Křížová cesta o nemoci

Úvodní modlitba:
Kristus nepřestal umírat. Lidé kolem nás,
kteří každý den trpí a umírají, jsou stále
On, který se jejich prostřednictvím dále
nabízí Otci za spásu světa.
Pane, otevři naše srdce, aby rozjímání o
tvé křížové cestě v nás prohloubilo vděčnost
a touhu spojovat stále svůj život s tvým
životem.
Budeme dnes myslit hlavně na naše nemocné
a všechny, kteří jim jakkoliv pomáhají.

1. Pán Ježíš odsouzen
Pozorujeme pyšnou zaslepenost, sobeckost,
nerozhodnost a vrtkavost veřejného mínění a
říkáme si: Jak jen mohli...
Ale jsme my opravdu jiní? Neozývá se i v
nás: Pryč s ním!? Nemyjeme si ruce jako
Pilát, když od nás okolnosti žádají, abychom
podepřeli někoho z těch, kdo život nepociťují
jako dar, ale jako odsouzení?
Pane, pomoz nám být spravedlivými. Zdraví
lidé mají většinou příliš často málo času a
ruce plné práce. Nemocní naopak mají času
mnoho, ale ruce často prázdné. Tato
skutečnost stále hloubí příkop vzájemného
nepochopení.
Pane, ty jsi ve svém pozemském životě
mnoho pracoval a mnoho trpěl. Proto Tě
prosíme: Pozvedni náš pohled k sobě, ať se
snažíme v bližních pochopit Tebe a Tobě
ulehčit.

2. Pán Ježíš přijímá kříž
Přijímá. Zamysleme se nad tímto slovem.
Nemoc přichází jako zloděj. Často znamená
změnu života. Krátkodobě, dlouhodobě i
trvale. Nemoc nečeká na naše dobrovolné ano.
Svobodně můžeme volit jen svůj vnitřní
postoj. Jak reagujeme?
Dokážeme kříž nemoci přijmout?
Přibližuje nás ztotožnění s trpícím Ježíšem k
nebeskému Otci? Nebo se naopak od něj
vzdalujeme vzdorem, reptáním, pochybováním o
jeho lásce?
Pane, pomoz všem,kterým dáváš přímou účast
na svém utrpení, pochopit, že jen kříž se
stává stromem života. Připomínej nemocným, že
hodiny uplynulé v planém naříkání,
lhostejnosti nebo vzdoru jsouzakopanými
hřivnami neužitečných služebníků. Pomáhej jim
uvědomovat si, že i oni jsou
spoluzodpovědnými za osud světa.

3. Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Pán Ježíš vykročil odhodlaně, s velkou
láskou a touhou splnit poslání, a přece
vzápětí padá. Duch je ochoten, ale tělo je
slabé.
Naše situace bývá komplikována tím, že
selháváme duševně. Počáteční bídu a bolest
vyplývající z nemoci přežijem v naději, že
všechno bude zase dobré. Ale v okamžiku, kdy
zjistíme, že do konce života poneseme
nevyléčitelné následky, přichází pád.
Pád do malomyslnosti, duševní mdloby,
nezájmu. Ležíme v prachu vyděděnosti z
normálního života. Je těžké se zvednout jenom
proto, že je třeba jít dále a nést kříž.
Prosíme Tě, Pane, pomoz všem, kteří
prožívají svůj pád do bezradnosti. Otevři
jejich duchovní zrak pro hodnoty, které mohou
vytvářet, jakmile se odhodlají nést svůj kříž
ve tvých stopách.
Osvěcuj rosou své milosti zvláště ty,
kterým nemohoucnost bere možnost zůčastňovat
se přímo života ve farnosti při shromáždění
kolem tvého obětního stolu a nacházet posilu
v častém svatém přijímání.

