4. Symbolika čísel 8, 9, 10, 11

8
je na rozdíl od důležité sedmičky číslo méně významné. V bibli se vyskytuje převážně v časových údajích. Osmý den je prvý den po sobotě a tedy začátek dalšího týdne, často pak i začátek nového období či nového, lepšího času. S tím snad souvisí, že bylo odedávna považováno za číslo šťastné, ovšem nejen až v bibli, nýbrž už dávno dříve ve starém Elamu. Osm lidí bylo zachováno při potopě (Gn 8,16; 1P 3,20). Podle islámu je osm nebí proti sedmi peklům, tím má být naznačeno, že Boží milosrdenství je větší nežli Boží hněv. Osmicípá hvězda byla emblémem mezopotamské bohyně Ištar a v římských katakombách ji nacházíme jako znak Mariin. Osm loukotí mělo kolo roku v bájesloví starých Germánů. - S časovým pojetím osmičky, jako počátku nového věku, souvisí zřejmě příkaz konat obřízku osmého dne po narození (Gn 17,12) i výrok Augustinův, který měl osmu za symbolické číslo vzkříšení. Protože vzkříšení z moci a mrtvosti hříchu do nového života znázorňoval křest, mívaly staré křtitelnice formu osmiúhelníka.

9
je také číslo dokonalosti, ale v poněkud jiném smyslu nežli sedmička, protože je vlastně umocněnou trojkou čili 3 x 3. Je to tedy vlastně jakási zesílená trojka, povznesená na novou rovinu. Zmínili jsme se už o trojicích či trojinách božstev a o tom, že ve starém Egyptě měli v Heliopoli čili Onu dokonce devítici. Podobné devítice byly oblíbeny i v Řecku: tak bylo třeba devět Múz. Apollonova lyra měla devět strun. Devátého dne se slavily v Řecku tryzny - hody na památku mrtvých. V Římě byla lhůta devíti dnů dobou očišťování jak po porodu, tak po pohřbu. Zvláště oblíbená byla devítka u Keltů, odkud se dostala do středověkých legend o králi Artušovi. Tomu holdovalo devět králů, přisluhovalo devět majordomů a jeho zámek střežilo devět strážců s devíti psy. Ve starogermánském bájesloví se vyskytuje devítka především při apotropických, to je nemoc a neštěstí odvracejících ritech, při nichž se užívalo devíti haluzí posvátných stromů. Devítku najdeme i ve staré Číně. Počítalo se tam devět nebí, devět dílů oběti a devět podob, jimiž se projevuje vesmírný řád, zvaný Tao. Devět poschodí mají asijské pagody. - V bibli je devítka poměrně vzácná, většinou se vyskytuje ve výčtech "osmý, devátý, desátý" atd. Zvláštní význam má snad jen devátá hodina Kristovy smrti. Je to doba hlavní oběti v chrámě. Zabýval jsem se jí podrobněji ve sborníku "Brána i klíč", s. 15, kde jsou o době obětí a jejich významu další údaje.

10
je především počet prstů na ruce. Lidské prsty byly nejstarší učební pomůckou, takže v nich má zřejmě svůj základ desítkový čili decimální systém. Stará Mezopotámie sice užívala také šestkového systému, jehož zbytky máme dodnes v měření času, úhlů, ale už ve staré době převážil systém decimální. Proto byla desítka považována za číslo uzavřené řady a odtud za číslo dokončenosti, úplnosti a dokonalosti. Doklady jsou především z oblasti etické: Tam, kde má být Božím zákonem postižena celá oblast života, vyskytují se Desatera čili Dekalogy. Známé starozákonní Desatero není jediné, existuje např. také buddhistické Desatero.

S desítkovým systémem souvisí velice starý zvyk, odvádět desetinu příjmu či výtěžku bohům. Tento zvyk známe nejen ze starého Izraele, nýbrž i z jiných oblastí, třeba z Řecka, ba i z Říma. Zkráceně lze říci, že desátky nejsou "izraelský vynález", nýbrž pro bibli je specifické to, že patří jedině Hospodinu (Lv 27,30). Desátky byly ovšem ve starověkém Předním východu velmi milosrdné zdanění, mimo Izrael odváděli nájemci podstatně větší část úrody. Desítka jako číslo úplnosti naznačuje při deseti egyptských ranách, že jimi byl Egypt úplně přemožen (Ex 7-12). Jestliže Ježíš uzdravil deset malomocných, je to, jako by uzdravil všecky (L 17,11). Samozřejmě najdeme desítku také v různých mystických spekulacích starověku i středověku. Tak židovský helénista Filón Alexandrijský napsal, že desítka je "nejdokonalejší a nejsvětější ze všech čísel." Jej pak následovala hermetická gnóze, zvláště Poimandres, mluvící o desítce, která oduševňuje (psychogonos dekas). A ovšem i ve velké židovské dědičce gnóze, kabale, najdeme deset nejvyšších božských emanací, zvaných sefirót. Závěrem desítky si zopakujme, co říká Augustin v jednom svém kázání: "Počet deset označuje celou moudrost, označuje věčnost, v desítce je dokonalost naší blaženosti, protože desítka se vrací k prvému."

11
je na rozdíl od desítky číslem porušené harmonie, ať už se pojímá jako porušená desítka (10 + 1), nebo porušená dvanáctka (12 minus 1). Proto o ní staří vykladači říkali, že je to číslo nemírnosti, nezdrženlivosti a přestoupení. Ohlas je ještě u německého básníka F. Schillera. Ve hře Piccolomini volá Seni: "Jedenáct je zlé číslo! Jedenáct je hřích! Jedenáct přestupuje deset přikázání!" - Vedle toho má však jedenáctka ještě další význam, je totiž počtem souhvězdí zvěrokruhu, jestliže se odečte jedno souhvězdí, které je vždy zakryté Sluncem, nebo v jehož oblasti se Slunce nachází. Tento význam jedenáctky patrně souvisí s tím, že byla ve starém Babyloně číslem Mardukovým a snad i s jedenácti božstvy Aditya ve védách. Jedenáct hvězd, které se klanějí Josefovi (Gn 37,9), jsou samozřejmě jeho bratři kromě něho samého. Ovšem počet 12 pokolení izraelských souvisí nepřímo s dvanácti měsíci a dvanácti znameními zvěrokruhu, a tak těch jedenáct klanějících se hvězd patří také sem, do souvislosti jedenáctky, jako čísla neúplného zvěrokruhu.

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!