Sekce: Knihovna

2. Podporovat blízkost (Michael Evans)

z knihy Služba trvalých jáhnů I. - II.

Předběžné poznámky ke vztahu svátosti manželství a svěcení v životě a službě ženatého jáhna.


Úvod

Katolická liturgie povětšinou začíná aktem pokání. Zde sice jde o přednášku a ne o liturgický akt, ale přesto bych chtěl začít vyznáním: nejsem ani ženatý, ani jáhen. A přesto zde stojím, abych osvětlil vztah mezi manželstvím a svěcením v životě a službě ženatého jáhna. Naštěstí je náš druhý řečník, Owen Cummings, jak ženatým, tak jáhnem a kromě toho jsem si jist, že nejplodnější reflexe o tomto víkendu vzniknou právě mezi těmi, kteří jsou ženatými jáhny, popřípadě které jsou vdány za ženatého jáhna. Můj nevlastnější cíl pro dnešní dopoledne je poněkud skromnější: chci prostě představit některé teologické principy, které by mohly být pro tuto reflexi užitečné. Mé myšlenky jsou spíše ve stádiu vývoje, jsou určitým přiblížením, a já je budu na základě vašich reakcí asi muset revidovat.

Ještě jedna poznámka na úvod: mluvíme-li zde o vztahu mezi manželstvím a svěcením, musíme dávat bedlivě pozor na to, abychom neodsunuli na okraj ani celibátní, ani ovdovělé jáhny. Na konferencích, jako je tato, je to zcela reálné nebezpečí.

Tak tedy - v jakém vztahu jsou manželství a svěcení? Od teologa nejspíš nečekáte jinou odpověď, než tu, že to závisí zcela na tom, co míníme manželstvím a co míníme svěcením. Považujeme-li svěcení za vysoký, ba převysoký stav a manželství naopak za něco nízkého, potom se dostaneme do problémů. Mám-li o obou stavech mínění pouze nízké, potom nemá cenu o něčem dále diskutovat. Myslím tedy, že musíme mít vysoké mínění jak o manželství, tak o svěcení: manželství je posvátný stav, svěcení je posvěcením a oboje je spojeno posvátným charakterem. Podívejme se tedy nyní, jak bohatě se oba tyto stavy doplňují.





Svatost manželství
Jeden jáhen z Liverpoolu mi napsal, že jen zřídka slyšel z kazatelny velebit manželský stav: „Nikdy jsem nikoho neslyšel z kazatelny mluvit o sjednocení mysli a ducha jako o nejvyšší a vpravdě lidské rovině, na níž se uskutečňuje spojení v těch nejlepších manželstvích.“ Je-li to pravda, je to velmi smutné.

Co tedy vlastně rozumíme křesťanským manželstvím? Je to spirituální partnerství, dvěma osobami uskutečňovaná forma křesťanského učednictví a svědectví. Ve své vzájemné lásce mají muž a žena být mocným znamením hluboké jednoty mezi Bohem a jeho lidem, mezi Kristem a jeho nevěstou, kterou je církev. Manželství je zakořeněno ve vzájemné odevzdanosti, v přátelském sebedarování, v láskyplné službě sobě navzájem i ve službě společné. Touha po rodičovství pramení z tvůrčí lásky mezi partnery. Muž a žena se stávají nositeli otcovské lásky Boží pro své děti, které jsou také syny a dcerami Božími. Manžel, manželka a děti se spojují v křesťanskou rodinu díky své vzájemné lásce a vzájemné podpoře ve všech proměnách života, ve společně prožitých zápasech a radostech. To všechno ovšem zní snad až příliš idealisticky, což je snad typické pro celibátního kněze. Nicméně křesťanské manželství má svůj plný smysl uvnitř velkého ideálu křesťanského učednictví, a já se nebudu omlouvat za to, že vám tento ideál stavím před oči. Ostatně vy mne jistě v diskusi zase postavíte na pevnou zem.