4. Pán Ježíš potkává svou Matku
S hlubokou bolestí se skláníme před
Mariinou bolestí za její věrné spolupůsobení
na díle spásy. Jsme dojatí, ale pochopit, co
v těchto chvílích se děje v srdci panenské
Matky Bohočlověka, to nemůžeme... Jisté ale
je, že velice hořkou složkou její bolesti
bylo bezmocné přihlížení. Bolest, která je
společná všem matkám světa, musejí-li
bezmocně hledět na utrpení svého dítěte.
Zamysleme se nad údělem matek dětí
chronicky nemocných. Zvláště těch, které musí
od prvních krůčků spoluprožívat obtíže
bytosti, která by se chtěla normálně
rozvíjet, ale je ve svých možnostech omezená.
Je to především matka, která spoluprožívá
tmu nevidomého, věčné ticho neslyšícího,
spoutanost tělesně nebo duševně postiženého.
Především matka zachycuje ozvěny zjevných i
skrytých utrpení svého dítěte.
Pane, dej mi hluboké pochopení pro bolesti
těchto matek. Maria, Matko milosrdenství,
vezmi do svých dlaní jejich srdce, posiluj je
ve víře a naději, že i ony spolupracují na
vykoupení světa.

Svatá Matko Krista Pána, dej, ať každá
jeho rána zaryje se v duši mou...
5. Šimon pomáhá nést kříž
Jméno Šimonovo nám většinou splývá s
představou člověka, který je k pomáhání
donucen. Jeho pomoc hodnotíme se smíšenými
pocity. Vždyť byl k tomu donucen.
Zamyslíme se nad sebou a zjistíme, že i v
našem životě převládají okamžiky, kdy i my
jednáme alespoň do jisté míry z donucení.
Bez radosti, bez vnitřní svobody. Jenom
proto, že se to má, že se to od nás očekává.
Ale v koutku srdce se ~ozývá ukřivděně: Proč
právě já? Proč právě já musím mít nemocné
rodiče, sourozence, známé? Proč právě já mám
mít za souseda nebo spolupracovníka invalidu?
Obejmout vlastní kříž je těžké. Ale
pomáhat při nesení kříže cizího není často
lehčí. Vždyť zdravému člověku se nabízí tolik
lákavých možností, jak zajímavěji využít
svého času a síly.
Tichý, laskavý Ježíši: Nauč nás být
shovívavějšími k sobě navzájem, abychom
nechtěli příliš mnoho od druhých a sami ve
svých posláním selhávali...

6. Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Pán Ježíš se vleče obklopen surovostí a
netečností. Skupinka nejbližších k němu
nemůže. A přece se k odsouzenému prodírá
žena, hnaná touhou projevit pravý soucit.
Vynalézavost a statečnost její lásky mění
drobné gesto ve velký čin.
Jak vděčná jí asi byla Panna Maria.
Okamžitou vděčnost projevil i sám Pán Ježíš.
V životě přicházejí hodiny, kdy nám
nemohou pomoci naši bližní a musíme se svěřit
cizí péči. Jaké osvěžení, útěchu a pocit
bezpečí nám v takových chvílích dá ten, kdo
dokáže jednat jako Veronika. Kdo dovede
plnění povinností doplnit třeba jen nepatrným
gestem obětavé lásky.
Pane, víme, že je velice těžké být
Veronikou pro nejrůznější lidi, třeba i
několik hodin denně. Proto Tě prosíme: Buď Ty
sám silou těch, kteří se o to chtějí
pokoušet. A jejich svěřencům dej vděčnou
touhu přibližovat jim svým jednáním tvou
přesvatou tvář.

7. Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
Jak těžký je každý krok, jak pomalu se
vleče čas... Cesta mnohých nemocných není tak
krutá, ale trvá někdy desetiletí. Ubývá
odvahy, elánu, trpělivosti. Nemocný pociťuje
svou existenci stále více jako ztrátovou. A
tak může přijít pád do zoufalství. Proč dál
žít? Proč se jen dívat, jen čekat a ještě být
na obtíž druhým?
Pane, pomoz z takových pádů všem, jejichž
víra se dostala do krize vlivem dlouhodobého
strádání. Vlij jim novou odvahu a posil
vědomí, že je třeba dojít, zvítězit, splnit
úkol, který ve tvých očích není vůbec
podřadný.
Maria, potěšení zarmoucených, dej jim
pocítit svou lásku!

