsal, že ospravedlňující víra "je účinná láskou". Podle Gal 5,13 je celý zákon naplněn v přikázání lásky k bližnímu. Láska hraje také významnou roli v poučení o duchovních darech v 1 Kor 12 - 14. Je tématem střední části: 1 Kor 13 (velepísně lásky). Ačkoliv by se láska dala slovně označit jako charisma, sv. Pavel ji takto nenazývá, protože bez ní se nemůže obejít nikdo, zatímco rozmanité duchovní dary nebo charismata jsou přidělovány jednotlivcům, aby byli užiteční (1 Kor 12,7). Láska je základem a nezbytnou podmínkou uplatnění všech charismat.

3. 16. října 1963 se diskutovalo v koncilní aule II. vatikánského koncilu mj. o charismatech. Kardinál Ruffini varoval ve své kritice připravovaného textu před vyhledáváním mimořádných jevů. Kardinál Suenens však poukázal na to, že charismata nejsou jen mimořádné dary. Tento pohled se na II. vatikánském koncilu prosadil. V Lumen gentium 12 čteme: "Duch svatý ... rozdává mezi věřící každého stavu také zvláštní milosti, kterými je činí schopnými a pohotovými přijímat různé práce či úkoly užitečné pro obnovu a další rozvoj církve, a to podle slov: ,Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný' (1 Kor 12,7). Tato charismata se mají přijímat vděčně a radostně - ať už jsou oslnivá či jen prostá a běžná - neboť jsou potřebám církve zvlášť přiměřená a užitečná." Chápání charismat není však ani dnes nesporné a stejné. Záleží např. na tom, jak chápeme ono "prostá a běžná". Jsou charismata službou nebo ne?8 Na rozdílné chápání užitečnosti bylo už poukázáno. Zdá se, že jde většinou o různý důraz na jednotlivé aspekty charismat.

Rozhodující však není teorie, ale život. Musí platit: "Neuhášejte Ducha" (1 Sol 5,19). Je třeba si však také osvojit zásadu z Gal 5,25: "Žijeme-li Duchem, Duchem se také řiďme", kde "řiďme se" překládá řecké stoichómen. A to doslova znamená "buďme v zákrytu". Jde tedy o to, aby naše jednání se krylo s tím, k čemu nás vede Duch svatý.


Poznámky:
1Y. Congar, Der Heilige Geist, Freiburg etc.: Herder, 1982, str. 265. Franc. orig.: Je crois en l'Esprit Saint, Paris 1979/80.
2F. Dander, "Gaben des Hl. Geistes", in: Lexikon für Theologie und Kirche 4 (1960), 479.
3K novozákonnímu pojmu "charisma" sr. např. A. Vanhoye, "Carisma", in: Nuovo dizionario di teologia biblica, vyd. P. Rossano aj., Milano: ed. Paoline, 1988, str. 245-250; K. Berger, "charisma", in: Exegetisches Wörterbuch zum Neuen Testament III, Stuttgart etc.: Kohlhammer, 1983, sl. 1102-1105.
41 Kor 12 - 14 sr. především J. Kremer, Der Erste Brief an die Korinther, Regensburger Neues Testament, Regensburg: Pustet, 1997.
5Op. cit. v pozn. 3, str. 246.
6Op. cit. v pozn. 1, str. 48n. a 276n.
7Tak např. A. Vanhoye, op. cit. (pozn. 3), str. 247.
8Jednoznačně je ztotožňuje se službou např. J. H. Schütz, "Charisma. Neues Testament", in: Theologische Realenzyklopädie 7 (1981), str. 690. Výslovně takové chápání odmítá např. N. Baumert, "Charisma. Spirituell", in: Lexikon für Theologie und Kirche 2 (1994), 3. vyd., sl. 1017.