Svěcení

A jak je to s jáhenským svěcením? Svěcení na jáhna není žádnou všeobecnou „svátostí svěcení“, ale je - řečeno slovy Svatého otce - „svátostí jáhenství“1. Já jsem zastáncem kněžského celibátu. Kněz je živým znamením Krista jakožto pastýře, je obrazem Krista jako hlavy, učitele a velekněze, a je celibátním snoubencem jeho nevěsty, církve. Naproti tomu diakon není knězem a nemá se ani pokoušet jím být. Není ani miniknězem, ani poloknězem, nýbrž má své vlastní místo uvnitř církve.

Pro papeže Pavla VI. byl znovuzavedený diakonát „hnací silou pro službu uvnitř církve“2. Jáhen je „znamením čili svátostí Pána Ježíše samotného“3. Nynější papež dodává, že „jáhni jsou ve své služebné roli připodobněni Kristu“ a mají být „živým znamením služebnosti své církve“4.Každý úřad v církvi je přirozeně službou, diakonií, ale kdo chce být diakonem, ten chce sloužit speciálním způsobem. Jáhen je pomocníkem, služebníkem, asistentem - zde se nachází důvod k jeho radosti - a jáhen by neměl směřovat k něčemu jinému. Jáhenství je svaté svěcení, vyšší svěcení, vznešený úřad5 - a toto všechno právě spočívá na skutečnosti, že je ve světě znamením sloužícího Krista a jeho sloužící církve.

Chcete-li vědět více o tom, co soudíme papež Jan Pavel II. a já o diakonátu, odkazuji vás na svou knihu6. Avšak ani já, ani spoluautor nedáváme autogramy!

Pokud svátost manželství a svěcení chápeme správně, pochopíme také lépe komplementaritu obou svátostí u ženatých jáhnů.

Američtí biskupové podobně jako jejich britští kolegové zdůrazňují, že je velmi důležité vzájemné povýšení a obohacení mezi veřejnou službou jáhenství a mezi manželským a rodinným životem.7Prostřednictvím každé z těchto svátostí pomazává a žehná Boží milost každý aspekt společného života manželů.





Kdo je svěcen?

Než půjdeme dále, musíme zodpovědět další klíčovou otázku: kdo je svěcen na jáhna? Odpověď přirozeně zní: určitá osoba. Ale co rozumíme pod pojmem osoba? Tato otázka se může jevit jako zcela abstraktní a zbytečná, jako myšlenková hříčka pro filosofy a teology, zejména pokud bereme v úvahu časnou hodinu této přednášky, avšak jde o skutečnost zásadního významu.

V posledních staletích se zvláště v Anglii a Americe prosadilo pojetí, podle něhož je osoba samostatnou, nezávislou a autonomní individualitou. Ale křesťanství zastává zcela jiné pojetí osoby. To spočívá v učení o Nejsvětější Trojici, kde pojem osoba je zásadním způsobem vázán na vztahy: především naše vztahy z nás vytvářejí osoby. Jsou to vztahy k druhým, a to především k Bohu, ale také vztahy s našimi rodiči, přáteli, příbuznými, manželskými partnery, dětmi, sousedy, prostě s bližními. Tato výpověď má zásadní význam pro pochopení celé věci.

Z tohoto důvodu musí také v životě a ve službě jáhna zaujmout jeho manželství a jeho rodina prvé místo. Jáhen je manželem, otcem, případně také dědečkem. Není prostě individuem, které je shodou okolností také manželem a otcem. Jáhen je svěcená osoba, a tato osoba je definována svými vztahy k manželce a k dětem. I ovdovělý jáhen je postaven do zvláštní vztahové struktury především ke své ženě, která prošla smrtí, aby byla novým způsobem s ním, jemu po boku, podporujíc ho ve svých modlitbách a ve své lásce. Neženatý jáhen je samozřejmě také synem, bratrem, přítelem i sousedem.

To ovšem neznamená, že každý, kdo je v nějakém vztahu k jáhnovi, je tím také vysvěcen. Muž a žena se sice v manželství sjednocují, ale přesto zůstávají rozdílnými bytostmi. Ostatně každá skutečná duchovní jednota zdůrazňuje různost: každá osoba se stává plněji tím, kým ve skutečnosti je. Jáhnova manželka není vysvěcena se svým mužem, ale jejich vztah je velmi silně zasažen, vlastně je určitým způsobem nově ustaven tím, že manžel přijal svátost svěcení. Tak ovlivňují jak manželství, tak svěcení silně podstatu bytí těch, kdo je přijali. To znamená, že nikdy nemůžeme vidět jáhna odděleného od skutečnosti, že je ženatý muž případně rodič. Ženatý jáhen zůstává stále manželem své ženy, zůstává případně otcem nebo dědečkem, a ženatý jáhen je také ovšem svěceným nositelem úřadu, je svátostným znamením Krista a jeho církve, a to i pro svou ženu a pro svou rodinu.