8. Ženy jeruzalemské pláčí nad Ježíšem
K smrti unavený Pán napomíná plačící ženy.
Jejich soucit asi byl příliš povrchní.
Poplakaly si při pohledu na smutné divadlo,
ale ve skutečnosti se snad vůbec nezamyslely
nad údělem ještě mladého člověka, hnaného na
potupnou smrt.
Jak my reagujeme na cizí neštěstí? Neozývá
se i v nás občas jen zvědavost, touha po
senzaci?
Pane Ježíši, Ty jsi se stal Spasitelem
všech lidí bez rozdílu. Tobě není nikdo cizí.
Prosíme, pomoz nám, abychom si lépe
uvědomovali, že jsme ratolestmi jednoho
kmene, údy jednoho Těla!
Nauč nás zdravé a silné bratry a sestry v
Kristu opravdovému, plodnému soucítění.
Nemocné pak osvoboď od uzavřenosti a
přecitlivělosti, která sblížení ztěžuje.

9. Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Je možné připustit, že vedle bolestí a
nesmírné vyčerpanosti způsobil třetí pád Pána
Ježíše i pohled na Golgotu. Kolik hrozného
trápení jej tam ještě čeká!
Uctěme nyní Ježíšovo utrpení vzpomínkou na
všechny, kteří prožívají úzkosti sraženi
bleskem poznání, že i jim ze života zbývá jen
výstup na Golgotu.
Pane, prosíme Tě vroucně: Dej těmto
trpícím v plné míře pochopit, že i utrpení je
plánem k našemu posvěcení. Vnukni jim tušení
plnosti krásy své přesvaté tváře, aby
neochabovali v trpělivosti a odvaze dobojovat
dobrý boj.
Jejich blízkým dej sílu a prozíravou
lásku, aby dokázali co nejlépe pomáhat tělu i
duši.

10. Pán Ježíš zbaven šatů
Pohanští vojáci si podle svého práva berou
Ježíšovi šaty. Je to kamének v hrozné mozaice
jeho hořkého utrpení. A přece trneme, že ani
ty nejčistší bytosti, jaké kdy země nosila,
nebyly ušetřeny alespoň tohoto zahanbení.
Situace, v nichž je zraňován stud, patří k
utrpení zvláště těžce nemocných.
Zamysleme se: Dovedeme být v roli
nemocných trpěliví? Umíme klidně přijmout, co
je nezbytné?
A když léčíme a ošetřujeme jiné: Máme
dosti taktu, šetrnosti a úcty? Přiznáváme
tělesně nemocným právo na stud? Nejednáme s
nimi občas jen jako s předměty? Dovedeme
domyslit, že i v nejubožejším těle může být
spoután jasný rozum a srdce stejně citlivé
jako naše? Neignorujeme tuto skutečnost i
když o ní dobře víme? Chováme se odpovědně k
lidem, jejichž rozum zůstal na dětském stupni
vývoje? Umíme je chránit před pohoršením nebo
zesměšněním?
Pane, prosíme Tě o lásku, která umí
citlivě překlenout i nejožehavější situace.

11. Pán Ježíš je přibíjen na kříž
Za nás. Klanějme se lásce, kterou nemůže
náš rozum pochopit a naše srdce obsáhnout. A
duší nechme znít to jediné: Za nás...
Za nás se nechal tak zmučit a v postavení
prosícího Velekněze přibít na kříž.
Za nás šeptá: "Otče, odpusť jim..."
Před svým utrpením projevil Pán Ježíš
přání, abychom sledovali jeho příklad,
abychom se navzájem milovali, jako On miloval
nás. Ptejme se svého svědomí: Kolik je v nás
zrady?
K následování je povolán každý. Silní i
slabí, zdraví i nemocní. Každý se může podle
svých možností podílet na vytváření nové
země, protože každý může podle svých možností
projevovat lásku.
Ukřižovaná lásko, prosíme Tě celým srdcem:
Pomoz nám jít za Tebou!

