Sekce: Knihovna

Eucharistická služba nemocným

Zásady pro ty, kdo jsou k této službě pověřeni

z knihy Malý kurz duchovní péče o nemocné

Služba znamená, že chceme posloužit konkrétními nemocnému podle jeho potřeb, ne sobě, abychom splnili svá přání!

Čili vždy bereme ohled na jeho aktuální stav a přání.

Nemocný potřebuje nezbytně pochopení, úctu, důvěryhodné lidi a někdy také svátosti.

Většina nemocných potřebuje vyslechnout, žádný nepotřebuje umná a dlouhá zbožná poučení (pokud si o ně neřekne).

Eucharistii nosíme v pevné schránce (pyxidě) a nikde jí nenecháváme ležet ani jen tak, ani v tašce.

Zásadně nikdy nenecháváme Eucharistii u nemocného (ani doma, ani v nemocnici) – přání biskupů.

Pokud nám hostie zbude, vrátíme jí do kostela. Pokud to nejde, uctivě přijmeme, ale nenecháváme u sebe doma.

Pokud nemocný nemůže polknout celou hostii, ulomíme vhodně velký kousek. Pokud máme jednu hostii pro dva lidi, rozlomíme.

Pokud nemocný nechce přijmout Eucharistii (byť si nás třeba pozval) vždy to respektujeme a nikdy nenutíme.

Průběh obřadu podání Eucharistie se řídí potřebami, možnostmi a přáními nemocného (v rámci obřadu), ne našimi představami.

Základní struktura obřadu:

Pozdravení, případně krátký rozhovor, vzbuzení lítosti, čtení z Písma, Modlitba Páně, Hle Beránek Boží, podání hostie, chvíle ticha, závěrečná modlitba.

Toto vždy upravit podle aktuální situace nemocného (a jeho okolí – to máme také vzít na vědomí).

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!