Odlišní ale ne oddělení

Manželství i svěcení tkví hluboce ve výzvě k učednictví. Do života jáhna může být vetkáno mnoho povolání: povolání k manželství nebo k celibátu, povolání k rodičovství, povolání k jáhenství. A případně také další povolání, například povolání k určitému zaměstnání. Toto všechno jsou příležitosti, jak naplnit volání k následování Krista. Jak manželství, tak svěcení mají základ ve křtu a biřmování. Není vždy lehké pochopit, jak spolu souvisejí a je možné, že k odpovědi nám pomůže kristologie. V jedné osobě Kristově zůstávají lidská a božská přirozenost nesmísené a nerozdělené. V osobě jáhna existují mnohá rozdílná ale komplementární povolání vedle sebe. Jsou sice od sebe odlišná, avšak nelze je od sebe oddělit. Jakmile jednou pochopíme božský a lidský charakter, potom také začneme chápat, jak niterně jsou v Kristu vnořeny. A totéž platí pro manželství a pro jáhenství u ženatých jáhnů.





Různé i jedno

Zčásti panuje názor, že obnovený diakonát brání rozšíření služeb laiků v církvi a že představuje novou formu klerikalismu. To by tak bylo, pokud bychom nesprávně chápali ty služby v církvi, k nimž je třeba svěcení. Papež Jan Pavel II. nám připomíná, že úlohy svěřené jáhnovi v žádném případě neumenšují role laiků, naopak, k úlohám jáhna také patří podpora a aktivizování apoštolských prací laiků. A dále říká Svatý otec něco, co je podle mého mínění, klíčovou výpovědí pro naši diskusi: „V té míře, v níž je (jáhen) více zapojen a přítomen než kněz ve světských oblastech a strukturách, má se cítit být povolán k úkolu podporovat sblížení mezi svěcenými nositeli úřadu a laiky ve společné službě pro království Boží.“8

To je velmi důležité pro celou jáhenskou službu, ale zvláštní závažnost vidíme, když nahradíme slovo laici slovy manželka a rodina.

Existuje skutečné napětí ve vztahu jáhna a jeho manželky. Ve svátosti manželství muž a žena opustí své vlastní rodiny a stávají se jedním tělem. Při svěcení jsou manžel a manželka obdařeni novými znaky. Ve svém nedávném dopise o jáhenství nám arcibiskup Sepe z kongregace pro klérus v Římě, připomíná: „Charakter svěcení právě jako úplný posvátný charakter, stejně tak ten, který pochází z jáhenského vysvěcení, staví onoho jedince, který jej obdržel, odděleně od ostatního Božího lidu.“9

To tedy znamená, že posvěcením je jáhen „odlišen“ od své manželky a rodiny. Rozumíme tomu, že manžel a manželka jsou po jeho vysvěcení méně spojeni než před tím? Narušuje svěcení manželský život jáhna, narušuje nějak jednotu manželské úmluvy? Americký jáhen Steve Landregan v této souvislosti varuje: co Bůh spojil, to jáhenství nesmí rozdělit.10

Je podstatně důležité správně chápat pojem postaven odděleně. Svěcení osobu posvěcuje, přetváří, dává jí nový vztah ke Kristu a jeho církvi, aby podporovala sblížení mezi Kristem a církví a mezi členy církve. To má daleko k oddělování a vzdalování se vysvěcené osoby od křesťanské komunity, vysvěcení mu naopak umožňuje cele se jí věnovat ve jménu Krista.11

Jestliže se toto všechno týká nejdůležitějšího z laiků, kterým je pro ženatého jáhna jeho manželka, vidíme, že jeho vysvěcení žádným způsobem nesnižuje jeho manželku. Naopak jáhen je povinen jí podporovat, posilovat a napomáhat sblížení mezi svým úřadem a mezi činností své manželky. Jeho svěcením způsobená „jinakost“ má daleko k tomu, aby byla mezi nimi jako zdroj odcizení, naopak, má vést k tomu, aby se spíše ještě hlouběji realizovalo vzájemné sblížení. Jak poukazuje papež, jáhen je přítomen a včleněn do světského prostředí a struktur - jinými slovy do běžného života - mnohem důvěrněji než kněz. A tato důvěrná přítomnost a účast je nejvíce realizována ve světském prostředí jeho vlastní rodiny.





