Řeholní sestra Ann Lynn chodí každý týden do nemocnice v Bronxu a při jedné návštěvě se setkala s dvaadvacetiletou Joy. Tato mladá žena má AIDS a už je z ní jen kost a kůže. Na kostnatých rukou má vytetované hady a draky chrlící plameny. Ničí ji rakovina a nemá žádnou naději. Tato lesba nenávidí církev. Umírá a ví to; tenhle osud ji pobuřuje.
„Faráře ne, hlavně ne faráře,“ křičí, jakmile jí sestra Ann Lynn navrhne návštěvu kněze. „Tyhle pokrytce, co vydělávají na pohřbívání lidí! Slyšíš, Ann Lynn, já chci, aby moje tělo shořelo a zmizelo jako dým!“
„Nechceš ani požehnání?“
„Nikdy,“ odpoví Joy, „nikdy nedám církvi za nějaký křížek ani cent!“
„Ani požehnání zadarmo?“
„To je k ničemu, stejně se pekelným plamenům nevyhnu!“
Přesto jí řeholnice řekne o jednom známém knězi, co hraje jazz. Joy hudbu miluje, a tak nakonec souhlasí, že se s tím podivným pastorem-muzikantem setká.
„Protože mám ráda jazz, ale na faráře kašlu!“ upřesní.
Sestra se honem honem vrátí do kláštera a ve dveřích narazí na bratra Stana. Právě odjíždí na dva dny do poustevny, aby si tam v klidu skládal písničky. Ann Lynn mu zastoupí cestu:
„Joy umírá na AIDS. Ty jsi jediný kněz, kterého k sobě pustí. Nemůžeš ji nechat ve štychu...“
„Zvláštní náhoda,“ mumlá si Stan, „zrovna jsem složil písničku Cause of our joy (Příčina naší radosti).“
Stan je vnímavý k náznakům z nebe, a tak hned s kytarou v ruce následuje Ann Lynn. Za hodinu je už u Joy.
„Ty jsi ten kněz, co hraje jazz?“ zeptá se ho.
„Ahoj, Joy, chtěl bych ti zahrát jednu písničku. Jmenuje je Cause of our joy a složil jsem ji těsně předtím, než jsem se dozvěděl, že se s tebou setkám. Zajímavé, co?“
Stan chytne kytaru a začne hrát. Pomalou a jemnou písničku. Dívka zadržuje slzy. Kněz požádá sestru Ann Lynn, aby odešla.
„Joy, nepřišel jsem ti sem hrát na kytaru...“
„Já vím, faráři!“
„... ale abych ti nabídl Boží milosrdenství a vyzpovídal tě.“
„Nikdy!“
„Lituješ svých hříchů?“
„Jdi rovnou k věci, co chceš?“
Stan se zhluboka nadechne, zpříma se na ni podívá a řekne:
„Došla jsi na konec, Joy. Tvoje cesta tady končí: pozemský život je u konce. Za pár dní budeš mrtvá. Já ti přicházím nabídnout ve jménu Krista Spasitele život. Nech se milovat! Hoď za hlavu stížnosti na církev, na faráře, o to už nejde. Podívej se jen na Boha, který k tobě napřahuje ruce, protože tě miluje...“
Joy ho nechá mluvit. Pak klidně odpoví:
„Ano. Lituji svých hříchů.“
Její zpověď je krátká. Vejdou ošetřovatelky, aby jí vyměnily kapačku. Stan ji obejme a odchází. Krátce nato upadne Joy do kómatu. Už nepřijde k vědomí a za čtrnáct dní zemře.
Joy byla pohřbena v New Jersey. Homosexuální komunita, doprovázející její ostatky, nechápala, proč je její tělo oblečeno v bílém. A proč ten vousatý mnich zpívá u hrobu s nějakou jeptiškou píseň Cause of our joy.
