Sekce: Knihovna

9. Práce ve skupinách

z knihy Svátost pokání a smíření

V prvém setkání skupin byly shromážděny podněty k celé problematice svátosti smíření, na jejichž základě pak bylo formulováno sedm témat k další práci skupin. Ta jsou v následujícím uvedena v druhé části tohoto oddílu. Ve třetí jsou pak shromážděny poznámky k jednotlivým tématickým okruhům. Neuvádíme zde ovšem všechny shromážděné zápisky ze skupin, ale jen výběr nejčastěji se opakujících se poznatků nebo podnětů.



Poznámky z prvého setkání skupin - dnešní problémy v oblasti svátosti smíření!

- zpověď působící formálně, bez známek lítosti („nemodlila se, klela, pomlouvala“)
- penitenti se omlouvají, vysvětlují
- ztráta vědomí hříchu
- chybí osobní vztah penitenta a Boha
- abstinence potřeby obrácení
- malá připravenost; schopnost zpovědníka ukládat vhodná pokání
- nedostatek času (ze strany penitenta i zpovědníka)
- strach, stresující prožitek pro penitenta
- nedostatečný kontakt mezi penitentem a zpovědníkem
- místo vyznání stěžování si na druhé
- vnější okolnosti spojené se svátostí (místo, nepohodlnost, rušení okoloprocházejících, místo za oltářem...)
- velké množství penitentů ve stejný den (Vánoce, Velikonoce, první pátek)
- muži chodí méně často ke svátostem
- vyznávání obecných hříchů (schází osobní reflexe - „to je můj hřích“)
- často chybí kromě vyznání hříchů a mechanické formule - prvek slavení a dialogu
- pojem svátost smíření nevystihuje podstatu svátosti, snad vhodnější svátost pokání (tedy ne jednoduchý úkon, ale proces)
- ztrácí se povědomí hříchu a rozlišení hodnot
- často strach ze svátosti - záleží na trpělivosti a vlídnosti přijetí
- neznalost - potřeba katecheze
- málo využíváme kající bohoslužby



Otázky k řešení:
- kajícnost po mnoha letech - jak připravit
- co je pokání - jeho význam v životě věřícího
- co uložit jako pokání?
- jak reagovat na psychicky nemocného člověka?
- nabízet svátost smíření vlažným snoubencům?
- jak pracovat se snoubenci, kteří u svátosti ještě nebyli?
- možnost a vhodnost odmítnutí rozhřešení
- jak pastoračně působit na farníky a vychovávat je k uvědomělému přijímání svátosti?
- péče církve o zpovědníky (formace)
- výměna zkušeností
- duchovní život zpovědníků
- péče o lidi na okraji společnosti (narkomani, bezdomovci, cizinci)



Nepřipravenost kajícníků:
- souvisí s nedobrým prožíváním křtu
- přistupují ke svátosti pokání jedenkrát do roka podle tradice
- pravidelná měsíční zpověď stávající se stereotypem
- přicházejí ke zpovědi i lidé, kteří 40 let u zpovědi nebyli a nemají se z čeho zpovídat (např. v nemocnici).
- problém neúplné víry
- schází vědomí hříchu
- spojení víry a důvěry ve vertikálním i horizontálním směru
- schází zkušenost užitečnosti této svátosti
- zůstává se u plnění povinnosti z dětství bez hlubší účasti
- lidé často nevědí dost dobře oč jde při svátosti smíření
- pro řádné slavení svátosti nebývá dostatek času (přede mší vznikne fronta - jak to odbýt?)
- občas si lidé přicházejí jen popovídat, protože mají problém



Problémy kajícníků:
- lidé se nejvíc bojí toho, co si kněz o mně pomyslí
- někdy jsou lidé špatně informováni, že je třeba vyznání (evangelíci hájí dostatečnost lítosti)
- kněz by měl ve farnosti připravovat lidi cestou lásky (zdůraznit: Bůh není policajt!)
- je zde strach z toho jak a co říci
- ti, co chodí pravidelně, mají určitý balíček hříchů, který je stále stejný = stereotyp
- neznalost základních skutečností o svátostech
- problematika nedostatku víry jako osobního vztahu k Bohu, ke Kristu
- nedostatek vědomí hříchu, hříšnosti
- nedostatek lítosti
- nedostatečná příprava
- nerozlišují mezi svátostí smíření a obyčejným popovídáním si





