Sv. Josef - výběr z adhortace Redemptoris Custos

Osobnost Josefa z Nazareta nabývá pro církev naší doby ve vztahu k novému tisíciletí křesťanství zvláštní aktuálnosti. (Jan Pavel II.)

„Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,24).

O svatém Josefovi se zmiňují pouze  evangelisté Matouš a Lukáš při líčení Ježíšova dětství, ostatní zprávy jsou apokryfní, a nelze je brát vážně. Jeho svátek se začal slavit nejprve na Východě (asi v 9. století), od 10. století se objevuje v kalendářích na Západě, v Římě se slaví od roku 1479, v roce 1621 byl zaveden v celé církvi. Roku 1654 byl připočten k českým patronům.

„Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1,20–21)
V těchto slovech je obsaženo ústřední jádro biblické pravdy o svatém Josefovi.

...Po Mariině odpovědi na výslovný záměr Boží se během dní a týdnů objevuje před lidmi i před Josefem jako „těhotná“, jako ta, která má porodit, která nosí v sobě tajemství mateřství.
Za těch okolností, „protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít“ (Mt 1,19). Josef nevěděl, jak se má zachovat vůči „podivuhodnému“ Mariinu mateřství. Zajisté hledal odpověď na tuto zneklidňující otázku. Ale především hledal východisko z této pro něho těžké situace…

…„Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1,20–21) Boží zvěstovatel uvádí Josefa do tajemství Mariina mateřství.

...Zvěstovatel se obrací na Josefa jako na „manžela Marie“, který, až přijde čas, má pak dát vlastní jméno Synovi, jenž se narodí nazaretské Panně, za Josefa provdané. Obrací se tedy na Josefa a svěřuje mu úkoly pozemského otce vůči Mariinu Synovi...

...„Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.“ (Mt 1,24) Vzal ji k sobě s celým tajemstvím jejího mateřství...

...Josef ukázal týmž způsobem jako Maria ochotu vůle vůči tomu, co Bůh od něho žádal skrze svého zvěstovatele...

...Je možné říci, že to, co Josef udělal, ho zvláštním způsobem sjednotilo s vírou Mariinou: přijal jako pravdu pocházející od Boha to, co ona předtím přijala při zvěstování. Koncil učí: „Zjevujícímu se Bohu je třeba prokazovat ´poslušnost víry´..., jíž se celý člověk svobodně odevzdává Bohu tím, že se rozumem i vůlí plně podřizuje zjevujícímu Bohu“.Tato slova, která mluví o nejhlubší podstatě víry, týkají se v celé plnosti Josefa z Nazareta. On se stal zvláštním důvěrníkem tajemství „od věků skrytého v Bohu“ (srov. Ef 3,9)...

...Bůh vyzval svatého Josefa, aby přímo sloužil osobě i poslání Ježíše vykonáváním svého otcovství... Jeho otcovství se projevilo konkrétním způsobem tím, že „učinil ze svého života službu, obětoval ho tajemství vtělení a s ním spojenému vykupitelskému poslání; že k tomu použil moc, právně mu náležející ve svaté Rodině, aby jí přinesl celkový dar sebe, svého života, své práce; že přetvořil své lidské povolání k rodinné lásce v nadlidské obětování sebe samého, svého srdce i všech schopností...

...Ježíš rostl „v moudrosti, věku a oblibě u Boha i u lidí“ (Lk 2,52) v prostředí svaté Rodiny, pod péčí Josefa, na kterém spočíval vznešený úkol „výchovy“, čili živit a šatit Ježíše, naučit ho Zákonu i řemeslu, jak to odpovídá otcovským povinnostem...

...„udělal, jak mu anděl Páně přikázal“ (Mt 1,24). A toto první „udělal“ se stalo počátkem„Josefovy cesty“. V průběhu celé té cesty nezaznamenávají evangelia žádné slovo, které řekl. Ale Josefovo mlčení má svou zvláštní výpověď: i přes to mlčení je možné v plnosti přečíst pravdu, jakou obsahuje evangelijní zjištění: „muž spravedlivý“ (srov. Mt 1,19).

...Je třeba umět číst tu pravdu, neboť obsahuje jedno z nejdůležitějších svědectví o muži a jeho povolání... „Spravedlivý muž“ z Nazareta má především výrazné vlastnosti manžela.

...Tento „spravedlivý muž“, který si v duchu nejušlechtilejších tradic vyvoleného lidu zamiloval Pannu z Nazareta a svázal se s ní manželskou láskou, je Bohem samotným znovu vyzván a povolán k této lásce...

...Duch svatý dokonale utváří každou lidskou lásku. Utváří ji jedinečným způsobem, prohlubuje v ní všecko to, co je lidsky důstojné a krásné, co má charakteristická znamení této výlučné důvěry a úmluvy osob, hodnověrného společenství…

...Josef, který byl poslušný Ducha, nalezl v něm samotném zdroj lásky – své manželské, mužské lásky. Byla to větší láska, než jakou mohl očekávat „spravedlivý muž“ podle míry svého lidského srdce.

...Každodenním projevem této lásky je v životě svaté Rodiny nazaretské práce. Záznam evangelií zachytil druh práce, kterou se Josef snažil zajistit rodině existenci: tesař. To jedno slovo představuje celou řadu roků Josefova života v Nazaretě...

...Vzhledem k velkému významu práce v životě člověka jsou všichni lidé povinni pochopit a v plnosti prožívat smysl práce...

...Svatý Josef je vzorem pro pokorné, který určuje křesťanství pro velké cíle; vede k tomu, že není třeba dělat ´velké věci´, aby byl někdo dobrým a věrohodným následovníkem Kristovým, ale stačí mít obvyklé, lidské, prosté – ale opravdové a ryzí ctnosti...

...Nad prací tesaře v nazaretském domě se rozprostírá totéž klima mlčení, které je společné všemu, co je svázáno s postavou Josefa. Toto mlčení současně zvláštním způsobem odhaluje vnitřní profil této postavy. Evangelia mluví výlučně o tom, co Josef „udělal“. Přesto tímto mlčením zahalené Josefovy „skutky“ umožňují odkrýt klima hluboké kontemplace: Josef byl den co den ve styku s tajemstvím „od věků skrytým v Bohu“, které „se usídlilo“ pod střechou jeho domu...

...Z tohoto vnitřního života čerpal Josef rozvahu i sílu pro svá velká rozhodnutí...

...„Zvláštní příčina toho, že svatý Josef je ochráncem církve a že církev tak velmi spoléhá na jeho péči a starostlivost, tkví v tom, že byl manželem Marie a domnělým otcem Ježíše Krista... Josef byl zákonným i přirozeným strážcem, pečovatelem i ochráncem svaté Rodiny... Proto je oprávněnou záležitostí a před všemi ostatními přísluší svatému Josefovi, aby nyní svou nebeskou pomocí střežil a chránil Kristovu církev tak, jak kdysi nejsvědomitěji střežil Rodinu z Nazareta, když toho bylo třeba.“...

...Církev nemá jen naději ve velmi vlivné přímluvě svatého Josefa, církev v něm vidí rovněž vznešený vzor nejen pro zvláštní situace v životě, ale i pro celé křesťanské společenství, nezávisle na podmínkách života i úkolů, jaké v nich plní jednotliví věřící...

Výběr z Apoštolské adhortace svatého otce Jana Pavla II.
Redemptoris Custos - O svatém Josefovi a jeho poslání v životě Krista a církve

Redakčně upraveno