Manžel k manželce má se jako jáhen k církvi

Jáhnův nový vztah ke Kristu a církvi by neměl žádným způsobem podkopávat jeho vztah k manželce a rodině. Všechno, co řekneme o jáhnově působení a milující službě Božímu lidu, týká se zvláštním způsobem klíčových lidí v jeho životě, jeho manželky a rodiny. Stává se to ještě jasnější, pokud pronikneme hlouběji do toho, co vlastně znamená pojem křesťanské manželství.

V křesťanském manželství spojení manžela a manželky je svátostným symbolem důvěrného spojení Krista a jeho církve. List Efesanům (5,22-33) není určitě oblíbeným textem pro dnešní ženy, ale zůstává stěžejním pramenem pro teologii manželství. Je tam řečeno: „Manželé, milujte své manželky jak i Kristus miloval církev a vydal sám sebe v oběť za ni.“ Jinými slovy, mužova manželka je vždy symbolem církve a mužova obětující se láska je pro jeho manželku znamením jeho zasvěcení a odevzdání církvi - samo svátostné znamení Krista ve světě. Manželka, představující církev pro svého manžela, mu reprezentuje Krista, manžel představující Krista pro svou manželku, reprezentuje pro ni církev. Reprezentujíce Krista a jeho církev kráčejí ruku v ruce.

II. vatikánský koncil také hovoří o rodině jako o domácí církvi.12 Manžel a manželka jsou prvními duchovními pro své děti, jejich prvními učiteli víry, prvními pastýřskými ochránci, prvními učiteli modlitby a zbožnosti. Rodičovství je především výukou milosrdenství a lásky.

Důvodem určité dnešní nepopulárnosti 5. kapitoly listu Efesanům je to, že se zde říká, že ženy mají být poddány svým mužům a manžel má být hlavou své ženy jako je Kristus hlavou církve. Pominuli bychom hlubokou teologii manželského jáhenství, kdybychom odmítli tento text. Manžel má být hlavou své manželky jako je Kristus hlavou své církve. Ale o jaký druh hlavy - vedení vlastně u Krista jde? Kristova autorita je jako u posledního nejzazšího jáhna autoritou „trpícího služebníka, který přišel ne aby se mu sloužilo, ale aby sloužil.“13 Tak podle sv. Pavla má manžel milovat svou manželku „jako Kristus miloval církev a dal sám sebe za ni.“14 To znamená, že manžel má být milujícím služebníkem své manželce, jako to předestřeli dva američtí autoři: „Manžel má být prvním služebníkem, prvním jáhnem své manželky.“15 Jinými slovy ve smyslu teologie listu Efesanům - křesťanský manžel je vždy jáhen sloužící církvi, právě když vykonává svou diakonii a lásku vůči své manželce, která symbolizuje ve zvláštním smyslu Kristovu církev. Papež zdůrazňuje, že by se měl nechat jáhen inspirovat evangelním skutkem omývání nohou. Jeho vlastní manželka budiž tou první, komu je omyje.

Jáhen slouží jak Kristu, tak svým bratřím a sestrám. Jak dokládá papež Jan Pavel II.: „To je to pravé srdce diakonátu, pro které jsi byl povolán - být služebníkem Kristových tajemství a stejně tak být služebníkem svých bratří a sester.“16

Služba Kristovým tajemstvím a služba druhým lidem zdaleka neodporuje jedna druhé, tyto dva úřady „jsou neoddělitelně spojeny“17. Prvními bratřími a sestrami, jimž je jáhen v rámci své služby Kristovým tajemstvím zavázán, jsou jeho žena a jeho děti. Manželství a rodinný život jáhna a jeho posvátná služba jsou neoddělitelně spojeny, ačkoliv mají vlastní rozdílnost - jako jsou ostatně rozdílní i manžel a manželka ve svém manželském svazku.