Náměty pro skupiny, vzešlé z jejich prvního setkání

1. Někteří si uvědomují, že potíže s kvalitou svátosti smíření nejsou zapříčiněny jen kajícníkem, ale také zpovědníkem. Chyby zpovědníků potom mohou vést jak ke špatné kvalitě zpovědí, tak k tomu, že se lidé přestanou zpovídat vůbec. Sestavte proto jakési „negativní zrcadlo“ pro zpovědníky, tedy napište, čím je možné podle vašich zkušeností kajícníky nejsnáze a nejúčinněji od zpovědi odradit!

2. Nejen z východní spirituality a zkušenosti vyplývá, že uložené pokání může napomoci ke zlepšení životní cesty kajícníka. Jaké typy pokání ukládáte a poradili byste je i ostatním? Jaká pokání považují Vaši kajícníci za užitečná?

3. Zpověď, působící formálně bez známek lítosti, bývá znakem toho, že osobní vztah kajícníka k Bohu je slabý nebo skoro žádný, nebo že chybí pochopení pojmu obrácení, případně kajícník dlouhodobě potřebu obrácení necítí. Jaké máte zkušenosti s vedením těchto lidí na cestě (naráz povětšinou nejde!) prohloubení toho, co je u nich plytké, a tedy i k prohloubení svátosti pokání?

4. Jak pomáháte lidem, kteří mají velký strach ze zpovědi, buď že jdou poprvé či po dlouhé době, nebo i tehdy, chodí-li k ní léta či desetiletí?

5. Jak mnoho a s jakými užitky používáte liturgickou knihu „Obřady pokání“?

6. Svátost smíření snoubenců: vlažných, těch, kteří u svátostí (jeden či oba) ještě nebyli - zda je to (při třítýdenní přípravě) pro ně vůbec schůdné?

7. Jak by měla vypadat péče církve (biskupa a jeho spolupracovníků) o zpovědníky (mladé kněze, zkušené kněze)? Jaké péče se dostává v tomto ohledu vám?

8. Jak řešíte situace, kdy je pro kajícníka svátost smíření zjevně místem, kde hledá radu a chce se podělit o své potíže a problémy, ale o odpuštění hříchů mu jde jen vzdáleně nebo vůbec ne?

9. Jaké máte zkušenosti u kajícníků se zpovědními zrcadly? Považujete je za potřebné (vždy, nebo někdy - kdy?), a můžete nějaká doporučit? Nebo můžete popsat, jaké (pro jaké lidi nebo jakého druhu) byste uvítali? Můžete nějaká dát k dispozici?





Z výsledků prací skupin k výše uvedeným tématům:
Ad 1)

kněží:
- zbytečně se vyptávají
- jsou soudci „inkvizitory“, ne otci
- sami musí prožívat svátost smíření
- sami musí být vedeni, aby mohli vést
- hrubost zpovědníka, jeho vyptávání a zvědavost, nedochvilnost příchodů
do zpovědnice.
- nezájem o člověka, když zpovědník vidí jen hříchy, ne osobu.
- zpovědnice, kde je vše slyšet - jak penitenta, tak zpovědníka.


„Negativní zrcadlo“ pro zpovědníky:
- nemám čas
- převládá zvykovost
- přílišná strohost
- nevhodný tón řeči, překvapenost („cože...?“)
- neznalost problematiky
- projevený nezájem
- vlastní duchovní život nedostatečný, slabý
- projevený negativní vztah ke kajícníkovi
- nedodržování denního řádu, stálý časový skluz, opožděné začátky bohoslužeb
- špatná informovanost o možnosti přijetí svátosti smíření
- zapomínání na čas pro tuto svátost v málo navštěvovaných farnostech s malým počtem věřících
- nevhodná zpovědnice (otevřená, nepohodlná, klečení,...)
- neužívání „Obřadů pokání“, příp.. nevyužití četby Písma během slavení svátosti pokání
- neužívání Písma při slavení svátosti


