11. Literatura a poznámky

z knihy Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

[1] Literatura: J. Luzarraga, El Espíritu Santo en la espiritualidad bíblica de la vocación. In: Estudios Trinitarios XVIII/2 (1984) Salamanca, s. 277-299; J. Luzarraga, Espiritualidad bíblica de la vocación, Ediciones Paulinas, Madrid 1984. Dále konzultované slovníky: E. Ancilli (ed.), Dizionario enciclopedico di spiritualità, I-III, Città Nuova Editrice, Roma 19902; J.B Bauer (ed.), Bibel Theologisches Wörterbuch, Graz – Wien – Köln 19944; C. Brown (ed.), The New International Dictionary of New Testament Theology, I-III, Exeter – Grand Rapids 1978; M.G. Cordero (ed.), Historia de la espiritualidad, Barcelona 1969; M. Downey (ed), The New Dictionary of Catholic Spirituality, Collegeville 1993; X. Léon-Dufour (vyd.), Slovník biblické teologie, Velehrad - Křesťanská akademie, Řím 1991; P. Rossano - G. Ravasi - A. Girlanda (ed.), Nuovo dizionario de teologia biblica, Edizioni San Paolo, Cinisello Balsamo 19945.

[2] Povolání Ezechiela je popisováno jako osobní nezastupitelná zkušenost, jak je naznačeno přesným popisem místa: „v chaldejské zemi u průplavu Kebaru.“

[3] Takto doslova hebr. text (sloveso npl); EP (= Ekumenický překlad): „Duch Hospodinův se na mě snesl“; BP (Bognerův liturgický překlad): „Tu na mě přišel Hospodinův duch.“

[4] E = elohistická vrstva.

[5] Protože jsem nenalezl vhodný český ekvivalent, budu užívat tohoto slova, které jako psychologický termín označuje „začleňování, vstřebávání do psychiky a osobnosti, přijímání za své idejí, myšlenek, postojů, hodnot, spol. norem“ (P. Hartl, Psychologický slovník, Nakladatelství Budka, Praha 1993, s. 81); s mírnou obměnou je lze v tomto smyslu používat ve spiritualitě.

[6] Tj. význam Ducha svatého jako tvůrce ryze osobního vztahu k Bohu a Kristu a oživovatele všech duchovních činností.

[7] Řecké slovo anóthen zde znamená zároveň „znovu“ i „shora“ (toto žádný překlad nemůže postihnout); na této autorem evangelia chtěné dvojznačnosti je pak vystavěn celý dialog. Nikodém jako člověk neosvícený má na mysli „pozemský“ smysl, zatímco Ježíš jej poučuje o smyslu vyšším, duchovním.

[8] (162). 700; (McionT) GrNy; viz N-A27 ad loc.

[9] Citovaným místům je většinou společný pojem (v řeč.) parrhésia, jehož bohatý obsah lze těžko tlumočit do češtiny jedním slovem. Původně termín z athénského veřejného života: schopnost a neohroženost mluvit na veřejných shromážděních, jež byla později kodifikována jako právo mluvit na veřejnosti pravdu. V NZ toto slovo má několik významových polí (např. svobodný přístup k Bohu, mluvit otevřeně jako opak k řeči v podobenstvích), z nichž pojetí apoštolské svobody, neohroženosti a statečnosti je v NZ nejrozšířenější; viz pěkná monografie R. Fabris, La virtù del coraggio. La «franchezza» nella Bibbia, Casale Monferrato 1985.

[10] EP překládá „přirozený“, BP „člověk se schopnostmi pouze přirozenými“.

[11] Zde se mluví o původcích roztržek, kteří jsou psychikoi, pneuma mé echontes; EP překládá „jsou pudoví a nemají Ducha“, BP „lidé jen pozemsky smýšlející, v nichž není Duch“.

[12] Řec. pneuma sofias kai apokalypseós překládá EP přesněji jako „ducha moudrosti a zjevení“, zatímco BP („dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat“) se blíží více již výkladu a zastírá jasnost řec. textu.

[13] Kristovo zjevení Šavlovi u Damašku je třeba více chápat jako povolání k apoštolské službě, jak to odpovídá Pavlovu popisu v Gal (1,15n), než jako mravní „obrácení“; vždyť Pavel již věřil v Boha a patřil mezi horlivé farizeje (Flp 3,5), kteří měli ve své době vysoký mravní kredit.

[14] Řec. didaskein (Jan 14,26) je v janovském slovníku téměř totožné se slovesem „zjevovat“ (Jan 8,28 - rovněž sloveso lalein„mluvit“, užité v tomto verši má stejný význam).

[15] Řec. text zde má doslova „pomazání“ (chrisma), což naše překlady již vykládají: EP „zasvěcení“, BP „Duch svatý“.

[16] Novozákonní spisy, zvláště evangelia, nejsou ničím jiným než historií Ježíše osvícenou Duchem svatým.

[17] EP: „Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí (řec. pneuma; BP „duch“), které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha.“

[18] Hebr. Tórah znamená „vyučování“.

[19] BP: „Víme přece, že Zákon je duchovní (pneumatikos)“; EP překládá „svatý“.

[20] BP: „(Apollos) byl už poučen o cestě Páně a mluvil s nadšením Ducha (řec. zeón tó pneumati lze však také, snad i pravděpodobněji, přeložit „přesvědčivě (EP), se zanícením ducha (lidského)) a učil přesně (akribós) o Ježíšovi“.

[21] Pro obecné vyjádření „žít, chovat se, vést svůj život“ užívá SZ a po něm často i NZ obrazu cesty: „jít, kráčet“ (řec. peripatein) podle Zákona Hospodinova (srov. hebr. název pro morální a životní normy halacha od halak = jít, kráčet).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jaroslav Brož

Témata: Duch svatý

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

24. 11. 2024, 17. 11. 2024

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 21. 11. 2024, Čtvrtek, Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!