Papež Jan Pavel II. nám říká, že svátostná milost „hluboce působí na jáhnovo srdce a pobízí ho, aby sám sebe nabídl ke službě pro Království Boží v církvi.“18 Toto úplné sebeodevzdání je symbolizováno prostrací při svěcení, při kterém muž, který je svěcen, říká Kristu a jeho církvi: „Totus tuus“. Svátostná milost křtu, biřmování a eucharistie má vždy vliv na jeho srdce, podněcujíc jej, aby dal Kristu sebe celého. Svátostná milost manželství ho zplnomocňuje dát sebe celého - vše co má i vše co je - své manželce, která se mu také dává cele v lásce. Je zde cosi hluboce svatebního na jáhnově úplném sebedání a jestliže ho tak chápeme, můžeme vidět, jak každý čin sebeodevzdání povyšuje a obohacuje ty druhé. Možná by měli ženich s nevěstou udělat prostraci jeden před druhým v jakémsi pomyslném upraveném obřadu svátosti manželství. Jestliže celý křesťanský život je chápán jako radostná a Krista milující oběť v lásce, tehdy bude obojí - manželské i jáhenské sebedávání - viděno jako hluboké doplňování spíše než rozporuplná cesta žití této lásky. Zvláště tehdy, když sebedání u ženatého jáhna a jeho manželky vidíme jako výraz sebedávání Krista a jeho církve. Manžel má milovat svoji manželku jako miluje své vlastní tělo, jáhen má milovat církev jako Kristovo tělo. Tato láska je stejná a každá v sobě zahrnuje i tu druhou.

To znovu ukazuje, proč hlavní zodpovědnost má svěcený jáhen za svoji manželku a rodinu. Zdaleka zde není rozpor mezi službou ženatého jáhna jeho ženě a rodině a jáhenskou službou širší církvi, ba první je svátostným znamením té druhé, a ta druhá je rozšířením té první. Nabízí se zde srovnání s významem slavení eucharistie v církvi: jáhnova láskyplná služba jeho manželce a rodině je pramenem a vyvrcholením jeho života a služby jako jáhna. Role manžela a jáhna jsou hluboce se doplňující, když jsou prožívány v Kristově duchu.

Poukaz k tomu najdeme v prvním listu Timotejovi, a to ve výčtu kvalit potřebných pro jáhenství (1 Tim 3, 12-13): „Jáhni mají být jen jednou ženatí a mají umět vést své dítky a vlastní domy“.19Ten, kdo se ukáže, že má talent pro jáhenství v domácí církvi rodiny, ten je povolán dát tuto službu k dispozici širší církvi.20Služba ženatého jáhna roste z jeho služby manželské a otcovské a současně ji rozšiřuje.

V tomto smyslu svěcení posouvá v podstatě neveřejnou službu jáhna vlastní rodině do sféry veřejné. Jestliže manželství chápeme jako něco velmi soukromého, pak vyjití na veřejnost zahrnuté ve svěcení na jáhna může poškodit toto soukromí a někdy i manželství samo. Ale jestliže manželství je samo chápáno jako veřejný obřad, jako dvěma lidmi veřejně vydávané svědectví radostné zvěsti o spasení, tehdy svěcení může být viděno jako zvláštní způsob rozšíření a prožití nejhlubšího významu manželství. Aby se tak stalo, pak je zřejmě základní podmínkou, aby kandidát měl ne pouze souhlas, ale také lásku, podporu a spolupráci své manželky a rodiny.





Tvůrci společenství

Manželství i svěcení jsou svátosti communia. Oběma je vlastní služba stavění mostů, funkce spojování, navazování vztahů. V manželství se nespojují jen ženich a nevěsta, ale také jejich rodiny, rody dokonce i národy. Jak vidíte, jejich svazek je znamením trvalého společenství mezi Bohem a jeho lidem. Vysvěcený služebník slouží tomuto společenství, a zvláště jáhnovi se částo připisuje zvláštní role v síti vztahů v Boží církvi.

