Maria - matka Spasitele opěvuje svoji poníženost a chválí mocného Boha, který shlédl na její nepatrnost a učinil jí veliké věci. Podobně se svatý Pavel rozhodl chlubit svou slabostí, aby na něm spočinula Boží moc (srov. 2 Kor 12,9).
My se ale většinou svou slabostí nechlubíme a nepatrnost bereme spíše jako nevýhodu ve společenské soutěži. Kdosi však napsal: „Často vidíme jako překážku našeho duchovního růstu právě to, co je před Bohem naší největší devizou.“
Z pohledu víry je totiž ohraničenost a slabost pro člověka velikým dobrem, poněvadž ho vyvádí z falešné soběstačnosti. A co víc, přitahuje Boží milosrdenství a Boží moc. Proto nás asi Boží nepřítel ponouká k tomu, abychom se snažili zařídit se tak, abychom nepotřebovali milosrdenství Boží ani lidské, abychom nebyli schopni svou chudobu a potřebnost přijmout.
Maria nás učí vnímat svou nepatrnost ve víře se vztyčenou hlavou, jako důvod ke chvále.
Zpracováno podle knihy
Vojtěcha Kodeta: UČEDNICTVÍ,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
