Strach z kmotrovství

Zarazila mě reakce oslovené kmotry

z knihy Kmotrovství z různých úhlů pohledu

Chci se nechat pokřtít a začala jsem chodit na přípravu ke křtu. Požádala jsem o kmotrovství svoji věřící kamarádku, přijala, měla ovšem trochu obavy. Říkala, že jako kmotra bude odpovědná za můj vztah s Bohem, že dává v sázku i svou duši. To mě překvapilo. Myslela jsem, že u dospělých (je mi 32) tato odpovědnost není, nechci ji zatěžovat. Jak je to tedy s odpovědností kmotra za kmotřence?

Každý z nás zraje

Opravdu dobré je o kmotrovství požádat někoho ze svého blízkého okolí, kterého si vážíte pro jeho život z víry, pro jeho postoje - ale i zápasy a boje víry. A protože každý z nás zraje, každý z nás se cítí ve víře "nehotový" a stále na cestě, může být pro někoho překvapující, když je o kmotrovství požádán. A pokud tuto věc bere vážně, může být i zaskočen jakýmsi oprávněným pocitem odpovědnosti.

Myslím si tedy, že na jednu stranu obavy Vaší kamarádky jsou pochopitelné, na druhou stranu si myslím, že pocházejí z částečně mylné představy, že za Vás zcela ručí a odpovídá před Bohem. Není tomu ale tak! Kmotr může být pro křtěnce inspirací v životě z víry. Má se ale za něj především modlit. Odpovědnost za něj ale nést nemůže. Tu má každý sám za sebe (vyjma např. rodičů za své děti...)

Přeji Vám vše dobré na Vaší cestě!

(Upozornění administrátora webu: tyto texty jsou nasypány do databázové šablony "kniha". Jednotlivé texty jsou tak automaticky nazývány "kapitolami". Ve skutečnosti se ale o žádnou vydanou tištěnou knihu nejedná...)

Zj 5,1-10;

Komentář k Zj 5,1-10: Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo vhodný k tomu, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat nevyužitých šancí. Ale nezávisle na mně: vítězství je konečné!