Manžel se dělí se svou manželkou o pastorační péči ve vlastní rodině, pomáhá vnést „svatý řád“ a milující harmonii do jejich života. Jáhen se dělí s knězem o pastorační péči o církevní rodinu a slouží jejímu svatému společenství.





Posvátná znamení

Nakonec, co je skutečně odlišující u manželského páru mezi ostatními páry, či u vysvěceného služebníka mezi ostatními spolupracovníky v církvi? U obojího je rozdíl ne tolik rázu funkčního, jako spíš svátostného. Nezáleží tolik na tom, co chtějí dělat, jako spíše na tom, jací jsou a co symbolizují. Manžel a manželka jsou svátostným párem, svátostným znamením svojí láskou pro nás, obsahem Boží lásky k nám v Kristu. Jáhen je posvátným znamením služebné lásky Krista a jeho církve. Manželství i svěcení jsou obřadná znamení a zahrnují v sobě život posvěcené viditelnosti pro nás ostatní. Obě svátosti zavazují své příjemce k zvláštní formě veřejného svědectví Božímu slovu. Manželský pár je svým společným životem živým evangeliem, živým kázáním. Rodiče jsou prvními zvěstovateli víry svým dětem. Jáhen je také povolán, aby byl veřejným zvěstovatelem evangelia, aby šířil radostnou zvěst slovem, skutkem a příkladem. V životě ženatého jáhna se tyto dvě formy svátostné viditelnosti, veřejné svědectví a hlásání evangelia, pojí velmi dobře. Jako ženatý muž je jáhen částí veřejně svědčícího páru a jako svěcený služebník je veřejným svědkem spolu s ostatními.

Jak dobře tato dvě povolání patří k sobě je ukázáno ve vyvrcholení jáhenské služby ve slovech zpěvu Exultet, který je vznešenýmhlásáním Kristova vzkříšení. Zde se vyslovuje vlastní jádro evangelia: „Ó vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem“ (v anglickém textu doslova: „noc, v níž se zasnubuje země s nebem, člověk je smířen s Bohem“ - pozn. překl.). Radostná zvěst, kterou jáhen vyhlašuje, je v podstatě skutečností svatební. Je to svatební hostina Beránkova21, svatební spojení božského ženicha a nás, církve, jeho milované nevěsty. Nový Katechismus katolické církve nám připomíná: „Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve“22. To je poselství, které manžel a manželka žitým Exultet svého manželství dosvědčují a zvěstují. V žádném jiném bodě se jáhenská služba ve své důvěrné doplněnosti vlastním manželstvím a svěcením neukazuje silněji, než ve chvíli velikonoční vigilie.





Partnerství ve službě

Manželský pár a vysvěcený služebník jsou povoláni nejen k tomu, aby symbolizovali communio v nejhlubším slova smyslu, ale aby také communio budovali, pomáhali vytvářet společenství lásky. V rodině slouží muž a žena společně a partnersky svým dětem, každý svými zvláštními dary a talentem. Ve velké komunitě církve slouží jáhen v partnerství se svým biskupem, s kněžími, se svěcenými a nesvěcenými spolupracovníky.

Partnerství v duchu služby je společné oběma svátostem. Ve svůj svatební den jsou ženich s nevěstou navzájem zprostředkovateli milosti Kristovy.23Jáhen je zprostředkovatelem stejné milosti pro lidi, kterým slouží.

Jak je manželské partnerství prožíváno v jáhenské službě - to může být přirozeně různé - ale partnerství zde musí být. Manželství je partnerství pro celý život a služba ženatého jáhna nesmí být viděna jako něco „mimomanželského“.

