Proč nás dobrý Bůh nechává trpět? (J. B. Brantschen)

Umíme mistrovsky tvořit krásné věty o utrpení. Také já jsem kázával o utrpení dojímavými slovy. Řekněte kněžím, že by měli raději mlčet; nevíme totiž, co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal, dokázal jsem jenom plakat.
(Kardinál Pierre Veuillot) /3/

/Přesto/ uvažování o utrpení v době, kdy jsme zdraví a "šťastní", není bez významu. ...Protože takto můžeme utrpení rozpracovat a integrovat ho do našeho života, ...protože v dobách krize je nosné to, co jsme si již v životě osvojili. /3-4/
Při každém mluvení a psaní o utrpení se nesmí zapomenout na dvě pravdy:
1) Utrpení je propastně hlubokým tajemstvím.
2) Utrpení a soucit - spolu-utrpení, je něco docela jiného, než když se o něm hovoří... /4/

"Veškeré tvorstvo ...sténá a pracuje k porodu." (Řím 8,22)
/10/
Utrpení pronásleduje člověka jako stín. /10/

Tvrdit, že utrpení je trestem za hřích, je nesnesitelné a zcela to odporuje Ježíšovu jednání. Ježíš nikdy nemluvil o tom, že utrpení je trestem za hřích. /následkem.../ /15/

Ježíš proti lidskému utrpení bojoval... Kdyby bylo utrpení trestem nebo lékem, Ježíš by proti němu nebojoval a nesměl by pomáhat trpícím.
Kdo řekne, že utrpení je trestem a lékem, ten nemá žádný zájem na změně těch poměrů, které působí naše utrpení....
Bože, dej nám odvahu změnit to, co se změnit dá, dej nám sílu přijmout to, co se změnit nedá, a dej nám moudrost, abychom jedno odlišili od druhého. (Paul Claudel) /16/

Bůh nechce bídu. Nespravedlnosti se dějí skrze nás a jen námi musí být odstraněny. (Dom Helder Camara)
Bůh nechce utrpení samoúčelné, utrpení není samo o sobě nic dobrého. /17/

Utrpení není z Boží vůle, nýbrž člověk /lidstvo/ je sám vinen tím, že zkřížil dobrý Boží plán. /18/

Lidská svoboda se zřekla Boha. Člověk se sám chtěl stát Bohem, a usiluje o to stále. Tím začala lidská bída... /23/

Bůh stvořil člověka pro lásku. Bez svobody ale láska není možná. Protože tedy Bůh chce lásku, chce svobodu, ač ve svobodě vězí možnost jejího zneužití a toho, že si navzájem můžeme přivodit utrpení. /23-24/

Proč nás dobrý Bůh nechává trpět? Proč nezasáhne do našich dějin bezpráví? Protože respektuje naši svobodu, protože nás bere vážně. Proč respektuje naši svobodu? Protože chce naši lásku.
/30/

Mnohé (nezodpovězené) otázky kolem utrpení musíme vzít s sebou pod kříž a pod křížem si navzájem pomáhat... /32/

Lidé ...nedokážou již trpět... Člověk uniká před bolestí a utrpením. Vzájemná hra masek! /33/

Naše doba neumí trpět... /34/

Jsou utrpení, která odstraněna být mohou a musí, a jiná, která odstranit nelze... /36/

V protivenstvích a těžkostech života může člověk růst, zrát a moudřet. Musí se ale těmto těžkostem postavit a přetvořit je.
Nemoci /a utrpení/ mohou být klíčem, který nám otevře některé brány. /38/

Kdo neumí trpět neumí ani milovat. /39/

Křesťanství uznává utrpení jako lék.
Také tato odpověď je jen částečná. /40/

Uvažovat o utrpení je důležité, důležitější však je, abychom si v utrpení navzájem pomáhali a utěšovali se... Neboli, jak říká Pavel: "Neste břemena jedni druhých". (Gal 6,2)

Viz Mt 25 cokoliv jste učinili....
V chudých, hladových, nemocných, pronásledovaných, uvězněných lidech se s námi chce setkat Bůh.... /42/
Bůh sám na konci dní osuší všechny slzy.
Bůh chce našima rukama těšit trpící.
Utrpení vede do osamění a izolace. Utrpení plodí pocity bezmoci. Útěcha znamená ukázat trpícímu, že není se svým utrpením sám, že jsme s ním.... Naše možnosti jsou jistě omezené, ale konáme aspoň to, co je v našich silách? /43/
Dovedeme bedlivě naslouchat? Máme vůbec dost velkou míru soucítění?
Teprve, když jsme schopni /pravdivě/ vidět rozměr utrpení, teprve když dokážeme vnímat, můžeme pomoci a utěšit.
Často nezbývá nic jiného, než se navzájem mlčky držet za ruce a takto vytrvat. Jindy jsou zase potřeba naše slzy. Jindy je třeba nazatěžovat druhé nesplnitelným očekáváním, nesoudit a neposuzovat, nýbrž naslouchat, pokoušet se porozumět a především mít čas...... /45-46/

Ježíš zjevil člověku Boha jako nepřítele utrpení a přítele života... /56/

Těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)
/63/

Křesťan není žádným stoikem /ani flegmatikem/, nýbrž člověkem z masa a krve. Křesťan nejen že smí plakat, pociťovat strach, ale smí také naříkat a stále znovu se ptát "proč"? /64/
Umírající Ježíš volá na kříži "Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil?"... Mučený člověk chce vykřičet své utrpení, které už nemůže snášet - a křičí ho ke svému Bohu. Můj Bože, nepustím se tě, i když ti nerozumím.
Trpící člověk nejenže smí plakat, naříkat a ptát se proč, smí a má Boha také prosit, aby byl osvobozen od svého utrpení a byla zmírněna jeho bída. /65/

"Kdo zasévají v slzách, žnout budou s jásotem." (Žl 126,5)
Každá lidská odpověď na utrpení je a bude jen částečná. Lidské utrpení je příliš velké a naše pokusy o odpověď jsou jen chatrné. Bůh, jenom Bůh sám může dát odpověď. A svou odpověď již dal. Boží odpovědí na naši otázku u utrpení jsou Velikonoce... : Ježíš žije, vstal z mrtvých... Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Existuje nový začátek, existuje skrze utrpení, smrt a zoufalství a směřuje k novému stvoření (Řím 4,17). Bůh ve vzkříšení Ježíše oznamuje začátek nového stvoření, takže smíme plni důvěry očekávat nová nebesa a novou zemi také pro sebe., kde "On setře každou slzu z očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět už pominul." (Zj 21,4) /68-69/

Velikonoce dávají právo doufat nepřehlednému množství těch, kteří přišli zkrátka. /76/

/Johannes B. Brantschen, Proč nás dobrý Bůh nechává trpět?, strany uvedeny v textu/