12. Pán Ježíš umírá na kříži
Pán Ježíš umírá v těžko představitelných
mukách. A přece do posledního dechu myslí na
druhé. Zamysleme se nad slovy, která říká
své Matce a učedníku Janovi: "Hle, tvůj syn,
hle, tvá Matka!"
Pán Ježíš i zde dává příklad. Umírající by
měl mít možnost vidět, že ten, kdo o něj
věrně pečoval, nezůstane opuštěn, že někdo
druhý bude zplácet jeho dluh lásky.
Bolestná Matko, přimlouvej se u svého
Ježíše za všechny rodiče, kteří věrně
dochovali předčasně své umírající děti, aby
našli milující oporu v ostatních svých nebo
adoptivních dětech.
Pane, dej těmto dětem Janovu lásku a
oddanost.

13. Pán Ježíš sňat z kříže
Pán Ježíš dotrpěl. Nyní už smí Matka k
dítěti. Ale všechna její láska by nestačila k
zařízení všech potřebných věcí, kdyby nebylo
ostatních nezištných pomocníků.
Pane, prosíme Tě za všechny, kdo dovedou
poskytnout pomoc rodinám těžce nemocných,
umírajících, zemřelých.
Prosíme Tě za kněze, lékaře,
ošetřovatelky a ošetřovatele a obětavé
přátele, aby se i jim dostalo v těžkých
chvílích života lásky a péče.
Svatá Matko Krista Pána, dej, ať každá
jeho rána zaryje se v duši mou!

14. Pán Ježíš položen do hrobu
Svědkové ukřižování pohřbívali s Pánem
Ježíšem i své naděje. V nás naopak vzpomínka
na jeho hrob naději probouzí. Víme totiž, co
následovalo. Vítězství nad smrtí - vzkříšení.
Každé loučení je těžké. Sám Pán Ježíš
plakal nad Lazarovým hrobem a proto od nás
nežádá, abychom v nejtěžších chvílích nosili
kamennou masku necitelnosti. Ale křesťan,
který chce být opravdu Kristův, by si měl být
vědom, že právě v okamžiku, kdy svěřuje hrobu
nejdražší bytost, má příležitost k velkému
apoštolátu, když z jeho jednání bude
vyzařovat důvěra ve zmrtvýchvstání Spasitele.
Pane, prosíme Tě, udržuj v nás živou
naději, že i my vstaneme z mrtvých. Posiluj
naši víru, aby hroby našich drahých nebyly
pro nás místem beznadějného smutku, ale
místem modlitby, připomínkou duše, která žije
u Boha, který je Bohem živých.

Závěrečná modlitba:
Pane Ježíši, rozjímali jsem o tvé
nekonečné lásce a uvědomovali jsme si svou
slabost. Máme v tomto okamžiku mnoho dobrých
předsevzetí. Ale až nás opět obklopí těžkosti
běžného života, bude se nám následování Tebe
zase jevit jako příliš těžké nebo
neuskutečnitelné. Ty jsi ale řekl: " Co je
nemožné u lidí, je možné u Boha."
Proto Tě prosíme: Posiluj svou milostí
naše snažení. Vlij nám touhu po svátosti - po
eucharistii, otevři naše oči a srdce, uč nás
stále lépe Tě nacházet v bratřích a sestrách,
abychom Tobě žili, Tobě umírali, tvými byli
živí i mrtví.
Též k Tobě, Matko sedmibolestná, se obracíme
s prosbou, abys nám vyprosila milost svatého
života a svaté smrti.
Amen.