Každý manželský pár a každá rodina jsou jedineční a každý musí nacházet svůj vlastní způsob uskutečňování manželství i svěcení k obohacení jednoho druhým. Některé manželky dávají přednost podporující pozici za scénou - v pozadí, jiné mají svou vlastní veřejnou službu, další ukazují viditelněji partnerství se svým manželem. Vždy však je podpora od jáhnovy manželky a dětí podstatná a životně důležitá: podstatná v tom smyslu, že náleží k ústřednímu bodu manželského života, životní v tom smyslu, že opravdu dává život. Papež Jan Pavel II. jáhnům připomíná, že jejich služba je umožněna láskou, podporou a spoluprací jejich manželek.24

Jeden liverpoolský jáhen mi řekl, že jednou v neděli měl homilii při mši a jeho rodina seděla ve druhé řadě. Když skončil, jeho 14-ti letá dcera mu dala znamení zvednutým palcem. Jak dokládá: „Jistě největší podporou pro toho, kdo pronáší homilii, je znamení pochvaly od dospívající dcery.“ To není jen pěkný příběh, ale také teologická myšlenka: vzájemná podpora je podstatná pro každou službu, pro službu rodiče i jáhna. Obě formy vyžadují ve své přirozené spolupráci spoluzodpovědnost a partnerství ve službě.

Ještě bych zde rád poznamenal něco dalšího, protože mne na to upozornila žena, jejíž manžel bude brzy vysvěcen na jáhna. Papež nám připomíná, že jáhenství by nemělo žádným způsobem podkopávat službu laiků, mělo by ji spíše podporovat a rozvíjet než ji ničit. To si vyžaduje vždy zvláštní pozornosti, jestliže je jáhnova žena již v aktivní službě církve, jak tomu často bývá. Jestliže manželovo vysvěcení podkopá a ničí apoštolskou aktivitu jeho manželky, děje se něco velmi nesprávného.





Služba lásky

Konečným klíčem ke sjednocení i rozlišení manželství i svěcení je povolání k lásce Ježíše, který se ptá Šimona Petra: „Máš mne rád více nežli tito?“25 Snoubenecký pár by si měl navzájem položit stejnou otázku, než se rozhodne pro manželství. Stejně se ptá i Kristova církev svého kandidáta než ho přijme ke svěcení. Američtí biskupové nám připomínají: „Sebedávající láska je společná oběma svátostem“.26Žádná skutečná láska se neuzavírá před žádnou jinou pevnou formou lásky. Manželova úplná láska k dětem nemůže být v rozporu s úplnou láskou k jeho manželce. Někdy jsou zde skutečně napětí a problémy, ale těm se má čelit a zvládnout je s citlivostí a připraveností odpustit. Ale v zásadě zde není mezi těmito láskami nic konfliktního. Totéž platí o lásce, kterou věnuje ženatý jáhen své manželce a rodině, a o lásce, kterou věnuje službě církvi.

Američtí, angličtí a welští biskupové to vyjadřují ještě silněji, když říkají, že milosrdenství a láska jsou prvními službami jáhna.27 Láska ženatého jáhna k jeho manželce a dětem je vždy na prvním místě jeho služby lásky, pastorační péče o jeho vlastní rodinu je vždy přioritou v pastorační péči o církev. Církev nemůže nikdy opravdu nic ztratit, když jáhen miluje svoji rodinu a slouží jí, protože rodina je vlastně církev v malém, její obraz a výraz.

Jiný liverpoolský jáhen mi napsal o svém vztahu k manželce a shrnul výborně to, co jsem se pokoušel sám vyjádřit: „Pokouším se sloužit své manželce v Kristově jménu a stejně tak činí i ona. Mimoto ona mi reprezentuje celý Boží lid. Když se učím ji milovat, učím se milovat všechny lidi. Její materiální i duchovní potřeby jsou tytéž jako u ostatních - rozlišují se pouze svým stupněm. Ve službě jejím potřebám si stále uvědomuji základní potřeby lidstva. Navíc, ona mi přináší Kristovu lásku jedinečným způsobem. V naší vzájemné lásce si stále více uvědomujeme trojiční kvalitu, ve které Kristus je v nás a my dva jsme v Kristu.“

Manželství je společná pouť ke Kristu, na které manžel a manželka slouží jeden druhému ve vzájemné lásce. Když je manžel vysvěcen na jáhna, vyžaduje to jisté přetvoření jejich manželského a rodinného života. Vznikají nová napětí a nové požadavky. Ale jestliže velké svátosti manželství a svěcení jsou prožívány v Kristu a navíc lidmi otevřenými Duchu svatému, je zde příslib milosti, že se budou navzájem obohacovat a žehnat tím druhým. Je zde stejně hluboké tajemství v jádru obou svátostí, které je váže dohromady: tajemství Krista a jeho Božské lásky. „Kristus je středem celého křesťanského života“28, tedy středem manželského a rodinného života, stejně jako středem života a služby jáhna.