Chyby zpovědníků:
- zaměňování citlivosti vůči hříchu za skrupulozitu
- u pravidelných, častých kajícníků zpovědník nemá dlouhodobou vizi, cíl, kam chce kajícníka přivést
- zpovědník se snaží vměstnat kajícníka do určitých schémat
- přílišná zvědavost zpovědníka
- netrpělivost vůči kajícníkovi
- zpovědník dlouho poučuje o věci, o kterou kajícník nejeví zájem
- neochota vyslechnout kajícníka, spěch, neosobní přístup
- špatně směrované otázky - zdůrazňovaný soudcovský postoj ke kajícníkovi místo terapeutického
- zpovědník se při zpovídání nudí nebo ho to obtěžuje, že po něm lidi něco chtějí
- neschopnost rozlišovat mezi hříchem a psychickou poruchou
- chybějící kontakt se životem kajícníka, s lidmi kolem něho
- nedostatek kázání a katechezí o svátosti smíření
- formálnost a bezduchost homilií (kázat raději méně často, ale dopřát si čas na přípravu; břemeno každodenní homilie se někdy ukazuje na škodu věci)
- trpění formalismu kajícníka – ačkoli jej zaregistruje, nereaguje na něj
- někdy je formalismus snesitelný, když někdo přijde ke zpovědi po dlouhé době a je nebezpečí, že kdybychom jej pozvali na jindy, pravděpodobně již nepřijde. Takový člověk většinou nebývá schopen úplného vyznání a je tedy lépe pouze v něm nastartovat proces obrácení, dát mu spíše zakusit hřejivou atmosféru přijetí, a předpokládat, že takovéto setkání v něm probudí chuť přijít znovu.





Ad 2)
- modlitbu (někdy i z kancionálu nebo píseň)
- snaha o konkrétní úkoly (půst, den bez televize, smíření s druhým, uvařit manželovi, co má rád)
- těžší formy: třeba měsíc po jedné kapitole z evangelií (potrat)
- křížová cesta
- konkrétní (dát ho na dobrý účel)
- nevést k mechanickému odříkávání modliteb (např. třikrát Otče náš)
- úryvek z Písma svatého
- modlitba na určitý úmysl, který má vztah k vyznávanému hříchu
- modlitba formou přímluv (problémy rodiny, farnosti církve, národa...)
- konkrétní skutek - i počet , čas - aby měl jistotu splnění
- pro děti - nabídnutí a domluvení s rodiči konkrétní pomoci





Ad 3)
- v živých farnostech chodí ke svátosti smíření dost lidí, někdy je to však formální záležitost
- je třeba stále prohlubovat ducha kajícnosti
- nedbat jen na formu
- prohlubovat vědomí hříchu - mnozí lidé to dnes nechápou („mají problémy“, ne hříchy)
- jedinečná příležitost pro to jsou duchovní obnovy a rekolekce pořádané ve farnosti
- dále vést lidi k pravidelné sebereflexi každý den večer (zpytování svědomí)
- reflektovat nejen to, co bylo vykonáno špatně, ale uvědomit si i vykonání dobrého
- obrácení by se mělo projevit aktivitou ve farním společenství
- na výchovu věřících nestačí jen kázání ve mši, je třeba dělat katecheze a duchovní obnovy





Ad 6)
Někdy místo přípravy na zpověď říct něco o Kristu.
Je těžké během tří měsíců přípravy na svátost manželství stihnout přípravu na zpověď, protože mají velké neznalosti. Bylo by potřeba půl až jeden rok přípravy.
U těch, kteří jdou poprvé, doporučuji po naučné části (3-4 katecheze) nabídnout zpytování svědomí (říci jim, že člověk i z psychologického hlediska potřebuje vymést ze svého nitra hříchy) jaksi zástupně a potom modlitbou o odpuštění hříchů v nich vyvolat lítost.





