08. Nemocný a jeho nejbližší příbuzní

z knihy Pastorační péče o nemocné , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Ať už se příbuzní o nemocného starají nebo ne, jsou pro něho, zvláště ti nejbližší, důležití. Dá se říci, že nemocného, který má na světě jakékoliv nejbližší příbuzné, můžeme pochopit a plně přijmout jen s těmito nejbližšími ( i když je třeba osobně neznáme). Pro nemocného jsou zdrojem starostí, které o ně má (třeba i zbytečně), zdrojem radosti pro jejich úspěchy, mnohdy také zdrojem smutku pro jejich osobní potíže nebo pro jejich nevšímavost k nemocnému. Zvlášť u dlouhodobě nemocných nebo starých lidí v domovech důchodců jsou známé trapné chvíle, kdy nemocný s dětskou naivitou očekává každou neděli návštěvu svého potomka, který přichází jednou za čtvrt roku, v lepším případě jednou do měsíce, když se vyplácí důchod. Doprovázející zde může někdy potěšit a utěšit, ale nemůže nabádat k tomu, aby nemocný se svého nezdárného příbuzného takříkajíc vzdal. Ať je totiž syn, dcera, synovec, atd. jakkoliv nezdárný, je "jeho" (syn, dcera, synovec, atd.) a je tedy pro něho bohatstvím a často důležitou živou spojnicí se světem minulosti, se světem, kdy nemocný byl zdravý a aktivní.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Aleš Opatrný

Témata: Nemoc

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!