03. Nový zákon

z knihy Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

SZ naznačuje některé známky Ducha, které usnadňují přechod k novozákonnímu pojetí Ducha. Duch vybavuje především Mesiáše = Pomazaného (Iz 11,2), Hospodinova Služebníka (Iz 42,1nn) a Proroka hlásajícího osvobození (Iz 61,1n), který je pro Lukáše prototypem Ježíše (Lk 4,18).

Ve SZ se Duch zjevuje jako Boží síla, která dynamizuje božský plán dějin spásy, má však stále charakter charizmatu dočasného, ne trvalého. Tato oživující činnost Ducha je nápadná zvláště u prvních proroků (podle terminologie hebrejského kánonu), potom během éry králů její projevy ustupují do pozadí a zase vystupují v nové síle během exilu a poexilní obnovy, zvláště v Ezechielovi.

Novost NZ je především v tom, že Ježíš je konečný a trvalý nositel Ducha (Jan 1,33) a následně potom jeho předavatel (Sk 2,33); Ježíš bude ponořovat do Ducha (Mt 3,11) a spolu s Duchem bude předávat i sám sebe (Gal 4,6; Řím 8,14-17) a svoje poslání (Jan 20,21n). Novozákonní charakteristickou známkou pojetí Ducha je tedy jeho trvalá přítomnost, jak v Ježíši, tak v jeho učednících (Jan 14,17n; 1 Kor 6,9; Řím 8,9). Ti, kteří přilnou k Pánu, jsou s ním jeden Duch (1 Kor 6,17).

Tato novozákonní novost se projevuje jasně o Letnicích, kdy Duch sestupuje na apoštoly a připravuje je na misii do celého světa a pro všechny národy (Sk 2,4). Tentýž Duch sestupuje rovněž na lidi jakéhokoli původu a založení (Sk 4,31; 10,47). Tak se naplňuje Joelovo proroctví o mimořádném vylití Ducha, jímž mnozí budou proměněni v proroky, duchovní lidi, charizmatiky (Sk 2,18; 6,3; 11,24; 7,55; srov. Lk 4,1). Joel (3,1), který stejně jako Ezechiel tolik zdůrazňuje dar Ducha (Ez 36,28n; 39,29; srov.Iz 44,3), slibuje jeho příchod nejen prorokům, ale celému Izraeli, a nejen ve smyslu morálním, nýbrž ve smyslu vskutku charizmatickém. Joelovo proroctví tvoří jakýsi most mezi Starým a Novým zákonem, třebaže vylití Ducha je zaslíbeno jenom Izraeli; zůstává však otevřeno pro budoucí zevšeobecnění a odpovídá tak Mojžíšově touze, aby Hospodin dal svého prorockého Ducha všem (Nm 11,29), protože Hospodinův Duch vždycky působí prorockou činnost. NZ pojednává o tomto daru Ducha otevřeném pro všechny národy (Sk 2,17; 10,45; 11,15), jehož se člověku dostává skrze obrácení ve víře v Ježíše Krista (Gal 3,5).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dan 7,13-14; Žalm Žl 93,1ab.1c-2.5; Zj 1,5-8
Jan 18,33b-37

Reakce Evropy po první světové válce byla z hlediska křesťanství na první pohled zcela zdrcující. Většina států se vzdala křesťanství jako oficiálního náboženství a deklarovaly víru jako soukromou záležitost občanů. Jak v takovém světě může Ježíš vládnout? Kristus se v evangeliích cíleně vyhýbá provolání králem. Nikdy se nepostavil do čela politické síly. Jeho spása vede jinudy. Sklání se k nejposlednějším z lidí, pozvedá je, uzdravuje, dává naději. Vymítá démony a vede k rozhodnutí žít z dobra a zřeknout se Zla. Jeho království jako světlo proniká systémy, ekonomické koncepty, ideologie, protože je osobní, staví na důvěrném setkání člověka s Bohem, s Dobrem, které zasahuje srdce. Spása nabízená zdarma všem bez výjimky je stálý Boží vklad do světa a přikázání milovat zůstává neměnným zákonem.