Pokusil jsem se ukázat, že jestliže skutečně křesťansky chápeme manželství i jáhenství, pak jejich vzájemné doplňování je pro jáhna přirozené. Předpokládám, že právě katolické pojetí manželství nejvíce potřebuje být vyhlašováno tak, aby to všichni slyšeli, a nikdo není v lepším postavení, aby tak činil, než ženatý jáhen.

Jestliže je chápáno manželství jako duchovní partnerství ve službě, není obtížné pochopit, jak ono a zvláštní služba jáhenská mohou společně existovat. Manželství i jáhenství jsou svátosti, které se snaží podpořit sblížení mezi Božím lidem a obojí slouží velkému manželství mezi Kristem a námi - jeho nevěstou církví.

1generální audience Jana Pavla II. 20.10.1993, č.2.
2 Ad Pascendum, 1972
3 Tamtéž
4Projev k jáhnům a jejich manželkám v USA, Detroit, 19.9.1987
5Hyppolit, Apoštolská tradice, 9
6Why Deacons? The Teaching of Pope John Paul II., úvod Michael Evans, Catholic Truth Society, London 1995
7Biskupové Anglie a Walesu: Handbook on the permanent Diaconate, 1987; Komise biskupů USA pro stálý diakonát: Permanent Deacons in the United States; Guidelines on their Formation and Ministry (přepracované vydání 1984), č. 107
8Generální audience Jana Pavla II. 13.10.1993
9Diakonát: velké a viditelné znamení Ducha svatého. (Briefing 6.10.1994)
10Speak Lord. Komise biskupů USA pro stálý diakonát, 1987, str. 43
11Srv. Presbyterorum ordinis č. 3
12 Lumen gentium 11
13 Mk 10,45
14 Ef 5,25
15Patrick McCaslin a Michael G. Lawler, Sacrament of Service (Paulist Press, New York 1986), str. 76; kap. 5 o manželství a svěcení nabízí vynikající diskusi k tomuto tématu
16 Proslov k jáhnům USA a jejich ženám
17 Tamtéž
18generální audience Jana Pavla II. 20.3.1993 čl. 1
19 1 Tim 3,12
20Srv. Mc Caslin a Lawler, op. cit. str. 83
21 Zj 19,7.9
22Katechismus katolické církve, odst. 1617
23Katechismus katolické církve, odst. 1623
24Projev k jáhnům USA a jejich manželkám
25Jan 21,15
26Op. cit. č. 106
27 Biskupové Anglie a Walesu, op. cit. Komise biskupů USA, op. cit. č. 6
28 Katechismus katolické církve, odst. 1618


Článek Podporovat blízkost Michaela Evanse je vzat z přednášky na mezinárodní konferenci jáhnů v Liverpolu 1995. Překlad neznámého překladatele upravil P. Aleš Opatrný.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• 1. Jáhenská služba při liturgii (Olivier Windels)
• 3. Jáhen dnes (P. Antonín Holas SJ)
• 4. Vztahy: jáhen a manželství, jáhen a církev (P. Aleš Opatrný)
• 5. Výchova a studium stálých jáhnů v biskupství Münster (S. Dr. Regina Pacis Meyer)
• 6. Svátostnost jáhenství (Bernard Pottier SJ)
• 7.1. Trvalý jáhen v ekleziologickém pohledu vzhledem k současným výzvám v církvi a společnosti I (Walter Kasper)
• 7.2. Trvalý jáhen v ekleziologickém pohledu vzhledem k současným výzvám v církvi a společnosti II. (Walter Kasper)
• 7.3. Trvalý jáhen v ekleziologickém pohledu vzhledem k současným výzvám v církvi a společnosti III (Walter Kasper)
• 7.4. Trvalý jáhen v ekleziologickém pohledu vzhledem k současným výzvám v církvi a společnosti IV (Walter Kasper)
• 8. Jaká vize církve pro jáhenství? (Carlo Porro)