Ad 7)
- možnost častěji, třeba v rámci diecéze, setkání kněží s nějakým programem na déle než jeden den tak, aby byla možnost dialogu po skupinách
- vyhlédnout schopné kněze, kteří by dělat exercicie a vytvořit jim pro to podmínky
- hovořit o problémech zpovědnice na vikariátním setkání kněží
- vypracovat k tomu podněty, přímé otázky k probrání
- kněze, se kterými se zpovědník může jet poradit - skutečný spirituál (ne formální) - uvolněný pro tuto službu
- pomohly by příklady, kasuistiky
- prohloubení znalostí (teoretických i praktických) z této oblasti
- organizovat prezentaci papežských dokumentů a jiných poznatků na tematických setkáních (viz „Vademecum“ na tomto kurzu)
- mít kontakt se zkušenými kněžími
- kající bohoslužba v rámci diecéze spojená s adorací, kdy se kněží budou účastnit a ne tvořit
- jednou do roka s biskupem popovídat o tom, jak věci prožívá a jak jde život (s otcovskou láskou, ne vynadat)
- hluboká katecheze (podobně jako podávání na ruku), i když tady je to problém mnohem hlubší a obtížnější
- cílená rekolekce a uzavřená svátostí smíření a agapé





Ad 8)
- Není třeba se pozastavovat nad tím, že někdo si přijde takzvaně jen popovídat, neboť často si skutečnosti svého života ani netroufá označit za hřích vzhledem např. ke spolupracovníkům, kteří se podobnými skutky přímo chlubí. Již to, že o těchto věcech mluví však naznačuje, že v podvědomí tuší skutečné morální ohodnocení dotyčného skutku a že ve skutečnosti touží po svátosti.





Ad 9)
Zpovědní zrcadlo
- používaná zpovědní zrcadla mají svůj význam, ale nesmí se na nich ulpět, v určitou chvíli je třeba se odpoutat
- mohou být dobrou pomocí („berličkou“)
- někdy možné odkázat na kancionál
- dobré zkušenosti - jako např. letáčky ve zpovědní místnosti
- mohou vést k mechanickému chápání svátosti
- nemělo by být „kuchařkou, nemělo by vést k potlačení vlastního svědomí





Ad 10)
Kněz by se měl ve své blízkosti seznámit s psychiatrem psychologem, aby s ním měl možnost konzultovat případy, které se zdají, že vybočují z normality.

Při přípravě na manželství, aby snoubenci věděli, zda jeden z nich se neléčil v psychiatrické nebo protialkoholické léčebně. Může se to totiž vrátit. Je dobré vědět o případných psychických nemocech rodičů partnera, mohou se dědit.


Manželství a rodina ve zpovědnici:
Veliká opatrnost v udílení rad, když jsou manželé v krizi, protože manželství žijí dva.

Vliv silných smyslových vjemů zvláště v dětství (erotické filmy a podobné negativní zážitky ze sexuální oblasti...) na představivost člověka a ke vzniku obsedance.

Vytrácí se prostá, obyčejná, střízlivá víra, která měla stabilizující vliv na lidskou psychiku. Naopak přibývá a roste složka víry - chtít ji prožívat, mít zážitek i emocionálně vybuzená - charismatické prostředí - u psychicky labilního věřícího vede ke zhoršení jeho psychického stavu.

Vliv hříchu na psychiku věřícího, jak ji mění, rozkládá, jak člověka znejisťuje.

Jeden bratr ukončil: Jsme služebníci neužiteční! Nejsme všemohoucí. Kéž bychom to Pánu Bohu co nejméně kazili.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Úvod, obsah
• 1. Boží otcovství a milosrdenství v patrististice (Giovanni Coppa)
• 2. Podklady k přednášce Kajícnost v teologii východní církve (Michal Špaček)
• 3. Co říká a jak se využívá Vademekum pro zpovědníky (Antonín Liška)
• 4. Co potřebuje zpovědník znát z psychopatologie (Petr Goldmann)
• 5. Svátost pokání u kněží (P. Cyril Vojtěch Kodet, O.Carm.)
• 6. Příspěvek vývojové psychologie k praxi slavení svátosti smíření (Ludmila Muchová)
• 7. Od zpovědi, formující svědomí, k výchově svědomí, které vede k obrácení (Adolf Pintíř)
• 8. K dějinám svátosti smíření (Aleš Opatrný)